„V pořádku, Henri?" ujišťoval se Theo, když viděl vyskočit Henriho do sedla s tím, že tentokrát na to měl být úplně sám.

„Ještě stále nabízím svoje záda," zazubil se a ukázal palcem dozadu, avšak Henri jen zavrtěl hlavou.

„Měl jsem nějaké kurzy, to zvládnu."

„Dobře, ale kdybys..."

„Theo."

„Už mlčím," otočil se a usadil na nového koníka, kterého mu přiřadili. Opět nastala zvláštní situace, při níž se snad všichni postupně rozdivočeli, a štolba měl co dělat, aby je opět uklidnil.

Erikk upřel na toho cizince svoji gázu. I Arsen si všiml cíle jeho myšlenek. Oba si byli vědomi, že zde něco nehraje. Přesto neměli tu odvahu se zeptat - respektive, i kdyby se zeptali, zdá se, že by se jednalo o stejně intimní věc, jako je magie z Říši. Možná na to ještě po čas cesty přijdou.

Když pak Theo již plně okupoval sedlo své klisny, z ničeho nic začala vyskakovat jak divá, hlasitě řehotat, házet nohama dopředu dozadu. Lidé z nádvoří se vytratili a jen se strachem pohlíželi na muže, který pravděpodobně dnes skončí se zlomeným vazem.

Kdo by řekl, že během chvilky se Theo bude smát jak šílený a z divokého koně se stala skoro socha.

S potleskem se však nesetkal. Každý málem vypustil duši, a on si tu vtipkuje a předvádí své schopnosti?

Jediný Lad se toho chytl.

„Dáme pak závod?"

„Jasně," usmál se Theo na svoji spřízněnou duši v tomto divném světě.

A k závodu opravdu došlo. Jakmile byli již několik hodin od Menhanu, Theo popohnal klisnu kopnutím do slabin a jako za mladých časů, i nyní se proháněl s větrem o závod, jako závodníci na dostizích, nebo jako Pegas v oblacích...

Celou sebranku pak překvapilo, když to byl právě cizinec z nového světa, kdo si odnesl pomyslnou vítěznou trofej.

„S koni to vážně umíš," obdivoval Lad usměvavého mladíka. „Jak jsi ji naváděl v těch zatáčkách, už jsem myslel, že se vyklopíte."

Theo se jen ušklíbl.

„To, že se má rodina vždy starala o koně, s tím jsem nelhal. A ty stroje také umím vyrábět a opravovat. Ačkoliv jsou více podobné tomu, co předložil Henri."

„Hele, myslíš, že by mi to mohl nechat? Víš, pro Beriho. Tímto dárkem všechny troufnu, a i Miliada se na mě už nebude zlobit."

„Ehm, jako, rád bych, ale ten přístroj pohání něco zvané baterie. A ta vydrží vždy jen pár dnů. Uvidíš, zítra bude Henriho mobil kaput a ani se ti nerozsvítí."

„A co s tím pak děláte?" Lad nechtěl věřit, že ta precizní řemeslná práce mobilu po pár dnech půjde do koše.

„Nabíjíme. Představ si, že stejně jako krmíš slepici nebo koně, tak my ten mobil krmíme, ale speciálním žrádlem, který tady nikde není. Hm, je to na bázi blesku. Viděl jsi blesk, že?"

„Ano, jednu naši služku dokonce zabil..."

„Tak taková energie, jako utváří blesk, pohání i tento mobil."

„Co?" vyjekl Lad, až všichni na koni nadskočili. „A to není nebezpečné?"

„Ne, když víš jak na to. My si dokážeme vytvořit tu miliontinu síly blesku, což je jen malé množství, a to pak pohání stroje, různé mašiny, dokonce v našem světě nejezdíme na koních. My máme auta. To jsou takové kočáry pro pět lidí, který opět pohání jiné druhy energie, než jaké znáte."

