„Dal bych si pivo,“ požádal Bilbo v hostinci U skákavého poníka a protřel si unaveně oči. „A poprosím o jeden pokoj hobití velikosti.“

„Samozřejmě, pane...“ Máselník povytáhl obočí v němé otázce.

„Pytlík, k vašim službám,“ představil se, skočil ze stoličky a uklonil se, až mu Žihadlo škobrtlo o podlahu. „Bilbo,“ dodal ještě.

„Rád vás poznávám,“ pronesl a utěrkou ometl stůl. „Večeři si dáte zde?“

„Ano, prosím.“ Vytáhl z kapsy kožené pouzdro, v němž zacinkaly mince, aby mohl zaplatit.

„Copak to máte, pane Pytlíku?“

„Elfové tomu říkají peněženka. No, uznejte. Oni jsou krásní a chytří, ale... tohle se určitě nikdy nechytne.“