Jelikož jejich tempo bylo pomalejší, než jakou rychlostí se obvykle řítí tato dvojka Říšanů do Menhanu, cesta se natáhla skoro na celé dvě hodiny. Teprve pak konečně spatřili lešení vnějšího opevnění, které stále není dostavěné, a rozlehlé město, s honosným hradem jako dominantou celého vrcholu. V dáli, úplně mimo město, se nacházel stadion a nyní prázdné opevnění výcvikového tábora armády, jelikož ještě neuplynula lhůta deseti let zproštění povinné armádní služby. Sotva začal druhý rok.

Ale domy kdysi plné života, pohybujících se lidí, obchodníků, řemeslníků, i pouhých poslů, nyní byly jak po vlně moru. A nelepšilo se to ani s tím, jak hlouběji do města se dostávali. Nedávná válka proti tajemným bytostem stála mnoho životů a země se z toho teprve začala dostávat. A potrvá ještě hodně let, než získá zpět svůj život, svoji barvitost a zpěv dítek i dospělých. I počet umělců na ulicích byl zredukován na pouhého jednoho staříka, který si hrál s loutkami. Střídal je rychlostí blesku, až se to zdálo neuvěřitelné, vzhledem ke skelnému pohledu a vrásčité pokožce. Chvíli představoval krále, chvíli zase jakousi černou stvůru s tělem šelmy. Pak ukázal, jak se urozená dívka motá mezi těly padlých bojovníků a pokouší se je oživit, a zakončil to hrdinou, jenž lítal ve vzduchu na ochočené stvůře, která byla následně zabita černovlasým válečníkem s tupým mečem.

Arsen jen s odporem zavrtěl hlavou. Tohle fakt nemá rád. A obzvlášť, když tou znásilňovanou postavou je nyní on. Raději odvrátil zrak na stánek s pletenými koši.

„Hele, maňásci," zasmál se Theo, když si všiml toho staříka, a zalitoval, že nemá po ruce minci, která by ve skutečnosti platila v tomto světě.

Když jeho výkřik dolehl k Arsenovým uším, o to s větším znechucením si odplivl.

„Nepůjdeme do hradu, ani do jeho vnějších prostor. Obávám se, že byste vyvolali podezření. Bude lepší, když to provedeme ve větším utajení," navrhl Erikk, když viděl, jak blízko brány hradu jsou.

„Co provedeme?" ozval se Theo.

„No, když se po hradu roznese, že nejste odsud, král vás rozhodně nenechá být. Jestli se chcete stát neomezeným zdrojem informací a povznést tuto zemičku, jak je libo," ušklíbl se Arsen, který Erikkovi naprosto četl myšlenky.

„Arsene, odveď je do hospody U Semea. Já skočím pro sira Verdena a Lucuse."

„Nebude lepší rovnou za Asah?"

„Stavím se tam po cestě."

„Dobrá," odsouhlasil plán Arsen a sesedl z koně. Nato popadl otěže Firse a odhodlaně vedl cizince do nejproslulejší krčmy v celém Menhanu. Tam, kde všechno začalo, i zároveň skončilo.

„Máte pivo?" padla první otázka od koně, jakmile seskočil u té malé chatrče na nohy a upravil si půjčené lněné kalhoty. Byly volné, až to bylo nepříjemné pro někoho, kdo je zvyklý na upnuté džíny a boxerky. Nyní mu to všechno tak nepříjemně plandalo, podobně jako rukávy světlé košile. Už viděl, jak se o něco zachytí a hodí hubu. A to ani nemluví o tom, jak ho to kousalo po celém těle. K tomu se neupsal!

„Jo. Nebo tu podávají speciální koktejl, ale ten je dost silný, to upozorňuju."

„Tak ten si dám," rozhodl alkoholik Theo, čímž překvapil zbytek sebranky.

„Je teprve ráno a čeká nás dost práce, ale když myslíš, tak jak chceš," pokrčil rameny Arsen a více se k tomu nevyjadřoval. Podobně na tom byl Henri, který navíc jen zakroutil hlavou.

Celá krčma byla ponořená v oparu lihu. Už jen z toho by se dokázal Theo opít, obzvlášť s jeho ostrými smysly. Do toho se mísil pach blitek, chcánků a sraček a Theo už málem udělal otočku na patě, jen co vešel do domu. Instinktivně si přiložil ruku k nosu, bylo to tisíckrát silnější než Igor v jeho období. I Henri měl o Thea docela starost, taky cítil ten všudypřítomný smrad, ale nedokázal s tím nic udělat.

