„Tiše," sykl Loki, „ať ji nevyplašíš." Ukázal do houští lesa před sebou a sáhl za záda, aby z toulce vytáhl šíp.

„Tu chci já," šeptl Clint, a zacílil na srnku pasoucí se na malé mýtině. Bylo z ní vidět sotva kousek zadní nohy a nemít oči jako ostříž, nevšimli by si jí.

„Tak se předveď, zlato," zapředl Loki a spustil luk. „Ale jestli ji netrefíš, tak jsme bez večeře."

„Nikdy neminu," holedbal se.

„Ani když tě rozptýlím?" Políbil ho na krk, výmluvně natlačil svůj klín k jeho zadku.

Vypustil šíp. „Trefa. Příště zkus použít ústa trochu níž, to možná zabere."