„Hej Harry, kámo, vstávej!" uslyšel Harry vzdáleně Ronův hlas a ucítil na své tváři lehké poplácání. Následovalo celkem hrubé zatřesení ramenem. Nespokojeně zamručel a převalil se na druhý bok, pryč od narušitele.

„No tak, dělej!" Zdálo se mu to, nebo slyšel v zrzkově hlase naléhavost?

„Co se děje, Rone?" zamručel rozespale. Oči měl stále zavřené.

„Musíš vstát," pravil opět naléhavým hlasem Ron a znovu s ním nešetrně třepal, aby ho už konečně vzbudil.

„Nhm... Kolik je?" nespokojeně zamrmlal druhý mladík a přitáhl si peřinu blíže k tělu.

„To je právě to. Čtyři ráno!" rozrušeně tiše vzkřikl zrzek. Jeho slova byla pro Harryho jako pořádná rána pánvičkou do hlavy.

„Cože?!" vymrštil se rychle a neohrabaně do sedu. Sykl, jak se mu z toho prudkého gesta na chvíli zatmělo před očima, a chytil se za hlavu. Pak se začal pozvolna rozkoukávat a mžourat do tmy.

„No..." poškrábal se Ron na zátylku, „když jsem večer přišel, tak jsem tě nechtěl budit. Říkal jsem si, že to třeba zvládneš časem sám, ale teď... Potřeboval jsem na záchod a ty jsi tu pořád byl." Výmluvně pokrčil rameny.

„U Merlina!" zaklel Harry. Co nejrychleji vylovil z kufru pod postelí první tričko, co mu přišlo pod ruku. Bleskově si ho přehodil přes hlavu, popadl do ruky hůlku a neviditelný plášť a se spěšnými slovy: „Díky Rone," opustil místnost. Jak se to mohlo stát? Teď měl být přeci někde jinde! To není dobrý.

***

Když Harry dorazil do komnaty, vcelku neurvale rozrazil její dveře dokořán. Žaludek měl celou cestu sem zkroucený do malého klubka nervů strachem o blonďáka. Byl to blbý nápad nechat ho tam samotného. Teď mu to docházelo. Může jen doufat, ovšem moc by na to nevsázel. Draco byl sám celé odpoledne, pak mu věnoval akorát jednu zamilovanou scénku před Nottem, a potom... pohádali se, během čehož opravdu nedošlo k žádnému blízkému kontaktu, a on nakonec odešel. A ještě si dovolil usnout! Právě teď mu to připadalo jako největší blbost, jakou kdy udělal.

Strhl ze sebe neviditelný plášť. Odhodil ho na zem a vůbec ho nezajímalo, kam dopadl. Poprosil komnatu o trochu světla a svižně se rozešel k posteli, ve které už ode dveří mohl spatřit zachumlanou blonďatou kštici. Na první pohled vše vypadalo v pořádku, ale když přišel k nohám postele, došlo mu, jak moc se plete. Draco sice vypadal, že spí, ale celé jeho tělo se zlehka chvělo jako při horečce. Čelo měl orosené potem, řasy se mu zlehka třepotaly a zrovna, když se Harry svezl na postel vedle něj a s obavami se jej pokusil dotknout, bylo vidět, jak zhluboka polkl. V pěstích svíral cípy peřiny a neustále je drtil v pevném sevření.

„Draco," nešťastně zaúpěl Harry a přisunul se blíže k blonďákovi. „No tak, Draco, prosím," zlehka s ním zatřásl, aby ho přinutil aspoň trochu vnímat, ale nezdálo se, že by to nějak pomohlo. Zmijozel nekomunikoval, jen ztěžka dýchal a občas téměř neslyšně zasténal. Harry se nemohl zbavit dojmu, že vypadá jako člověk na smrtelné posteli, a to ho iritovalo. Nevěděl co dělat. Tak moc mimo Draco ještě nebyl.

Nejistě se kousl do rtu, ale pak se spontánně naklonil k blonďákovi. Přitiskl své rty na jeho a zlehka jej políbil. Nelíbilo se mu, jak je kůže na nich suchá a popraskaná. Byl si jist, že ještě před několika hodinami, když se s Dracem líbal venku, taková nebyla. Zmijozel však nevypadal, že by políbení zaznamenal.

