Když šli Ron s Hermionou po lektvarech na oběd, ani si pořádně nevšimli, kdy a jak se tak stalo, ale někdy během cesty se od nich Harry odloučil, takže do Velké síně nakonec došli jen oni dva. Jejich kamarád zatím nenápadně sledoval zmijozelské studenty a z očí nespouštěl jistou skupinku tří, která byla jeho cílem. Blaise, Pansy a především Draco. K jeho štěstí se po chvíli odloučili od ostatních a místo toho, aby zamířili s davem na oběd, vyhnuli se Velké síni obloukem. Harry je se zamračením následoval, i když už mohl dávno udělat to, kvůli čemu se za nimi vydal - odchytnout Draca a strávit s ním nějaký ten čas. Dnes to bylo obzvláště důležité, když měl odpoledne trénink famfrpálu.

Draco spolu s přáteli zamířil ven. Harry se pro jistotu rozhlédl kolem sebe, jestli tu na chodbě někdo není. Sice byli na druhé straně hradu a většina studentů teď byla ve Velké síni, ale jeden nikdy neví. Ale jak očekával, nebylo tu ani živáčka. Proto se odvážil rozběhnout za Zmijozely a dohnat je.

„Draco," vydechl, když se dostal blíže ke skupině, a prsty se letmo dotkl hábitu na jeho paži.

„Pottere?" otočil se k němu blonďák a sjel ho pohledem od hlavy až k patě. „Co tu děláš?"

„Hodlám s tebou trávit čas?" odpověděl mu Nebelvír spíše otázkou a pohodil rameny, zatímco si vyměnil pohledy s Pansy a Zabinim, kteří se také zastavili a nyní přešlapovali vedle Draca.

„Není tohle v plánu až po obědě?" podezřívavě na něj koukl aristokrat.

„Myslím, že se nějaká ta minuta navíc bude hodit. Odpoledne máme trénink, nezapomněl si?"

Draco se nelibě ušklíbl, přičemž se zamyslel. „No tak dobře," svolil nakonec. „Jdeme se naobědvat ven, takže můžeš jít s námi," oznámil mu potom, jako kdyby snad měl Harry čekat na jeho svolení. Otočil se na patě a bez dalšího slova se rozešel ke svému cíli.

Harry nad ním zakroutil hlavou, ale sjednotil svůj krok se Zmijozely. „Proč vůbec jdete ven?" zamumlal během cesty nechápavě.

„Chci mít klid," prohodil rozhořčeně Draco, aniž by se na Harryho podíval. Ovšem dokázal si představit výraz, který sídlil na jeho tváři, když mu odpověděl. Zlikvidoval jednu otázku, ale spousta dalších se jich v tom nebelvírském mozečku vylíhla. Proto raději sám od sebe pokračoval: „Blaise nám před lektvary skočil do kuchyně pro nějaké sendviče."

„Ale s tebou se nepočítalo," uchechtl se Harryho směrem Zabini.

Nebelvírovu tvář ozdobil úšklebek. „Já to přežiju."

***

„Draco?" oslovil blonďáka Harry, zatímco seděl vedle něj a sledoval ho, jak si vybaluje jídlo z ubrousků. Seděli na zemi v trávě nedaleko od místa, se kterým měl Harry spjatou jednu dokonalou vzpomínku na třetí ročník. V duchu se uchechtl, když si znovu vybavil Hermionu, kterak se napřahuje, aby Dracovi jednu vrazila.

Pansy s Blaisem jim velkoryse nechali trochu soukromí a sami si sedli o nepatrný kousek dál. Dost daleko na to, aby si chlapecká dvojice připadala v dostatečné diskrétnosti, avšak stále hodně blízko na to, aby mohli zaslechnout, co si budou povídat.

Harry počkal, až se na něj šedé oči podívají, a až potom znovu spustil: „Možná bych se ti měl omluvit za ty lektvary," mumlal v lehkých rozpacích.

