O NĚKOLIK DNÍ POZDĚJI

Toho dne se Harry unaveně doplahočil na snídani. Většinu noci nespal a mohl jen hádat, čím to bylo. Možná dnešním nadcházejícím zápasem mezi Nebelvírem a Mrzimorem, nebo skutečností, že se jednalo o první noc po dvou týdnech, kterou trávil opět ve své ložnici v nebelvírské věži a bez Draca? Tu druhou možnost považoval za pravděpodobnější. Přeci jen nikdy dříve nebyl z famfrpálového zápasu nervózní až takovou měrou, aby nespal. Snad jen v prvním ročníku před svým prvním utkáním, ale jinak... Ano, muselo to být tím, že vedle sebe postrádal svého zmijozelského prince.

Účinky lektvaru od Pansy, kterého se Draco před čtrnácti dny napil, již pominuly, a proto se Harry s Dracem po lehce vyčerpávajícím rozhovoru domluvili na tom, že se každý vrátí na noc zpět do své postele. Nedá se říci, že by tak Nebelvír činil s nadšením, ale chtě nechtě musel uznat Dracovy argumenty. A blonďákův konečný příslib pravidelných schůzek jej nakonec obměkčil úplně. Samozřejmě spolu s pořádnou dávkou polibků, které z blonďatého Zmijozela vymámil.

„Dobré ráno," zpěvavě se ozvalo nad Harryho hlavu a vzápětí ucítil ruku Ginny na svém rameni. „Tak jak ses vyspal před dnešním zápasem?" vlídně se na něj usmála, zatímco si z mísy na stole začala nabírat ovesnou kaši.

Harry byl neskutečně rád za to, že je mezi ním a Ginny všechno již zcela v pořádku. Až se divil, s jakým klidem akceptovala Draca po jeho boku. Ale dá se říci, že v celé téhle záležitosti jej překvapili oba Weasleyovi sourozenci. Na rozdíl od Hermiony, která svou averzi vůči Dracovi dávala stále hojně najevo, a to i v blonďákově přítomnosti. Nic nepomohlo to, že se jí jednou Zmijozel mezi čtyřma očima za všechno škaredé, co jí provedl, omluvil. Spíše se zdálo, že od onoho okamžiku jej Hermiona nesnáší ještě více.

Harryho to mrzelo. Přál si, aby spolu Draco a jeho přátelé v klidu vycházeli, stejně jako on se naučil vycházet s Pansy a Blaisem. Sice i tak to bylo přátelství plné provokací a neoficiálních soubojů, ale jejich vzájemný vztah již postrádal onu nevraživost z dřívějška. Pro Bradavice společně hráli menší divadlo, aby nikdo nepřišel na onu změnu, která se mezi nimi udála, stejně tak jako se čas od času Harry s Dracem pohádali na chodbě jako odvěcí rivalové, kterými pro své spolužáky stále byli.

„Bohužel Ginny, znám i lepší spánek," ušklíbl se znaveně Harry a sám se natáhl pro zlatavou smaženku ležící na tácu přímo před ním.

***

S písknutím stříbrné píšťalky madame Hoochové se započalo dnešní famfrpálové utkání Nebelvír versus Mrzimor. Dvakrát sedm košťat s hráči z každého týmu se vzneslo do vzduchu a před tím, než se Harry rozletěl vstříc hledání zlatonky, dovolil si jeden rychlý, leč rozněžnělý pohled na Draca. Nebylo těžké ho najít. On spolu s Pansy a Blaisem jako jediný Zmijozelové drželi ceduli podporující právě nebelvírské družstvo.

Nott a jeho příznivci se na to jen zamračeně dívali a nechávali si od svých třech spolužáků pořádný odstup, aby až náhodou někoho nenapadlo je také připojovat k podpoře Nebelvírů. Situace mezi Nottem a Dracem již nenabrala žádných větších obrátek. Občas došlo ke slovnímu střetu mezi chlapci, ale zdálo se, že Notta výhrůžky omrzely. Ve Zmijozelu si sice držel stále výsadní postavení a Draca odsunul na druhou kolej, avšak blonďák to již neřešil. Pochopil, že to není to hlavní, na čem záleží a uvědomil si, že díky méně starostem s dohlížením na své spolužáky má více času na svého nebelvírského přítele, který mu kousek po kousku začal měnit život. A to se ví, že jen k lepšímu.

Dnes měl Harry zatím pouze jen jednu příležitost se s Dracem sejít a promluvit si. Při odchodu z Velké síně si jej odchytil a zatáhl ho do jedné z prázdných učeben, zatímco Dracovy kamarády nechal hlídat přede dveřmi. Ale ani tam jim nebylo dopřáno příliš mnoho času. Stačili si jen vyměnit několik rychlých polibků a Draco popřát Harrymu hodně štěstí při dnešním zápasem, než dovnitř nakoukla Pansy s tím, že už je po Harrym shon. Podle všeho si dnes budou muset vše vynahradit až po skončení zápasu.