Arsen si povšiml toho gesta, načež jen prokroutil očima, mysle si, jak moc rozmazlený chlápek se mu to dostal do rukou.

„Zkuste to nějak vydržet. Ačkoliv se to nezdá, tato hospoda je pro vás nejbezpečnějším místem. A když se budete i trochu snažit, možná sem i zapadnete," nakonec se Arsen odvážil k troše té shovívavosti a empatie, a dokonce byl úspěšný, jelikož ten cizinec ihned na oplátku sundal ruku z nosu a pokoušel se tvářit jakože nic.

Jen co si usedli, přiběhla šenkýřka. Avšak místo tří piv na stůl dopadla pouhá dvě, protože to třetí byl ten speciální drink, který nyní Theo potřeboval jako ryba vodu a zvíře kyslík.

Avšak před samotným vypitím něčeho, co mělo mít vysoké procento alkoholu, se Theo přeci jen zdráhal. Ať byl zvyklý na všechny divné kombinace - okenu tedy nezkoušel, to ne - tak ten drink nebyl tak vábný, jak se zdál. Ani ta piva. Vůni to sice mělo podobnou, ale to je všechno. Připomínalo mu to ten pach na Mendlově náměstí, ty shnilé kvasinky uvařené v něco, co se v tom alkoholu začalo i rozkládat a... Jestli tohle dá, tak už zvládne všechno. Zatajil dech, ať se ten odor nedostává do jeho nosu, a půlku vypil na jeden zátah.

Bylo to ještě horší, než jak to vonělo, ale protože to obsahovalo tolik žádaný alkohol, byl Theo ochoten pro to obětovat cokoliv.

„Chceš ochutnat?" s laskavým úsměvem nabídl drink Henrimu, ten však viděl celou plejádu emocí na Theově obličeji, takže měl jasnou představu o tom, jak odporné to muselo být. Ne, raději zůstane u toho „piva". A bere zpět veškerá jeho slova, kterými nazýval české pivo hutné.

Chvíli jen tak vysedávali, ticho rozhodně nebylo. Mnoho cestovatelů, Říšanů a pár let nově i Dukanů, využívalo služby pokojů na přespání a stavovalo se sem na snídani. Nebo na oběd, když snídani prospalo. Každopádně, o ruch nebyl nouze. Jen stůl, u nějž vysedávala trojka, byl tichý jako na pohřbu. Ne. I na pohřbu je větší zábava.

„Ten tvůj boj, ten s Erikkem, nebyl vůbec špatný," načal po chvilce Arsen, jelikož v tom trapném tichu už doslova umíral. Tedy, ticho měl rád, to jo, ale nějak mu přišla celá tato situace jaksi... divná. Měl nutkání navázat konverzaci, aby se ti dva rozkecali, a on se pak již o nic nemusel starat.

„Děkuji," odpověděl Henri po Henriovsku - velice stručně. Ale jelikož pochopil jeho záměr a nechtěl to zazdit jen tak, odvážil se pokračovat. „A vy jste, jestli jsem to dobře pochopil, nějaká forma bojovníků? Vojáci?"

„Jo, jo. Přesně tak," odvětil, avšak jakmile to dořekl, přes jeho oči padl neznámý stín, a jen těžko si mohli cizinci vyvodit, co to znamená. Ale jedno bylo jasné. Být zde bojovníkem není žádná sranda. A to oba tušili již od prvního momentu, co ty dva spatřili.

„A proč je tu tolik prázdných domů?" odvedl téma Theo a usrkl svého odporného pití.

Stín z Arsenových očí neopadl, když pokračoval.

„No, takhle. Trochu měla Říše nějaký konflikty. Nejprve se sousední zemí, pak se do toho objevily nějaký potvory zpoza hor, bylo to dost náročný. Tak tak jsme vyhráli. Ale naštěstí se zdá vše klidné. S tím, že král ulevil na daních, možná se z toho i zmátoříme," Arsen nadále mluvil svým lhostejným hlasem, ale i tak dokázala jeho slova vyvolat mráz na zádech. A Henri chápal hlouběji, proč nezní tak pozitivně, jak by se čekalo.

Zažil peklo. Dvě války. Spoustu lidí umřelo. Osud se s nikým nemazlí, a zdá se, že s tímto člověkem obzvlášť.

