„Draco, je ti zase špatně?" starostlivě se blonďáka zeptal Harry. Po delším promlčeném okamžiku tázaný záporně pokroutil hlavou, vydechuje tiché: „Ne..."

„Máš teplotu," konstatoval Nebelvír, nenechávaje se tak snadno odradit.

„Nemám..." zašeptal vyčerpaně Draco. Stál si za svým a další námitky černovlasého mladíka zarazil hned v zárodku. „Nemám, věř mi, že nemám... Můžu si za to sám."

„O čem to mluvíš, Draco?" nechápal druhý bradavický student.

„Potřebuju tě. Nechtěl jsem si to připustit, ale ten podělanej lektvar... Bolí to. Myslel jsem... myslel jsem, že to předtím mi stačilo, ale nebylo to tak. Začínám z toho šílet. Zbavuje mě to normálního rozum, a jestli pro své myšlení budu muset... obětovat pár chvil s chvil s tebou, jsem rozhodnutý... to udělat," mluvil Zmijozel ztěžka.

„Byl jsi beze mě jen tři hodiny, Draco. Nemůže to být tak strašné, když jsi to vydržel celé dopoledne a v podstatě i odpoledne," namítl vcelku rozumně Harry.

„To ano, ale předtím jsme byli celou noc spolu. Spali... spali jsme u sebe." Blonďák se zadíval do Nebelvírovy váhavé tváře. Za tu dobu, co byl Harry pryč a jemu se udělalo takto špatně, zamýšlel se nad celou věcí s lektvarem. „Dělej, co je nutné. Prosím," ozval se slabě, když v Harryho obličeji nacházel jen pochybnosti. A když viděl, jak se černovlasý nadechuje k tomu, aby něco namítl, přitáhl si ho za tričko k sobě a spojil jejich rty v lehkém polibku. Zpočátku cítil Nebelvírův odpor proti náhlosti tohoto gesta, avšak ten v mžiku zmizel.

Tmavovlasý si lehce nalehl na blonďáka a rukou se zapřel vedle jeho hlavy. Začal mu polibek oplácet a postupně nad ním i přebíral kontrolu. Na svém břiše ucítil Dracovu horoucí ruku, jíž se Zmijozel postupně přesunul i pod oblečení. Prsty přejížděl po Harryho bocích a břišních svalech, a jakmile se mu nedostalo žádného odmítnutí, rozšířil objevované území o celá záda. Nakonec svou rukou stáhl Nebelvíra na sebe natolik, aby na sobě cítil celou váhu jeho těla.

„Draco, co to děláš?" vydal ze sebe Harry mezi polibky, které začínaly být – především ze Zmijozelovy strany – mnohem více horoucí a chtivé. Nebelvír se od něj na okamžik odtáhl a pečlivě se zadíval do jeho tváře. A po chvilce pochopil. Lektvar už si nad Dracem opět přebral plnou kontrolu. Věděl, že takový chtíč, jaký nyní viděl v šedých očích, by tam normálně nenašel.

Zmijozel, který před chvílí přišel o jeho polibky, přesunul svou pozornost na prohledávání Harryho těla. Začal rukama bloudit i tam, kde doposud ještě nebyl. Kde mimo černovlasého mladíka samotného nikdo nikdy nebyl. Snažil se svými prsty rozepnout jeho poklopec, ale ke své nevoli byl zastaven opálenější rukou.

„Nevíš, co děláš..." poznamenal tmavovlasý a pokoušel se Zmijozelovy chtivé prsty odsunout pryč. Nemohl říct, že by nebyl rád, ale něco v něm mu nedovolovalo Dracovi nabídnout vše, co chtěl. Malé zrnko pro spravedlnost v něm zasévalo pochybnosti. Po chvilce drobného zápasení se mu podařilo uvěznit obě Zmijozelovy dlaně ve svých rukách. Ignoroval naštvané zamručení.

„Potřebuji..." zamumlal Draco a svými ústy se přisál na Harryho krk. Když jej Nebelvír po krátkém přemlouvání sebe samotného odstrčil, rozhodl se blonďák pro něco jiného. Nadzvedl svou pánev a otřel se svým rozkrokem o jeho stehno. Černovlasý si až v tomto okamžiku uvědomil, jaký problém nyní Zmijozel má. Nechtěl jej odmítnout, ale musel. Pro dobro obou. Už takhle bude zítra Draco vyvádět.

„No tak, Harry..." začal prosebně blonďák a mozek druhého mladíka šrotoval na plné obrátky, až nakonec vyplivl přijatelné řešení, které Nebelvír o několik chvil později navrhl Dracovi. 

