„No tak, Draco, co hodláš dělat?" zafuněl zadýchaný Harry, když se konečně blížili k cíli. Draco poháněný touhou po ukončení celé téhle šaškárny utíkal neobvykle rychle a sám Nebelvír tempo jím nasazené stíhal jen tak tak. Nyní již jim zbývalo jen několik posledních metrů, než doběhnou na nádvoří. Vzhledem k dnešnímu hezkému počasí tam touto dobou bude postávat docela dost studentů, což byla skutečnost, díky které Harry nechápal, proč Draco zamířil právě na toto místo. Chce snad opravdu všem říct, že spolu chodí? Pokud ano, tak v tom případě jej asi později samou láskou sní.

„Šetři dechem, budeš ho potřebovat," napomenul ho blonďák a vyhnul se tak odpovědi. Vzápětí již oba doběhli na nádvoří. Díky zběsilému tempu, kterým se tam přihnali, si znovu získali veškerou pozornost. A u studentů, kteří si jich nevšimli pro jejich neurvalý příchod, vzbudila pozornost jejich pouhopouhá přítomnost. Draco cítil, jak snad všechny pohledy jednotlivých studentů Bradavic spočívají na jeho ruce, v níž svíral Harryho dlaň a tahal ho za sebou. Sám pro sebe se samolibě usmál a stále nechápajícího Harryho dovedl až doprostřed nádvoří.

Celou dobu na ně všichni bedlivě upírali své pohledy. Ať už studenti stáli ve skupinkách v průchodu a povídali si, než sem Draco s Harrym vtrhli, nebo seděli na lavičkách, postávali u kašny, klábosili, probírali drby či se poctivě učili na zítřejší hodiny; každý z nich nyní zíral na neobvyklou dvojici. A jakmile Draco začal konat, oči jim mohly vypadnout z důlků.

Sotva se totiž Zmijozel ocitl na strategicky vhodné pozici, na nic nečekal a přitáhl si překvapeného Harryho do dravého polibku. Jejich rty na sebe tvrdě narazily, a než by Harry případně stihl jakkoliv zaprotestovat, jedna Dracova ruka jej popadla za zátylek a nedovolovala mu se odtáhnout. V blonďákových uších zněl skupinový šokovaný výdech překvapených studentů jako rajská hudba. Jeho plán vycházel. Po tomhle snad veškeré teoretizování ustane. Budou mít přeci důkaz, ne? Na vlastní oči vidí odpovědi na své otázky. Ano, on a Harry spolu chodí. Jako kluk s klukem, jako dva zamilovaní blázni.

Draco naléhavě líbal Harryho rty, s dravou lačností se na Harryho zavěsil, a když mu polibky začaly být se stejnou vervou opláceny, vypadali ti dva, že se každou chvílí navzájem sní. Nebelvírovy ruce si přitáhly Zmijozela co nejblíže to šlo, takže jejich hrudi do sebe nyní narážely při každém nádechu a výdechu. Pasem se neustále dotýkali jeden druhého a Draco si svým kolenem prorazil cestu mezi Harryho stehna.

„To je ten tvůj plán?" zamumlal zadýchaně Harry, když se po jednom z dlouhých polibků musel odtáhnout od Dracových hříšných úst, aby se nadechl. Když viděl zajiskření v blonďákových zornicích, šťastně a zároveň pobaveně se uchechtl.

„Jo a zdá se, že vychází, tak koukej spolupracovat," napomenul jej aristokrat a v jeho slovech zazníval radostný podtón. Pokud se mu opravdu tímhle podaří ukončit bradavický zájem o ně dva, tak bude opravdu šťastný. Navíc, je to velice příjemná cesta, jak jim všem ukázat pravdu. Tohle si totiž užije i on sám. Pořádná líbačka s Harrym Potterem před jejich zraky. Možná to zní absurdně, ale je to přesně to, co se právě teď děje. A přesně to, co nutí jeho srdce divoce bušit v hrudi, až má pocit, že mu do ní vyhloubí díru a vyskočí ven. Adrenalin mu koloval žilami, stejně jako mu nepopiratelné city k Harrymu rozlévaly příjemné teplo do celého těla.

Než se kdokoliv z přítomných stihl nadát, opět již pokračovali ve žhavém líbání. Harry Draca mačkal ve své náruči, zatímco mu jazykem zkoumal ústa. A když se Zmijozel rozhodl, že pouhého zkoumání bylo dost, zaútočil svým vlastním jazykem proti tomu Nebelvírovu, až se nakonec setkaly v půli cesty a zahájily společnou válku. Trvalo ještě hodně dlouho, než se od sebe oddělili, ale když se tak stalo, zvědavé pohledy se od nich začaly odvracet a postupně se zvyšovala a zvyšovala hlasitost narůstajícího štěbetání, jak každý se svými nejbližšími sousedy začal ihned probírat to, čeho byli všichni svědky.

