Tak dneska jsem učila ty malý zmijozelský děcka. Super hodina (alespoň pro mě)!

Nejdřív jsme měli Věštění. Po hodině šplhání na tu vysokou věž, jsem zjistila že nás přesunuli do třídy ve sklepení. Neměla jsem trpělivost na belhání se zase dolů a tak jsem skočila s řevem: ''I can fly!!!'' z okna. Kouzlem Bombardo jsem rozryla hlínu nad stropem již zmiňované učebny.

Spadla jsem s kusy kamenů a hromadou hlíny dovnitř a řekla zavaleným žákům: ''Zduř magoři! Toto jsem předpovídala!''

Když jsem to dořekla tak se rozrazili dveře a v nich stál Severus v jeho černočerném pyžamu (toto byla nejčasnější hodina a on si rád přispí) a zakřičel na mě: ''Narcisso Malfoyová, dnes odpoledne se dostavíš do mého kabinetu!!! Máš trest za vyrušení profesora z jeho časového plánu!!!''

''To jsem předpovídala taky!'' dodala jsem a rychle proklouzla ve dveřích kolem Severuse, který už měl nachystanou smrtelnou kletbu. Utíkala jsem chodbou a sledovala jak vedle mě padají kusy chodeb, jak se mě Severus snažil trefit kouzlem Bombardo. Doběhla jsem do Brumbálovi ředitelny, nebrala ohledy na to, že stál jak socha nad myslánkou a tahal si z hlavy nějakou vzpomínku a schovala se pod jeho pracovní stůl obrovských rozměrů. Severus zasáhl dveře a proběhl dovnitř. Pak kouzlem Vingardium Leviosa zvedl stůl, ale já na nic nečekala a vyběhla k Brumbálovi. On si konečně všiml že jsme v jeho pracovně a asi mi zachránil život slovy:

''Severusi ty víš že nesmíme používat kletby k zabíjení.''

''Já jsem jenom chtěl zvýšit strop a Cissa byla náhodou v té chodbě, takže já bych nemohl za to že by na ní spadl kus stropu! Nemá běhat po chodbách!'' řekl Severus.

''Neběhala bych po chodbách kdyby ses mě nesnažil zabít!'' bránila jsem se.

''Nechtěl bych tě zabít kdyby jsi mě nevzbudila!''

A tak nějak začala naše hádka, která trvala celou hodinu, přes kterou jsem měla učit věštění, než ji utnul Brumbál.

''Nehádejte se jak malé děti! Severusi, pokud se nemýlím tak ti za chvíli začne hodina Lektvarů a Narcisse za chvíli začne hodina Obrany proti černé magii. Tak běžte učit!'' řekl a vyhodil nás z ředitelny.

Začalo zvonit a my se rozběhli do učeben. Vešla jsem dovnitř, vzala již zmiňovaný kulomet (viz. minulá kapitola) a rozstřílela jsem zeď. Pak jsem to nechala zkusit žáky a tak za chvíli byla celá zeď za chvíli pryč. Nakonec zazvonilo a mě čekalo hodinové volno.

Využila jsem ho k návštěvě komnaty poslední potřeby. Chvíli jsem se přehrabovala v harampádí, než jsem našla jednu knihu kterou jsem hledala. Znovu zazvonilo a mě čekala hodina přeměňování s mým speciálním hostem.

V učebně už seděli všichni žáci a já uvedla svého hosta slovy:

''A teď přichází speciální host! Nenechte se od něj pokousat! Můj starý známý, vlkodlak Fenrir Šedohřbet!''

Jak jsem to dořekla tak dovnitř vešel Fenrir a za ním byla dlouhá stopa ze slin (slintal i v lidské podobě). Pak děcka měla volné dotazy ohledně vlkodlaků a já si tudíž mohla v klidu číst tu knihu.

Znovu zazvonilo a Fenrir odešel. Končilo už vyučování, protože ho kvůli té absenci učitelů zkrátili.

Potřebovala jsem ještě zajít za McGonagalovou. Došla jsem k jejímu kabinetu a zaťukala na dveře. Za chvíli se otevřeli a Minerva se mě slušně zeptala co potřebuji.

Nadechla jsem se k otázce a řekla...

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Já jsem tak ďábelská to takhle utnout!