Theo si užíval toho, že po veškerém failu může konečně znít a působit jako chytrý a znalý člověk. Alespoň Lad ho obdivuje, když už nikdo. Avšak nebyl si vědom, že i zbytek party ho pečlivě naslouchá a představuje si všechno vlastním způsobem, s ohromením a nadšením z neznámého.

„Víš vůbec, kolik je milion?" napadlo náhle Thea, v duchu se ďábelsky šklebil - tímto ho dostane už úplně.

„Ne. Co to je?"

Haha!

„Jakou číslovku máte největší?"

„Tisíc? Tisíce," Lad, sice učený svojí urozenou rodinou, přesto po letech vypadl z praxe a rázem si nebyl jistý. Natož chudák Arsen, ten byl rád, že se naučil číst a psát a s počítáním mu doteď pomáhá Erikk. Ne že by na to neměl kapacitu, ale je prostě líný nabrat toho více, než co mu stačí do praxe. Dokáže v pořádku spočítat cenu, přepočítat si výdej, počítat kusy dobytka i počet členů v pátrací skupině. Dokáže si představit, kolik je sto lidí, kolik je tisíc lidí, za kolik lidí vydá Verden, za kolik lidí pak Loclock; kolik lidí dokáže ošetřit ve válce za jeden den Anda, i kolik dnů mu kdysi zbývalo do propuštění z vězení. Ale aby se v číslech ponořoval hlouběji, to nepotřeboval.

„Tak tisíc tisíců, to je milion."

„Týjo! Theo! Takže ty nejsi bojovník, ty jsi učenec!" žasl Lad.

No, pokud ho budou brát jako učence a už mu nepodsouvat meč, budiž.

A tak plynul den za dnem. Dvojice navyklá na pohodlné sedačky bavoráku nyní trpěla, jak musela nonstop vysedávat v sedle. Theo každé ráno škubal květinu s tím, jestli se proměnit nebo neproměnit, jestli by to nebylo pro něj pohodlnější a výhodnější. A pro Henriho taktéž. Jako šváb, nemusí dráždit svoji prdélku, nebude mít z toho ztuhlá stehna, nemusí se trápit držením otěží. Prostě se zavrtá do koňské hřívy na hlavě, která mu poslouží jako polštář, a je to! Proč se teda takto trápí a cestují jako lidé?

„Vydrž to. Naslouchal jsem výkladu celé teorie magie sira Erikka. Velice zajímavé. Jestli se jim opravdu podaří to, o co se snaží, nepochybuji, že by to mohlo otevřít ten Bifröst a poslat nás to domů," zašeptal Henri, když vysedával po Theově boku a sledoval jeho dennodenní dilema s květinou.

„Cokoliv, jen ať už tam jsme. Klidně celou armádu Protektorů na mě, ale ať jsme doma."

Henri si jen pobaveně odfrkl.

„Beru to tak, že se dobrovolně hlásíš na misi na Ukrajinu?" s úšklebkem sledoval koně, který ihned přehodnocoval svůj nejnovější výrok.

„Řekl jsem na mě. Ne mě na ně. Tak," usmál se a při pohledu na Henriho, který se po dlouhé době nemračil jak obvykle, ale užíval si těch pár pohodových minut před odchodem, měl rázem chuť ho ihned políbit, vzít do náruče a zalézt někam za strom.

Jenže poté, co se i on dověděl o podstatě zdejší magie, si netroufal ani se poškrábat v rozkroku.

„Už abychom byli doma," naposledy zakňoural, jak se ozýval jeho parťák mezi nohama, a smutně si povzdychl.

„Vydrž to, Theo, vydrž," usmíval se Henri, na jednou stranu rád, že si měl jak od Theovy sexuální nenažranosti odpočinout, na druhou stranu také toužil, aby na něm mohl spočinout rukama a hladit jeho záda. Dost bylo nešťastné, že museli být odloučeni. A nyní, když jsou jeden druhému po boku, to bylo jak mávání uzeninou před hladovějícím za mřížemi.

