Reakce Zmijozelů oba Nebelvíry překvapila. Všichni totiž jako na povel a bez jakýchkoliv protestů svorně kývli hlavami. 

„Jděte!" rozkázal jim pak Blaise. Před šatnami tak zůstali jen Harry s Ronem, Draco, Pansy a on.

„Kolik si toho bude pamatovat?" špitl nevinně Harry, snaže se nevnímat studenou ruku, která mu vklouzla pod famfrpálový dres a nyní zkoumala jeho břicho.

„Všechno, ty debile!" vyštěkla Pansy, ale nakonec se jí na tváři rozhostil zlý úšklebek. „A až to přestane působit, tak doufám, že ti dá pořádnou nakládačku."

„Pokud Pottera zmlátí, tak nevím, co čeká tebe," prohodil jakoby nic Blaise.

„Harry," kuňkl potichu Ron, „už bychom vážně měli jít na ten trénink. Máme dvacetiminutové zpoždění."

Tmavovlásek si povzdechl. „Běž sám, já tam evidentně jít nemůžu." Hodil po Ronovi významným pohledem. „Řekni jim, že se mi udělalo špatně a nepřijdu. Postaral ses o mě, proto jdeš pozdě. Pokud na nás stále budou čekat, vezmi si je pak na starost namísto mě," zaúkoloval svého kamaráda.

Zrzek nelibě přikývl. „A kde tě pak najdu?"

„Nejspíš budu v komnatě nejvyšší potřeby. Tam nás nikdo neuvidí," oznámil mu. Blaise po něm vrhl pochvalný pohled.

„Kdybych večer nepřišel, vysvětli to Hermioně. Pravdu. A ať mlčí."

Na to už se Zabini mírně zamračil, ale nic neřekl. A Pansy po první části věty začala nafukovat tváře zlobou. Až Blaiseův přísný pohled ji zarazil.

„Pravdu o lektvaru, nebo pravdu o tobě?" rýpl si druhý z Nebelvírů.

„Rone..." povzdechl si Harry.

„Taky jsi nám mohl něco říct," založil si zrzek ruce na prsou.

„Teď to neřešme, ano? Prostě pravdu."

„Ok, ale stejně..." nelibě se kamarád černovlasého zamračil, odebíraje se pryč.

„Díky, Rone," pousmál se Harry na odcházejícího zrzka. „No a my asi taky půjdeme," prohodil k blonďákovi, který bořil svůj nos do ohbí jeho krku a rukou lehce přejížděl po tvrdých svalech na břiše.

„Opovaž se mu něco udělat," zavrčela Parkinsonová tak, že by se za to nemusel stydět žádný naštvaný pes.

„Na to jsi měla myslet dřív," usadil ji Nebelvír s vítězoslavným úsměvem. Až teprve teď si dovoloval projevit své nadšení. Hodlal si následující dva týdny pořádně užít a na jejich konci byl ochoten obětovat cokoliv. Klidně i několik dní na ošetřovně. Neměl v plánu nic přehánět, ale kdo by aspoň trochu nevyužil takové situace, že?

Zmijozelka začala vzteky rudnout. „Jak se opovaž-"

„No tak Pansy, to snad už stačí, ne?" usadil ji Blaise.

Dívka jen zlostně zaťala zuby a odplivla si k Harryho nohám. Když se černovlasý začal nadechovat k nějaké poznámce, vztekle zaječela: „Drž tu zkurvenou hubu a vypadni! Vypadni, ať se na vás aspoň nemusím dívat!" obrátila se na podpatku a s dupotem si to zamířila pryč. Když však procházela kolem Zabiniho, byla zadržena pevným stiskem paže, jenž jí nedovolil jít dál.

„Běžte," zamumlal Blaise k Harrymu. Tmavovlásek kývl a pomalým krokem se snažil rozejít nazpátek do Bradavic. S Dracem, který se mu stále věšel okolo krku, to však nešlo lehce a stálo ho to příliš námahy. Ovšem nemohl s tím nic dělat. Snažil se ignorovat lehké polibky na krku, kterými ho Draco začal zahrnovat. Neustále se rozhlížel kolem, zdali někde někdo nejde a nemohl by je tak zahlédnout. Naštěstí se zdálo, že v odlehlých chodbách, kudy jej Nebelvír vedl, nikdo sobotní odpoledne netráví.