Harry nešťastně vydechl a přelezl si nad Draca, kde se opřel rukama vedle jeho hlavy. Zkusil jej pohladit po tváři a následně zatřásl jeho ramenem. Ačkoliv to na sobě nedával znát, uvnitř necítil nic jiného než holé zoufalství. V hlavě mu nestále zněla jedna a tatáž otázka. Co teď? S novým zápalem se sklonil k aristokratově tváři a přivlastnil si jeho rty. Tentokrát na delší dobu a mnohem naléhavěji.

Jediné, čeho se ovšem dočkal, byl jen rozechvělý nádech blízko jeho úst. V duchu tiše klel a nadával sám sobě do všeho, co ho nyní napadalo. „Draco..." frustrovaně zakňučel a začal motýlími polibky zasypávat celý Zmijozelův obličej. Nakonec se opět přisál na blonďákovy rty. Když Draco znovu tiše zasténal, neváhal a na několik vteřin mu vklouzl do úst jazykem, snaže se z tohohle jednostranného líbání vytěžit maximum pro Dracovo dobro.

Po prvním neúspěchu se nevzdával a zkoušel to znovu a znovu. Je to jeho jediná naděje. Dracovu mysl znovu ovládá lektvar a pomoct mu tímto způsobem, to je to jediné, co může dělat.

Nevěděl, kolik minut mu trvalo než dosáhl aspoň jednoho malinkatého úspěchu. Tělo pod ním se přestávalo třást a Dracův dech se ustaloval a přibližovat k normálu. Harry jej stále nepřestával líbat. Kromě rtů a motýlích polibků jej obdarovával i polibky na krk, čelist a několik jich zanechal i za uchem a na lalůčku.

Když se pak po chvíli opět vrátil k blonďákovým rtům, začal se jeho úspěch stupňovat a z něj tak postupně odcházela beznaděj a nervozita. V momentě, kdy Draco pohnul proti jeho rtům poprvé, si myslel, že se mu to jen zdálo. Jakmile však Zmijozel zareagoval podruhé, nabíral Harry stále větší jistotu. Přesto však nepolevoval.

Na chvíli se nadzdvihl a odhrnul z Dracovy vrchní poloviny těla přikrývku. Nešlo to úplně lehce, jelikož ji Zmijozel stále svíral v dlaních, ovšem už ne tak pevně jako na začátku. Přesto to dalo Harrymu nějakou tu práci. Když se mu to nakonec podařilo, odhalil tak Dracův hrudník v ne zcela zapnuté kolejní košili. Několik horních knoflíčků bylo povolených a rukávy měl blondýn vyhrnuté až k loktům.

Harry na okamžik zaváhal, ale když se ozvalo tiché zakňučení, přitiskl své rty opět na ty blonďakovy, zatímco rukou mu zlehka zajel pod košili a začal jí hladit ploché břicho a štíhlé boky. Pak se rty znovu přemístil na Dracův krk, až nakonec sjel dolů ke klíčním kostem. Za normálních okolností by mu přišlo divné takto líbat a ochytávat člověka, který to téměř nevnímá, ale teď nemyslel na nic jiného než na Draca, jak je v pořádku, při smyslech. Tato představa jej popoháněla kupředu.

Draco pod ním nepatrně pohnul nohama, a to dodalo Harrymu odhodlání k dalšímu činu. Za neustálého líbání jeho krku sjel prsty k zapínání košile a knoflíček po knoflíčku osvobozoval bledou pokožku pod ní. Když odepnul i poslední z nich, rozhrnul látku na strany a nejprve nejistě se začal věnovat odhalené kůži na hrudníku. Letmo se jí dotýkal konečky prstů, až ji nakonec hladil celou plochou dlaně. A když ucítil, jak Draco pohnul svýma rukama, pokládaje jednu z nich na Harryho bok a druhou na jeho paži, kterou se Nebelvír stále opíral o matraci blízko Dracovy hlavy, neváhal a začal na blonďákovu hruď klást jeden polibek za druhým.

Konečně se mezi kluky děje něco vášnivého, viďte? Myslíte, že dojde až na sex? Nebo nic takového nebude potřeba? ;) Doufám, že se vám kapitola líbila. Vaše názory mě zajímají a potěší mě každý z nich. :)

Makkakonka