Tmavovlasý nebelvírský student rychle utíkal chodbou ke kabinetu ředitelky své koleje. Měl dvě minuty zpoždění, a mohl tak jen doufat, že nad tím McGonagallová přimhouří oči. Nakonec se zcela vykašlal na nějaké jídlo v podobě večeře a strávil s Dracem všechen čas, který mohl. Možná také o dvě minuty více, než měl. Nedokázal si však představit, že by dnes dokázal nechat Zmijozela zcela neukojeného. Ne po tom, v jakém stavu za ním přišel.

I takhle měl pochybnosti o tom, v jakém stavu Zmijozela nalezne, až se vrátí. Domluvili se totiž, že oba opět přespí v komnatě, tudíž měl Harry v plánu ze svého trestu zamířit zpět za blonďákem. Ten se nyní ubíral na druhé straně hradu do Velké síně na večeři. Unavený, ale jinak v rámci možností v pořádku, nasycený novou energií vzatou z Harryho přítomnosti. I když věděl, že ne dostatečně. Na to by mu pouhé ležení v objetí Nebelvírových paží nestačilo. Nebyl však ochoten zajít dál. Dokud byl schopný to bez líbání či ještě něčeho většího přežít a ovládnout se natolik, aby nic z toho neudělal, hodlal toho využívat.

Raději odcházel znavený, než aby obětoval další část své důstojnosti a vyloudil na Potterovi nějaké vážnější intimnosti. Uvědomoval si, že mu i pouhé schody činí příliš mnoho námahy, a to i tehdy, když je scházel dolů. Nebral na to však zřetel. Jeho tělo pod účinky lektvaru potřebovalo víc, ale on nebyl ochoten mu to dát.

***

„Nevím, jestli je to štěstí nebo ne, ale fakt, že ten tvůj lektvar byl taková sračka, mě dělá o něco šťastnějším," pronesl Draco směrem k Pansy mezi dvěma sousty kuřecího masa, které si dnes vyvolil za svou večeři.

Dívce lehce zaskočilo. „Proč?" podivila se.

„Protože mě nenutí, abych Potterovi říkal, jak ho miluju, i když to není žádná pravda. Naštěstí je jediné, co potřebuji, jeho podělaná přítomnost. A když mi hrábne v palici, tak také jeho tělo, ale to je vedlejší. Chci tím říct, že je vlastně dobře, jaké kvality ten lektvar byl, protože toho debila nemusím zahrnovat žádnýma sladkýma řečičkama a neustále o něm cukrovat. To by bylo mnohem víc ponižující. I když... ano, ty vedlejší účinky v podobě nevolností a bolestí hlavy a břicha jsou otravné a nepříjemné."

„Proč mi přijde, že zníš jako totální magor, Draco?" ozval se z druhé strany Blaise. „Ano, je skvělé, že ti lektvar ponechává nějaké racionální myšlení a ty se přestáváš ovládat jen při dlouhé absenci od Potterovy přítomnosti, ale to nic nemění na tom, že se stále jedná o Pottera! Bereš to až příliš v klidu, nezdá se ti?"

„Ne, nezdá!" odsekl Draco. „A víš proč? Protože si stále uvědomuji, že to mohl být Weasley nebo Pansy! Oproti těm dvěma je Potter vlastně výhra."

„No dovol!" vykřikla pohoršeně dívka sedící vedle aristokrata. „Jak tohle, u Salazara, myslíš?!"

„Jednoduše. Weasley je podvyživenej přitroublej zrzek a naprostej debil a imbecil. A ty... ty jsi prostě a jednoduše holka," netečně pohodil blonďák rameny.

„Takže u tebe vážně nemám žádnou šanci?! Jen protože jsem holka?" podivně vykvikla Zmijozelka a hlas se jí nalomil.

„Právě proto, že jsi holka. Sakra, Pansy, nedával jsem ti to najevo dost jasně!? Nebo si opravdu myslíš, že jsem takovej ignorant, že jsem si toho tvého neustálého snažení nevšiml? Jistěže jsem si toho všiml! A snažil jsem se ti dát dostatečně najevo, že je zbytečné. Já nikdy nebudu schopen vzít si to, co mi nabízíš! Prostě nemám rád prsa a vagínu, jasné? Nemusíš mi je neustále nastavovat. Schovej si je pro někoho jinýho."