„Nikam nechoď, ještě zůstaň," zatáhl za jeho kalhoty Theo a stáhl ho zpět k zemi.

„Co se děje?"

„Potřebuji nasát denní dávku vůně. Ten zbytek chlapů smrdí jak kopa kravského hnoje."

„V hospodě ses držel statečně," vzpomněl si rázem Henri na historku pár dní starou.

„Díky... Co jiného mi zbývalo, že?" smutně pokrčil rameny, odolával nutkání se o švába opřít. Nemusel odolávat dlouho. Brzo vyráželi.

Tento den však nebyl jako každý jiný.

Erikk v jednu chvíli zvedl ruku a celou skupinu zastavil.

„Co se děje?" vyzvídal okamžitě Verden.

„Vidím je."

„Ty bandity?"

„Teprve se schovávají, ještě nás nezaregistrovali. Uvidíme, jak se zachovají, až se k nim budeme blížit."

Bylo to ohromující, že nato, že je slepý, má zrak lepší než všichni muži dohromady. Proč však oslepl, to nikdy neřekl.

„Nejsme pro ně kořist, nebudou útočit. Vyčkávají ve skrýši, ani by se neobtěžovali hnout," ihned oponoval Verden logickými poznatky.

„Máme jít za nimi?" vyhrkl Lad, jak se chytl té myšlenky.

„Cesta míří rovně, bude nápadné, když se vychýlíme. To pak bude jasné, že se je snažíme dopadnout. Bude nejlepší se rozdělit už teď a obklíčit je," rozkázal a již se ohlížel, jak ty týmy uspořádat.

„Dobrá. Já a Lucus si vezmeme pár mužů a obejdeme je ze západu. Zbytek pokračuje rovně, zaútočí z východu. Chraňte tady Henriho a Theodora. Rozchod!"

Tu nejukecanější slepici nám nechal, hm? Zakroutil hlavou Arsen, ale nedal na sobě nic znát.

Necelá polovina mužů náhle zmizela, vedena Verdenem, který jako jediný z nich měl schopnosti mága, a byl tak schopen je navigovat a hlídat situaci v doupěti banditů. Erikkův kůň se dal do pozvolné chůze, zatímco jeho jezdec sledoval pozice všech tří skupin, jako šachových figurek, teď je čekat na tu správnou chvíli, kdy provést tah.

„Ti banditi si fakt myslí, jak nenápadní jsou, hehe," zasmál se Lad a pevně svíral otěže, aby mohl co nejrychleji vyrazit za těmi zločinci.

„Kdybychom neměli Erikka, nevšimneš si jich, ani kdybys je měl před nosem," utrousil Arsen po Erikkově boku.

„Tche! To rozhodně ne! S mými schopnostmi je poznám, a to i bez toho vašeho podvádění," snažil se zachovat si tvář Lad. Zároveň tím však odhalil skutečnost dosud zatajovanou. Že nejenže Erikk všechno vidí, i Arsen má oči všude. Theo celý zrůžověl. A Henri pod vousy taktéž. Naštěstí jeho neporostlá část obličeje nadále vykazovala až nebeský klid.

„Připravte se. Dostáváme se do kritického okruhu," poručil Erikk, jelikož v této vzdálenosti už dokáže vidět jakýkoliv lepší mág. Je jen otázkou času, kdy budou postřehnuti, jak jedna, tak druhá skupina, a dají se na úprk.

A ten moment nastal až překvapivě brzo.

„Teď!" vykřikl Erikk, natož všichni jezdci navedli své koně mimo cestičku a hnali se směrem, jakým Erikk poručoval. Jen dva vojáci se drželi v pozadí, aby strážili Henriho, který nejel takovou rychlostí; zato Theo se rozjel až příliš rychle, neuvědomuje si nebezpečí, jakému se vystavil. Byl jen rád, že se konečně může pořádně projet.