„Pomoz... pomoz si sám. Budu tady s tebou, ale pomůžeš si sám, ano?" pomalu ze sebe vysoukal a sledoval Zmijozelovu reakci. Do svých očí se snažil dát co nejvíce tvrdosti, aby Draco pochopil, že nemá smysl ho přemlouvat k něčemu jinému. Byl si jist, že až se blonďák opět dostane do stavu, kdy bude více méně při vědomí a lektvar na něj bude mít pouze minimální účinky, ztropí nějakou scénu. Bez pochyby bude svého nynějšího počínání litovat.

Zmijozel na něj zpočátku nešťastně koukal, ale nakonec svolně kývl hlavou. Rozepnul si kalhoty a stáhl si je ke kolenům. Ruku si strčil do boxerek a začal zpracovávat svou erekci. O malý moment později mu jistý někdo pomohl vysvléknout tričko a on ucítil jemné polibky na své hrudi a krku.

***

„Blaisi?" ozvala se tiše dívka a zvedla svůj pohled k tváři chlapce, který seděl v druhém rohu sedačky a v jehož klíně spočívaly její nohy. Oslovený zamručel, dávaje jí tak na vědomí, že ji poslouchá. 

„Kde... kde je Draco?" pokračovala Zmijozelka se svými dotazy.

„Já nevím. Nehlídám ho," odpověděl Blaise hlasem, v němž bylo slyšet náznak zklamání.

„Mám o něj strach. Už je dosti pozdě a on se ještě nevrátil," povzdechla si studentka a odmlčela se. „Myslíš, že je zase s Potterem? Že s ním bude přes noc?"

„Já nevím, Pansy! Nezajímá mě to! U Salazara, já nechápu, co na něm furt vidíš! A zvlášť po tom, co ti řekl, vždyť... vždyť je to naprosto absurdní!" naštvaně zvedl hlas a odhodil její nohy pryč z těch svých.

„Blaisi? Proč jsi naštvaný? Já... já přece nemůžu za to, že jsem se do něj zamilovala. Chováš se, jako kdybys žárlil," podotkla jeho společnice a nechápavě se na něj zadívala. Několikavteřinové ticho zaplavilo místnost a bylo narušováno jen tichým praskáním polen v krbu. 

„Je sice pěkné, že o něj máš strach, ale pokud je s Potterem, tak je naprosto zbytečný, nemyslíš?" chladně odvětil Zabini a zcela ignoroval její předchozí poznámku.

„Měla bych ho mít právě proto, že je s Potterem! Vždyť se nesnášejí! Co když mu ten debil něco udělá?" nepřestávala se Pansy strachovat.

„Podívej se... Jestli sis včera nevšimla, tak se Potter pěkně podřekl. Nejspíš jsi totiž nebyla jediná, kdo měl na Draca zálusk. A z toho, že jej nebesa nepřiklepla tobě ale Potterovi, z toho by sis měla něco odvodit. Na Zmijozelku jsi totiž pěkně pošetilá, víš?"

„A-ale to..." zakoktala se dívka.

„Žádné ale! A navíc, pokud máš o Draca strach, měla bys ho mít především proto, že nevíš, co s ním ten lektvar udělá! To, jak byl dnes ráno v pohodě, bylo divné. Neměl by být a ty to moc dobře víš. Ne po téhle stránce. Neměl by si uvědomovat, že něco dělá proti své vůli. To by mu mělo dojít, až po čtrnácti dnech!" pokračoval Blaise ve svém výlevu. Už nedokázal dál mlčet.

„A rozhodně by ses neměla strachovat o to, že tráví čas v přítomnosti toho Nebelvíra! Dovoluji si říct, že se tam má líp, než by tomu bylo u tebe! Potter se mu na rozdíl od tebe nevnucuje. A pokud jde o to, že by mu něco mohl udělat, tak jedině to, že mu ošuká prdel! Nic špatného mu totiž ta jeho nebelvírská povaha nedovolí!" Rozhořčeně vstal a bez jediného slova se odebral k chodbičce vedoucí do chlapeckých ložnic. Nereagoval na překvapené a zděšené opakované volání svého jména z dívčiných úst. Nezajímalo ho to.

Nadržený Draco a žárlivý Blaise, toť kombinace pro dnešní kapitolu. Jak asi bude Draco reagovat, až opět přijde k sobě? A co Pansy? Kdy si podle vás uvědomí, že o ni Draco zkrátka nikdy stát nebude? ;) Děkuji vám za vaše názory, hlasy a komentáře! Jsem moc ráda, že vás příběh čte tolik. Hřeje mě to u srdce. <3

Makkakonka