„Ta loutková hra?" vybavil si Theo divnou černou příšeru, kterou stařík představoval.

„Jo, hodně zjednodušeně," potlačil opět znechucení Arsen. „Jde o to, že země je dost vyždímaná, no. Lidi se sice snaží, mají spoustu nové země, obchody taky vzkvétají, ale je prostě ještě moc brzo. Kdyby nás teďka někdo zas napadl, budeme už úplně v prdeli."

„To mě mrzí."

„Co se dá dělat, že? Ale tak, není to nejhorší. Počáteční chaos už ustal, lidi ze severní Ausbrie se vrátili do domovů, banditi neřádí tak moc, jak jsem čekal. Takže dobrý," usrkl Arsen piva a zahleděl se do prostor hospody.

A jak na sobě nesl ten neustále ke všemu lhostejný výraz, nyní se proměnil v naprosté zhnusení.

„A kurva."

Okamžitě odvrátil hlavou a zvedl korbel piva, aby zakryl svůj obličej.

Bylo pozdě.

„Arsene!" jasný hlas se rozezněl celou hospodou, až se všichni zastavili ve svém pohybu, jen aby koukli, který blbec to dělá takový hluk.

Kdo jiný to byl, než nejhlučnější člen Tajné jednotky?

„Lade," ani nevzhlédl. Nebylo třeba. Chlap s plnovousem a dlouhými vlasy v culíku se ihned přisunul na lavičku ke kamarádovi a mávl na šenkýřku, ať mu donese taky pivo. Ačkoliv jeho porost mu zakrýval obličej, stále neztratil ty své dětské, široké oči, čišící pozitivitou a radostí. A jaká radost to pak byla, spatřit po dlouhé době Arsena!

„Co tu děláš?"

„Neměl bych se ptát já tebe?"

„Hehe, jasně," zasmál se a už si ťukal do položeného korbelu Arsena. Teprve poté jeho pozornost upoutala vyhukaná dvojice naproti. A tak si ťukl i do nádob jejich.

„Lad, těší mě," zdvihl hrnek do výšky jeho očí, natož se napil, vychlastal skoro celou půlku.

„Theo," podal mu ihned přes stůl ruku, cítil z něho podobné vibrace, jako z Ondry. Přinejmenším má alespoň partnera na chlastání, když už. Henri následoval Thea. Teprve poté Lad odpověděl na otázku jejich hostitele.

„Ále, u nás doma je to trochu ostrý. Objevila se tam skupina banditů, pořád ohrožuje obchodníky. Sice jsme jich pár zajali, ale ti si ihned překousli jazyk a bylo po nich," vyprávěl Lad podobným tónem, jako nějaký vtip o ženičce a manžílkovi, přesto se Theovi z jeho slov navalovalo. V kombinaci s tím puchem to byla opravdu síla. Ale snažil se držet, jak jen dokázal. „Vypadá to však, že mají na své straně nějakého mága."

„Mágové jsou všichni v seznamu, ne?" divil se Arsen, kterému se ta historka zdaleka nelíbila, naopak, divoce ho znepokojovala.

„To jo, ale co víš, nějaký stařík z Duku, třeba, nebo odjinud, kdo se neúčastnil té bitvy, takže nebyl zaznamenaný jako pomocník. Mohl takto klidně proklouznout."

M-mágové? Koktal ve své mysli Theo. Mluvili sice o magii, ale mágové?

Zato Henrimu se akorát potvrdila jeho domněnka a jen v klidu upil piva.

„No, přišel jsem to řešit s mistrem. A když bude třeba, stanu se součástí týmu."

„Nemáš toho dost?" utrousil Arsen, přestože do svých slov nevložil ani kousek zájmu.

„Hej, to o tobě se zpívá. O tobě a o Erikkovi. A o velkém Ladovi? Nikde. Prostě nikde. Jsem ještě mladý, musím si trochu proslavit jméno."

„Jako kdybych to chtěl," zamumlal Arsen a kroutil hlavou.

„Arsíku! Jen se nestyď! Využij toho!" Lad zvedl ruku, aby ji přehodil přes Arsenovo rameno, aby ho rovnou přátelsky poplácal, ale v tom momentu Arsen hbitě ruku zachytil, zatáhl a málem ji přes své tělo tomu muži vykloubil.