„Tři postavy utíkají na sever. Já s Arsenem jdeme za nimi, vy se postarejte se sirem Verdenem o bandity!" jeho kůň rázem změnil směr a hnal se kupředu. Co však nečekal nikdo, byla obří ohnivá hranice, která oddělovala doupě zločinců od únikové cesty, kterou se ten mág a jeho nejbližší společníci vydali. A takový oheň, na ten neměl zatím žádný z žijících mágů.

„Kurva!" zanadával Arsen v Erikkových patách. Mohli jenom objet tu hranici, ale nastražená pryskyřice vzplanula až neuvěřitelně rychle. Od ohně již chytaly stromy a suché větve na zemi. Přeskočit to by byla sebevražedná mise. A kdo ví, kam všude se táhne; z prvotního pohledu vnitřním okem si dal ten cizí mág hodně záležet, aby odsekl jakékoliv nebezpečí, z jakékoliv strany. Když si nepospíší, úplně je ten hořící kruh uzavře.

A mág se brzy ztratil z Erikkova dohledu.

Mohli se jen rychle vrátit zpět, načerpat vodu, aby uhasili alespoň jeden kousínek, aby jim zločinec neutekl. Nebo ten hořící kruh objet, dokud je celý ještě neobklopil.

„Cože? Unikl? Jak sakra unikl?"

„Copak jste hluchý? Unikl!" poškrábal se Arsen ve vlasech, unaven z Verdenovy hluchoty.

„Co bandité?" zeptal se Erikk, ačkoliv sám vidět, že je obklopen mrtvými těly.

„Chybí nám už jen vůdce," odpověděl Lucus, čímž se vyhnul té zdrcující odpovědi.

„Vidíš ho ještě?" vyzvídal Verden, avšak Erikk jen krátce zavrtěl hlavou.

„A s Arsenem?"

„Především se musíme dostat z toho ohně," odpověděl a už se chtěl vyhoupnout na koně.

Thea rázem napadla jedna myšlenka. Myšlenka, která byla risk jak prase, ale jestli jim to pomůže... Mohl by přiložit ruku k dílu, ne? Nebýt pro jednou neschopný.

„Potřebujete se rychle dostat přes ten oheň?" náhle položil otázku, načež Erikk jen kývl hlavou.

„Abyste ho neztratili?" ještě se ujišťoval, a to už se k němu řítil Henri a kroutil hlavou. Jeho pohled jasně naznačoval, že ať se jen opováží. Že tohle si nemůže dovolit. Tohle odhalení by jim akorát přineslo potíže než cestu domů. A hleděl na něj dostatečně dlouho, až začínala být celá skupina, očekávaje nějaký chytrý plán, netrpělivá.

„Tak co se tu sakra děje?" Verden to nakonec nevydržel jako první.

„Nedělej to, Theo."

„Bude to jen moment. Výpomoc. Koukej, jak se snaží oni. Peníze nemáme, čím jim to chceš oplatit, ha?"

Je pravda, že na tuto otázku Henri odpověď nenacházel. Přesto nechtěl, aby se odhalila Theova pravá podoba. Již dost potíží z toho měli v jejich světě. A zde - kdo ví, jak by ho vzali? Aby ho nakonec...

„Ale půjdu s tebou."

„Dobrá," souhlasil ihned Theo, protože ho těšilo, že se konečně šváb proletí na jeho zádech. Ačkoliv, pouze jako šváb.

„Můžeme vám pomoct, ale vyžadujeme diskrétnost," ujal se vyjednávání Henri.

„Nezdržujte a mluvte, co plánujete?"

„Prozradíme to pouze siru Erikkovi."

„To si snad děláte -" už chtěl nadávat Verden, ale včas se umlčel, když Erikk kývl subtilně hlavou a spolu vyjeli za nejbližší výstupek, aby se skryli před zbytkem týmu. Kromě Arsena, tedy, a Verdena.