Draco se šťastným uchechtnutím opřel své čelo o to Harryho a lehce se pomazlil s jeho nosem. „Myslím, že jsme náš problém vyřešili. A pokud ne úplně, tak bude stačit jen nějaká další repríza našeho představení a bude to." Zaculil se a oddaně pohlédl do Harryho zelených očí. „Po tomhle musí už všichni chápat, že tě miluju." Vtiskl letmý polibek na Harryho rty.

„Taky tě miluju," rozněžněle opětoval Harry Dracovi vyznání citů. „Ovšem, nemyslím si, že by naše situace byla zcela vyřešena. Mám teď totiž jeden další problém v kalhotách," ušklíbl se a s očekáváním na Draca pohlédl. Zmijozel se uchechtl a zakroutil nad ním hlavou, ale nakonec se se širokým úsměvem optal: „Komnata?"

„Komnata," radostně a zároveň lehce úlevně přitakal Harry, než se s Dracem rozeběhl vstříc jejich tajnému útočišti. Tentokrát však již běžel zcela dobrovolně a bez zbytečných otázek.

***

Dracův čin byl na situaci obou chlapců znát hned další den. Namísto davů čumilů, které by ho pronásledovaly na každém kroku, mohl již na snídani jít pozorován pouze několika málo páry očí. Byla to obrovská úleva. Věděl sice, že se jeho vztah s Harrym bude v Bradavicích řešit ještě několik dní nejméně, ale už jej aspoň nesledovaly nenasytné oči, které si myslely, že z jeho chování vyčtou pravdu a dozví se, jak to mezi ním a černovlasým doopravdy je.

Opadnutí zájmu o jeho osobu mu vykouzlilo drobný úsměv na tváři. Cítil se najednou o tolik svobodněji. Avšak stejně rychle jako dobrou náladu ráno získal, tak ji zase opět ztratil. Stačil mu jediný pohled na hnědovlasou dívku v nebelvírském úboru, která stála uprostřed chodby a pohled mu oplácela.

Ruce se mu samovolně zatnuly v pěst. Chtěl kolem Hermiony projít, aniž by jí musel zaklít nějakou kletbou, proto se raději ve své chůzi stočil více napravo a šel podél stěny. Ovšem ani tento únikový manévr jej nezachránil od přímé střetu s Nebelvírkou. Osud pravděpodobně nechtěl, aby se ti dva nesetkali. Dívka si totiž jeho změny směru všimla a rozešla se mu naproti. Když už stála těsně před Dracem, takže mu zatarasila cestu vedoucí ke snídani, blonďatý aristokrat hrdelně zavrčel a prodral se kolem ní.

„Dej mi pokoj," nenávistně zamručel a nezapomněl do Nebelvírky pořádně narazit svým ramenem. Ani to však Hermionu nevyvedlo z míry. Hbitě se otočila a stihla jej chytnout za rukáv černého hábitu se zmijozelským znakem na prsou.

„Malfoyi, počkej prosím," zraněným hlasem zakňučela, když se setkala s rozzlobeným pohledem. Bylo jí jasné, že kdyby pohledy uměly zabíjet, nepatřila by nyní již mezi živé. Draco vypadal, že jí každou chvílí zakroutí krkem, jestli ho okamžitě nepustí a nenechá projít. Proto ani nedala Zmijozelovi šanci něco říct a spustila to, co měla na srdci již od chvíle, kdy se zachovala jako hloupá husa a zradila Harryho.

„Omlouvám se. Chovala jsem se jako kráva a vím to. Je mi to líto, opravdu, nechtěla jsem tobě ani Harrymu nijak ublížit. Nevím, co to do mě vjelo, byla jsem naštvaná, že byl Harry raději s tebou než s námi a já... omlouvám se. Odpusť," bezradně zakroutila hlavou a nechala látku Dracova hábitu vyklouznout ze svých prstů.

„Tvá omluva nic nespraví," zavrčel Draco, jak se snažil mírnit vztek, který s ním lomcoval od chvíle, sotva ji uviděl a škubl svou rukou co nejdál od Hermiony. „Nikdy jsem tě neměl rád, Grangerová, ale snažil jsem se. Kvůli Harrymu. Protože mi na něm záleží. Ty však evidentně nic podobného nedokážeš. Nejsem to já, komu by ses měla omlouvat. Nesnášíš mě, fajn. Já to skousnu, ale uvědom si, jak nespravedlivé to bylo vůči Harrymu. To jeho běž prosit o odpuštění." Naposledy se na Nebelvírku zamračil, než se se zkaženou náladou vydal do Velké síně, kde na něj na stole čekala bohatá snídaně. Avšak nyní již na ni neměl ani pomyšlení.

Dnes se mi konečně povedlo dodržet své slovo! Dopsala jsem zbývající kapitoly, rozhoupala se i s epilogem, a proto vám můžu slavnostně oznámit, že po této části už vás čekají jen dvě (včetně epilogu). Doufám, že jste si tedy jednu z posledních kapitol užili, jak jen se dalo! :) Ještě uvidím, kdy vyjde další část, ale jisté je, že na konci příštího týdne už budete mít příběh dočtený. ;) 

Makkakonka