Harry očima přelétl po celém hřišti, než se pustil do strategického prozkoumávání vzdušného prostoru, zatímco se pomalu kroužil po obvodu celého hřiště. Tribuny se zdály být zcela obsazené, avšak jedno prázdné místo uhodilo do očí každého – sám ředitel na dnešním zápasu chyběl. Harry se nad tím na okamžik pozastavil, ale pak se raději opět soustředil na hledání malého okřídleného zlatého míčku. Průběžné hodnocení a komentování zápasu vnímal Harry jen okrajově. Potřeboval se soustředit, a tak hlas jednoho mrzimorského páťáka, jehož jméno mu bylo neznámé, odsouval do pozadí. Proto jej také po několika desítkách minut překvapilo, když zaslechl průběžné skóre. Nebelvír vedl jen o deset bodů!

Od té chvíle pátral Harry po zlatonce ještě usilovněji. Po několika dalších minutách se mu ji podařilo zahlédnout a mrzimorský chytač ji uviděl též. Oba se rozletěli jako střely daným směrem, avšak než kterýkoliv z nich stihl za zlatonkou doletět, míček opět změnil směr a oběma se jim vytratil z dohledu. Zklamané hučení z tribun, zdálo se, Mrzimora dopálilo více než Harryho. Jak by taky ne – kdyby ji chytil, vyhrála by jeho kolej zápas a on by svému družstvu zajistil postup do finále se Zmijozelem! A Nebelvír by byl po všech těch rocích vyřazen z boje o pohár! Nechtěl, aby mrzimorská snaha vyšla vniveč. Letos opravdu dřeli a snažili se ze všech sil, aby byli co nejlépe sehraní a měli dobrou strategii. Ta se ukazovala jako dobrá, když dokázali ve střelách camrálem držet s Nebelvírem krok. A přece všechno neztroskotá na něm – chytačovi! Musel by si sypat popel na hlavu ještě dlouho poté.

Trvalo téměř další půl hodinu, než zahlédli zlatonku znovu. Tentokrát ji jako první spatřil právě mrzimorský chytač. Bez sebemenšího zaváhání vyrazil na druhou stranu hřiště a hnal se za zlatým míčkem, jak nejrychleji dokázal. Harry jej během zlomku sekundy následoval a než se kdo nadál, dostal se před snažícího se Mrzimora. Povzbuzující pokřiky z nebelvírských tribun byly nepřeslechnutelné. Zničehonic zlatonka udělala prudkou kličku a zahnula doleva. Pohotová reakce Harrymu poskytla ještě větší náskok, a tak to byl právě on, kdo se o několik sekund později mohl pyšnit zlatým míčkem v dlani.

Všichni fanoušci Nebelvíru na tribunách spustili vítězný jásot, zatímco u těch mrzimorských zklamané zaúpění. Harry se s radostným úsměvem, který mu málem trhal tváře vedví, snesl k zemi a během okamžiku jej obklopili jeho spoluhráči. Ocitl se v objetí několika páru paží naráz, cítil poplácávání na rameni, kamarádské cuchání vlasů a najednou také horký polibek v koutku svých rtů.

Strhl svůj pohled směrem na svou spoluhráčku, která jej měla na svědomí. Byla to náhradní střelkyně letos přibraná do týmu po úrazu jednoho ze střelců a nezdálo se, že by si příliš uvědomovala, co dělá. Oči měla zastřené radostí z vítězství. Než se Harry nadál, cítil ji na svých rtech znovu.

Prudce se odtáhl a nevěřícně se na ni podíval. Zahanbeně sklopila zrak, když jí došlo, co udělala. S tichou omluvou, kterou jí Harry musel odezírat ze rtů, se od něj odtáhla. Nebelvír si v duchu jen povzdechl a raději na celou věc rychle zapomněl. Ovšem to ještě netušil, že celá záležitost neunikla jednomu páru šedých očí, které nebelvírský tým z dálky pozorovaly, a nyní se v nich usídlila dotčenost a žárlivost spolu se zranitelností. Draco ignoroval bolestivé bodnutí v hrudi a raději se otočil na podpatku a zamířil si to zpět do Bradavic.

A zase jsme o krok blíže ke konci! Zkoušela jsem si zbytek příběhu rozvrhnout do jednotlivých kapitol, abych vám mohla říct, kolik částí ještě zbývá. Zatím to vypadá na 65 kapitol celkem, pokud se někde nečekaně nerozepíšu. :)

Ráda bych vás také upozornila na nový příběh, který se na mém profilu relativně nedávno objevil. Jedná se o Larryovku s názvem The Best Man, takže pokud máte rádi Larry, určitě neváhejte a podívejte se. ;)

Doufám, že jste si dnešní kapitolku užili. Hlasy a komentáře potěší!

Makkakonka