Toho rozhodně nemůžu nasrat. Zopakoval ve svých myšlenkách Theo. Každopádně, i tak neinteligentní člověk, jako je tupý kůň, si spojil jedna a jedna dohromady. Takže ti maňásci... to byli ti dva?

Vrhl po Henrim zmatený pohled, ten ho však v domněnce utvrdil krátkým pokývnutím.

„A vy? Vás jsem ještě neviděl. Jste z Duku, nebo odkud?" Lad měl tu blbou vlastnost, že si pamatoval snad každého člověka, na koho narazil. Takže jakmile jste se jednou dostali do jeho zorného pole, bylo jasné, že když se do jeho zorného pole dostanete podruhé, už jste se upsali na společný prochlastaný večer. Obzvlášť při druhé válce hrál karty snad s každým mužem, který se boje účastnil.

„To tě nemusí zajímat," odsekl Arsen, ale nějak se mu nepodařilo Lada odehnat.

„No ták, nějací tví noví kámoši? A ví o nich Erikk?" několikrát na Arsena sugestivně zamrkal a bylo mu jedno, že se Arsenova čelist ztvrzuje, že jeho pěsti křupají a že může každou chvílí dostat do držky.

„Já s Henrim jsme přišli z východního království. Jsme jen dva nevýznamní obchodníci, které na cestě přepadli," zachránil situaci Theodor, který by si na místě ihned udělil Oscara.

„Z východu? To je pěkná dálka."

„Ještě delší než se zdá," odvětil s úsměvem Theo, přímo cenil zuby ve svém profesionálním úsměvu.

„A s čím obchodujete?" vyzvídal Lad, zvědavý jak malé dítě. Kdo by řekl, že mu je už dvacet osm.

„Tak různě. Moje rodina se vždy věnovala chovu koní, takže s nimi, a já se pak osobně věnuji mechanice, strojům..." Theo si pročistil hrdlo, ve snaze nabrat tři sekundy pro vymyšlení důvodu více zapadající do období středověku, „takže samá ozubená kolečka, různé mlýnky do domácnosti, systémy na praní prádla, i hračky pro děti."

Lad poslouchal s otevřenou pusou.

„Tyjo, východní království na tom musí být dobře! Škoda, že vás okradli, takovou hračku bych koupil. Víte, Beran bude mít za chvíli čtyři roky, tak ať ho nějak zaměstnám, nestydu malého. A nedokázal byste to vyrobit? Dám vám, kolik budete chtít!"

No kruci. Zdá se, že místo cesty ven si na sebe Theo uvázal bič. Jeho úsměv mu sice zůstal na tváři, přesto v duchu proklínal svoji stupiditu a to, že se pokoušel právě zachránit svět.

„Obávám se, sire Lade, že to nepůjde," Henri si rychle zvykl na zdejší etiketu. „K výrobě předmětů se používají speciální materiály a přístroje, které zde nejsou k mání."

Theo se v duchu ušklíbl nad šikovnou odpovědí, kterou vlastně pán ani nelhal a hezky vyklouzl z nebezpečné zóny.

„A vy vyrábíte taky?"

„Henri je můj peněžní poradce," Theo opět převzal slovo, nyní s klidem, když nad ním nevisela oprátka.

„Takže jste už byli za mistrem, nebo na co čekáte?"

„Erikk tam šel."

Lad se náhle zasmál.

„Ale prosím tě, mistr to, řekl bych, už dávno překousl, ne?"

„Nepokoušej štěstí," zavrčel Arsen, po celou dobu ani jednou na Lada nekoukl.

„U mistra?"

„U mě," až teď, a to pohledem tak vražedným, že Lad se poprvé za celu dobu instinktivně skrčil do sebe.

Žádný nasrání. Nejraději zdrhat od něj ještě teď! Volal o pomoc Theo, který se z toho pohledu málem pochcal. A to nebyl ani určený jemu.

„Lade, Arsene," rázný neznámý hlas zazněl od dveří hospody. Jakmile hosti spatřili, jakáto osobnost vstoupila do krčmy, rázem se ztišili a takto utlumeně se bavili po celou dobu jeho přítomnosti.

„Mistře!" Lad se usmíval od ucha k uchu, zato Arsen jen zakroutil očima, než lhostejně mávl rukou.