***

Blaise s Pansy po Harryho odchodu osaměli. Zabini dívku zatáhl do šaten a hrubě ji posadil na jednu z laviček, které se nacházely uvnitř. „Můžeš mi laskavě vysvětlit, co jsi to s tím lektvarem nacvičovala? To už jsi opravdu tak zoufalá, že se musíš snížit k něčemu takovému? Vždyť je to ubohost, Pansy, dožadovat se něčí lásky pomocí nějakého lektvaru! A to už vůbec nemluvím o tom, že nejspíš ani nevíš, co jsi mu to dala za břečku! Doufám, že jsi to nevařila sama!" důrazně se na ni utrhl, avšak tlumil sílu svého hlasu tak, aby je nikdo jiný nemohl zaslechnout.

Pansy chvíli nic neříkala, pak se jí ale začala klepat brada a ona se dala do tichého pláče. Všechen její vztek byl rázem pryč a zůstala jen zoufalost. „Nevíš, jaké to je snažit se celé dny o pozornost někoho, koho miluješ, ale setkávat se jen s ignorací a odmítáním. Zoufalí lidé dělají zoufalé činy, Blaisi. Vždyť já nechci nic jiného, než se cítit milovaná. Chci, aby mě měl někdo rád." Z dívčiných úst se vydraly první hlasité vzlyky. O chvíli později již seděla s hlavou zabořenou v dlaních a zoufale trhala rameny pod náporem pláče.

Zabini si tiše povzdechl a posadil se vedle ní. Objal ji kolem ramen a ona mu začala vzlykat do trička. „Možná se budeš divit, ale vím, jaké to je. Neopětovaná láska bolí, ale nemůžeš se jí neustále užírat. Raději se pořádně podívej kolem sebe. Třeba ve své zamilovanosti přehlížíš někoho, kdo tě má doopravdy rád, hm? Navíc si myslím, že ses upnula na někoho, kdo by v tobě nikdy nemohl vidět víc než kamarádku."

Pansy se na něj zmateně podívala. „Jak to myslíš?" Hřbetem ruky si utřela slzy z tváře.

„Tak, jak to říkám. Jsi dívka a Draco po dívkách nekouká."

***

„Sakra," zaklel tiše tmavovlásek a rychle se přitiskl do výklenku na chodbě. Draca strhl s sebou.

„Au," vyčítavě zakňučel bolestí blonďák, když jeho rameno tupě narazilo do kamenné zdi.

„Promiň," zašeptal Harry omluvně a lehce se dotkl jeho bolavé paže. Po chodbě se mezitím přehnala skupinka studentů z mladšího ročníku. „Jsi v pořádku?" starostlivě se optal, jakmile utichl dusot dětských nohou.

„Hm," zamručel Zmijozel na souhlas, ale paži si stále lehce třel.

„Je mi to líto, omlouvám se, ale nesměli nás vidět."

***

„Pansy?" oslovil zmijozelský chlapec svou kamarádku, která mu ležela v klíně a stále trošku popotahovala. On ji zatím vískal ve vlasech a občas prstem setřel zbloudilou slzu.

„No?" ozvala se dívka v odpověď hlasem nakřáplým od pláče.

„Kde jsi vzala ten lektvar?" 

„Koupila," zašeptala tiše Zmijozelka a sklopila oči na zem.

„Kde? Na Příčné?"

„Ne. Od takového toho chlápka v kabátě, co občas býval v Prasinkách."

Zabini sebou trochu trhl. „Od toho zbabělýho pobudy?"

„Jo," kuňkla černovláska.

„Sakra, Pansy! Zbláznila ses? Vždyť ten chlap prodává strašně pochybný věci!" spustil Blaise pohoršeně.

„J-Já vím, ale já... přece by mi neprodal něco, co by mohlo Dracovi ublížit, ne?" vysoukala ze sebe dívka se vzrůstajícími obavami.

„To jsi tak naivní, Pansy? Tomu jde jen o kšeft!" razantně zatřásl Zabini hlavou. „Víš aspoň, jaké vedlejší účinky ten lektvar má?"

„No, ne... on... když jsem si ho objednávala, tak říkal, že by se nic stát nemělo..." Dívka si zmateně prohrábla vlasy, zvedajíc se z klína svého spolužáka.

„Každý lektvar má vedlejší účinky!" slabě se rozkřičel Blaise. „A ty bys je měla znát, když ho někomu strkáš!"

„J-já..." nadechla se Pansy, ale nebyla schopná větu dokončit, když si uvědomila svou chybu.

„Tohle není dobrý," zamumlal si pro sebe mladík a složil hlavu do dlaní.

Snad se vám část líbila, i přestože přinesla poněkud hojnější střídání scén. Doufám, že vám to příliš nevadilo. Pokud ano, napište mi a já se tomu v budoucnu zkusím více vyvarovat. :) 

Makkakonka