„To bylo otřesné,“ láteřil Draco, jakmile opustili vídeňskou operu a chystali se na návrat domů. „Pro Merlina, jak někdo může tohle poslouchat dobrovolně? Ten rádoby zpěvák neměl snad jediný tón čistý!“

„Mně to tak hrozné nepřišlo,“ odpověděl Harry s pokrčením ramen.

Odfrkl si. „Jistě, ty ale nerozeznáš soprán od altu, takže se tomu vůbec nedivím. Rozumíš tomu asi jako testrál šalamounku.“

Harry si ho přitáhl k sobě a zašeptal mu do ucha: „To je možné, ale zase vím, na jaké noty zahrát tobě, abys křičel v euforii. To je snad lepší, ne?“

„Tak nás přemísti, abys mi mohl zahrát, zlato.“