Theo byl v rozpacích. Cítil se jak smítko prachu v černé díře mohutné galaxie. Absolutně nechápal, co se děje. A proč se ten týpek chová jak drogující náctiletý puberťák před učitelkou. A že mu to prochází. Ale soudit by neměl. Asi je ten kluk vysokého postavení, možná vyššího, než toho mistra, takže si to může dovolit. Kdo ví... Henriho brázda mezi obočím vypovídala o tom, že šváb je na tom stejně.

Měniči se ohlédli za příchozími. Kromě již známého Erikka postával u prahu dveří statný chlap, starší, s vlasy protkanými stříbrnými vlákny a s mohutnými čelistními a lícními kostmi, a pak další muž v jejich věku, s černými vlasy sepnutými v ohonu, s plnovousem krycím plné rty. Ale ať si je přeměřoval Theo zrakem jakkoliv, zdálo se, že je tím největším zelenáčem široko daleko. Vsadil by se, že ti dva jsou další bojovníci, kteří by uspěli v jednotce rychlého nasazení, kteří by snadno porazili Jamese Bonda holýma rukama, Terminátora by strčili hravě do kapsy, prostě...

Theo, měl bys vážně, ale vážně začít chodit do tý posilky!

Jakmile se blížili ke stolu, Lad automaticky pohnul svojí prdelí, aby uvolnil Erikkovi místo. Arsenova ztuhlá záda se rázem uvolnila, když už nemusel předvídat nečekanou ránu od té ukecané držky.

Verden se usadil po Henriho levici, následován Lucusem.

„Tak o co tu jde? Erikk mlčel celou dobu jak kus šutru. Arsene, kdo jsou ti dva?"

Arsen, přestože byl vyvolán, pokračoval v mlčení svého druha. Jeho oči blikaly na osobu opodál, která se k nim vetřela a ještě nedopila pivo.

Aha, Lad, ihned se dovtípil Verden.

„Je to až tak tajný, nebo co?"

„Docela jo, pane."

„Ale tak Lad patřil do Lilie, kdyby tu byl ještě Miele..." mračil se Verden, který Theovi trochu připomínal jednu osobu. Tedy, jednu postavu. Tím hrubým hlasem, neustále vážný, tvrďas až na kost... Kromě zmíněného Terminátora, není to třeba Rambo?

„Ale tohle není mise pro Lilii," odvětil chladně Arsen a usrkl piva.

„Nemrč už a vybalte, co to ksakru znamená."

„Když bude tady ten mlčet?" opět hodil po Ladovi pohled, který nechápal, co je na obchodnících z východu tak tajného.

„Jako, budu mlčet, to zas budu," přikyvoval, jen aby se dostal k jádru věci - tedy nejnovějším drbům ze života Arsena a Erikka.

„Tak jo. Tady, Henri a Theo," ukázal jednotlivě na osoby, „se u nás včera náhle objevili. No, nakonec z nich vypadlo, že nemaj tucha, kde se tu vzali."

„Ztratili paměť?" napadlo Lucuse.

„Oni nejsou z východu?" ihned překvapeně namítal Lad.

Arsen v duchu prosil všechny lesní duchy, ať ho na místě zabijí.

„Jak to myslíš?"

„Prostě tak, jak jsem to řekl. Objevili se v lesích, z čista jasna, vůbec se tu nenarodili, nežili, nic," pokrčil rameny a tímto ukončil svoji část vysvětlování.

„A nepředávkovali se náhodou -" načal mistr svoji teorii, ale Erikk ho jasně zastavil zakroucením hlavy.

„Ne, pane. Navíc, mají u sebe věrohodné důkazy svědčící o jejich pravdě."

V tom momentu se Henri rozhodl přispět do jejich debaty a již vytahoval z kapsy mobil. Nečekal však, že tento pohyb zkušené bojovníky ihned postaví do střehu, jak polovina z nich nahmátla dýku u pasu.

„Tomuto říkáme mobil. Vysvětlovat, k čemu slouží, je pro vás zbytečné, ale stačit by to mělo takto."

„A k tomu platí obyčejnými papíry," dodal Arsen při vzpomínce Theových slz v očích, když viděl ty zmuchlané marky.

Verden uchopil zařízení do ruky a podobně, jako Arsen včerejší večer, i on nyní zkoumal, co je to zač, na co jsou ty knoflíky, proč se displej rozsvítí pokaždé, když jeden promáčkne, proč to dokonce vydává zvláštní zvuky.