„A pro koho asi?" pípla Pansy plačtivě, když ji začalo docházet, jak se celé měsíce snažila marně.

„Nevím," pokrčil Draco rameny. „Třeba tady pro Blaise."

„Proč pro Blaise?" zeptala se dívka nadmíru nechápavě.

„Když přesuneš svou pozornost ze mě na něj, třeba pochopíš," tajemně odvětil aristokrat, nehledě na výraz svého snědšího kamaráda.

***

„Dále," ozvalo se tlumeně, když Harry Potter celý zpocený doběhl ke kabinetu profesorky McGonagallové a rázně zaklepal. Po vyzvání lehce nervózně vstoupil dovnitř.

„Dobrý večer, pane Pottere," pozdravila jej starší žena, sotva vkročil jednou nohou do místnosti. Sama ani nevzhlédla od testu, který právě opravovala. „Posaďte se," pokynula rukou k židli stojící z druhé strany stolu. Nebelvír kývl hlavou na pozdrav, a zároveň na znamení souhlasu.

„Tady," ukázala profesorka brkem na hromadu papírů na jedné straně stolu a další ležící na zemi vedle něj. Začala mu vysvětlovat co a jak třídit. Se skleslými myšlenkami na náplň dnešního večera Harry zalitoval, že nemůže být s Dracem, dívaje se na hromadu papírů naposledy předtím, než se do ní pustil.

***

„Malfoyi? Spíš?" zašeptal tiše černovlasý, když vstoupil do ztemnělé komnaty. Chvíli se zastavil na místě a počkal, až si jeho oči zvyknou na tmu. Místnost byla jen lehce osvětlená září měsíce proudící skrz nově utvořené okno, o které komnatu nejspíše poprosil Zmijozel. Slabé a plačtivé zakňourání se tiše neslo vzduchem jako odpověď na Harryho otázku.

„Draco?!" vyděsil se Nebelvír, sotva onen zvuk dolehl k jeho uším. Ještě stále trochu poslepu se vydal do míst, odkud blonďáka zaslechl. Došel k posteli, kterou komnata přidala do svého vybavení na Harryho dřívější žádost, avšak nyní lehce pozměněnou na masivnější a pohodlnější. Nejspíše opět z Dracovy vůle.

Vytáhl z kapsy hůlku a s tichým lumos ji rozsvítil. Její světlo dopadlo na tělo schoulené do klubíčka. Lehce se třáslo, ale Harry nebyl sto určit, zdali zimou, pláčem či něčím jiným. I když svůj tip měl. Hůlku zase zhasl a pohodil ji na zem vedle postele. Sám si rychle klekl na matraci a přelezl blíže k blonďákovi. „Draco?" slabě jej znovu oslovil. Hrdlo měl stažené strachem o Zmijozelův stav. „Draco..." zkusil to znovu, když se mu napoprvé nedostalo jiné reakce, než jen slabého zachvění ramen.

„Draco, co je ti?" zašeptal se stále většími obavami. Svou ruku jemně položil na jednu z třesoucích se paží a najednou byl zcela paralyzován horkostí aristokratovy pokožky.

„U Merlina, Draco..." tiše vydechl, přemisťuje svou ruku z paže na blonďákovo čelo. Vzápětí si pln obav povzdechl a poprosil komnatu o klasickou mudlovskou lampičku a noční stolek, na kterém by stála. Nechal místnost osvětlit slabým jejím světlem, ale ani přesto se nevyhnul nespokojenému zamručení od Zmijozela, který náhle přišel o příjemné konejšení v náruči tmy.

Harry jej však ignoroval a raději Draca opatrně přetočil směrem k sobě. Když si všiml několika napůl zaschlých slz, setřel je roztřesenými konečky svých prstů. Zmijozel pod jeho doteky mocně vydechl, nechávaje však své oči stále zavřené.

Doufám, že se vám dnešní část líbila. Čekali jste, že se Dracův stav tak razantně změní? Nepřišel Harry příliš pozdě, co myslíte? Děkuji vám za veškerou odezvu! :)

Makkakonka