Ještěže tohle nedělají s mým. Ještě by mi ho rozbili a co pak, na nový opravdu nemám! Napadlo Thea a napil se drinku. Již cítil, jak se ten alkohol rozlévá do konečků jeho prstů, jak ho hřeje u srdce, ale kdyby to měl srovnat s něčím známým, asi by se ta síla rovnala tak jednomu dvěma panákům absintu.

„A?" nakonec vrátil zařízení zpět do Henriho rukou, přičemž si ho pořádně při předávání přeměřil. Drsný agent DAMMu se však nenechal vyvést z míry, krutopřísný pohled mu oplatil, čímž se oficiálně stal rovnocenný mužům Tajných jednotek.

„Mám nápad, jak je dostat zpět," promluvil Erikk, čímž na sebe upoutal pozornost nejen zbytku Lilie a Verdena, ale i samotných ztracených metamorfů.

„No? Povídej," pobídl Verden hlavou, přestože se nezdál, že by někomu z nich věřil. Spíše se chtěl pobavit nad tím, jak vážně vzali tuto historku těch podvodníků.

Protože nic jiného to být nemohlo. Podvodníci. A pravděpodobně jsou tak dobří, že museli oklamat i Erikkův magický detektor lži.

„Jestli si pamatujete tu věc s Divem, ten dopis, který jsem zanesl paní Asah?"

„Jo. Co s ním?"

Theo si nemohl pomoct a jen kroutit hlavou nad tím, jak je přístup toho mistra ještě horší než toho Arsena.

„Co když se ovládání magie netýká jen času, jako to provedla ta žena. Co když lze magii použít i k přemisťování v prostoru?"

„Chceš je tam poslat, jo? A máš na to?"

Arsen se v duchu ušklíbl. Přesně taková slova taky řekl. Zároveň se za ně však káral. Možná to není úplně beznadějný plán.

„Chtěl bych povolat co největší množství schopných mágů a pokusit se o to."

„A stojí ti ti dva za to?"

„No dovolte?" vyskočil Theo na nohy, povzbuzen pitím, a obul se do toho „mistra".

„Hele, hochu, sedni si na zadek a poslouchej oprávněnější. A nedělej, že se tě to dotklo," dodal, když si všiml uraženého výrazu na Theově obličeji.

„Dotklo! A hodně!"

„Jen prozraď, o co ti jde. Chceš infiltrovat Říši? Jsi agent ze sousedních království? Neměl by sis vymyslet lepší historku? Tohle moc důvěryhodný není. Ale pravda, aspoň získáš povědomí o našich mázích, že?" Verden se Theovi vysmíval, přesto jeho argumenty byly nevyvratitelné. Říše je v kritickém stavu, každý by toho využil, aby si z ní trochu odkousl. Ale jelikož disponuje silou mágů, nejprve je nutné je vyhledat, zaznamenat, zlikvidovat. A tímto způsobem to půjde nejsnadněji.

Verden si vítězně složil ruce v kříž.

„Pane, oni nelžou."

„Nezměkl jsi nějak Erikku, po té době žití s Arsenem?"

Huh? Že bych měl pravdu? Zastavil se Theo a na vteřinu přestal řešit arogantního mistra, ale své schopnosti dedukce.

„Otče!" opomenul Verdena Lucus, ale byl přehlídnut.

„Jak moc jste je vyslýchali? Opravdu chceš riskovat bezpečí Říše kvůli těmto zrádcům?"

„To už kurva přeháníte! Jestli si chcete honit ego, jděte jinam. Jako jasný, něco na vašich důvodech je, ale sakra, abyste takto podkopával Erikkovi schopnosti? Jste snad vy lepší?"

Kdyby Lad žil ve světě stejném, jako Theo, určitě by to byl ten člověk, který by při této dramě chroustal popkorn.

„To neříkám, Arsene, uklidni se."

„Já se mám uklidnit? Snad vy, ne?"

„Do prdele už. Neříkám, že Erikk je horší než já. Ale že tito muži jsou lepší."

„To mě přeceňujete, pane," zamumlal Theo a ponořil se do posledních mililitrů té odporné sračky, která, i přes svůj alkohol, mu nepomohla odhodit starosti z jejich podivného výletu.

Henri po něm starostlivě pokoukl.

„Jak jinak si přejete dosvědčit naši pravdu?" promluvil Henri a nějakým způsobem jeho hlas utišil tu přeřvávačku okolo. Vytáhl z kapsy peněženku - opět spustil v trojici Verden, Lucus, Lad poplach - a předhodil před sebe ražené mince.

Není prostě reálné dosáhnout takovéto preciznosti na jejich levelu technologického pokroku.

„Můj mobil jste už viděl. Slyšel jste ho však?" a už vyzváněl, přestože neměl signál. To však stačilo k tomu, aby se ozval hlas německé ženy, oznamující nedostupnost signálu. Verden se nonstop mračil, zato Lad s dětskou radostí pozoroval to zařízení, které umělo mluvit! A když Henri začal vypisovat zprávu, to už každý, včetně Arsena, koukali s neuvěřením na to, jak se písmenka objevovala v tom malém svítícím čtverečku té krabičky.

„Naše oblečení jsme byli nuceni nechat u sira Erikka a sira Arsena, jiné technologie sebou nemáme. Teda, kromě mých hodinek," stáhl rukáv, aby odhalil své drahé rolexky, které se aktivně pohybovaly, ukazovaly přesný čas, dokonce i datum a rok. Verden na malý okamžik zavřel oči. Pravděpodobně zkoumal vnitřní strukturu toho motorku, co to zařízení pohánělo.

„Tohle jsou hodinky, slouží pro měření času. Tato ručička ukazuje sekundy, tato minuty a tato hodiny. Netuším, jak moc se změnil čas naším příchodem sem, ale u nás by momentálně bylo čtvrt na jedenáct."

Henriho trpělivost by mohl závidět i Buddha. Kdyby Theo seděl na jeho místě, už by Verdenovi jednu flákl.

„No dobrá. Přesto, nic nezmůžeme bez paní Asah. Je možné, že za poslední roky narazila na možné dokumentace, které by nám mohli pomoct."

„Já vím," odvětil tiše Erikk.

„A kde je?" až teď si Arsen uvědomil, že jediný ženský článek toho plánu tu chybí.

„Před pár dny odjela na sever, k horám. Pořád hledá ty různé věci o magii," mávl Verden rukou.

„Takže musíme na sever," konstatoval Arsen a pokýval hlavou. Tak to je dobrý. Trochu je to zdrží. Trochu více. Než se vrátí, kolik týdnů může uběhnout? Pak by se stavili za Andou, snad ji nebudou rušit od jejich malého. Je to zas dobrá příležitost je poctít návštěvou, Junwovo dítě spatřili doteď tak třikrát?

„Máte nehorázné štěstí, Erikku. Zrovna jsme chtěli mířit tím směrem kvůli banditům. Lad tady přišel nahlásit, že je asi řídí nějaký mág. Dokážou perfektně odhadnout, jestli jim to zboží zato stojí nebo ne, kdo se kde skrývá, jak je rozložená ochranka. Celkem bordel. Ale když na to půjdeme všichni, postaráme se o to raz dva."

„Kdy vyrážíte?"

„Dneska odpoledne," ušklíbl se mistr Verden. „Máte u sebe dost věcí? Mohu vám vše zařídit."

„Chybí nám dva koně," ihned promluvil, obzvlášť poháněn tím obrazem při ranním výjezdu. „Dále, samozřejmě potraviny, nějaké zbraně - umíte zacházet s mečem?"

„Nevím, jestli je to dobrý nápad, Erikku," stál si Verden furt za svým, ale ten slepec ho ignoroval.

„Já mám jen základy, a Theo..."

„Nemusíte se obávat a meč si nechat pro sebe. Stejně s ním nevykouzlím nic," odvětil sarkasticky, navíc částečně naštván na sebe, že je tak neschopný.

„Dejte mu nůž," Henri dodal při důkladném sledování koňova obličeje, který se rázem rozsvítil, když padla tato slova. „Byl jsi dva roky v armádě, tohle bys měl umět, ne?"

„Jako, jo..." hlesl, ohromen tím, že se ho Henri snaží povzbudit alespoň nějakým způsobem.

„Dobrá. Lade, máš to na starosti."

„Já?"

„Drž hubu a jdi na to."

„Mistře," zakňučel muž, než vyskočil na nohy a již se řítil z krčmy na hrad.

„Vážně tedy chceš do toho plánu jít?" ještě jednou se ujistil Verden, avšak obě osoby sebejistě pokývly hlavou. Verden si naposledy změřil pohledem ty cizince, než také vstal a opustil hospodu.