Zmijozel po něm však překvapivě hodil jeden z těch svých to myslíš vážně pohledů, čímž Harryho vyvedl z míry. „Nevím, proč by mi to mělo vadit. Pro Zmijozely jsi můj kluk a vy Nebelvíři jste v tom nic zvláštního určitě nehledali," flegmaticky mykl rameny a zakousl se do prvního sendviče.

„Na, prosím tě," natáhl se pak zničehonic do své tašky pro další a hodil ho překvapenému Harrymu do klína. „Až na tréninku spadneš z koštěte a něco si zase uděláš jen kvůli tomu, že jsi nic nejedl, budeš mi k ničemu," podal jako vysvětlení, načež se mu dostalo pobavených díků.

***

„Přemýšlel jsem," nadhodil Harry, když dožvýkal jedno z posledních soust svého už druhého sendviče.

„To nedopadne dobře," jízlivě prohodil Draco, načež ho černovlasý zlehka praštil.

„Proč tě vůbec nepodpořili tví spoluhráči? Vždyť přece byli u toho, když se po tom, co ses napil toho lektvaru, Pansy přiznala, že ti ho podala, ne?" nechápavě nakrčil Nebelvír čelo. „Je zvláštní, že nikdo z týmu to Nottovi nevyžvanil, ale někdo, kdo nás jednou viděl na chodbě, tak ano..."

„Taky mi to došlo. Předpokládám, že to řekl někdo z nižších ročníků. Ale Nott stačil všechny mé spoluhráče zpracovat dřív, než jsem se pořádně dozvěděl, že se mu to doneslo. Nemá cenu tu polemizovat, Pottere. Ber to tak, jak to je." Zmuchlal ubrousek od svého sendviče a pohodil ho vedle své brašny ke dvěma dalším.

„Nebudeš mít hlad?" zeptal se ho Harry, když i on dojedl. „Snědl jsem ti půlku oběda."

„Pokud jo, tak stejnej budeš mít taky," chytře prohodil Draco a natočil se obličejem k němu, dívaje se do těch potterovsky zelených očí.

„Pravda," uchechtl se Nebelvír a opětoval blonďákovi pohled. „Máš tu drobek," konstatoval potom a jemně se dotkl koutku Dracových úst, aby z nich odstranil nežádoucí nečistotu.

„Doufám, že mě teď nehodláš políbit stejně jako je to ve všech těch nemožnejch holčičích románech, kterých má Pansy plnou knihovnu," podezřívavě si Harryho přeměřil.

„Tak v původním plánu to nebylo, ale jestli máš zájem," snažil se nesmát Harry a Draco nad ním zakroutil hlavou, než se nahlas uchechtl. „S tebou se člověk fakt nenudí."

„S tebou překvapivě taky ne," oplatil mu Nebelvír. Tentokrát praštil Draco jeho, ovšem oproti Harrymu sílou nešetřil.

„Au, to bolelo!" zasmál se černovlasý a chytl se za ruku, kam směřovala blonďákova rána.

„To máš za to, provokatére," ucedil naoko naštvaně Draco, avšak uvnitř se smál.

***

„Co budeš odpoledne dělat?" obrátil se Harry na Draca, když vedle sebe jen potichu seděli a nečinně zírali do dálky. Blonďák jen nevědomě pokrčil rameny. „Možná se zašiju do komnaty a prostě na tebe budu čekat. Ale se vší upřímností, do toho blázince dolů se mi nechce. Možná ten cucflek vzbudil až moc velkej zájem," zklamaně se ušklíbl.

„Napadlo mě," nadhodil Harry, „nechtěl by ses přijít podívat na trénink?"

„Abych vám očumoval strategii? To je lákavá nabídka, nemůžu uvěřit, že jsem ji dostal," položil si Draco ruku na srdce a dramatizoval.

„Spíš jsem myslel, že bys mi tak byl blíž. Mám celkem strach tě nechat celý odpoledne samotnýho. A teď už nejen kvůli lektvaru," narážel Harry na znepřátelený Zmijozel. „I když z něho mám největší obavy. Uvědomuješ si, že když tak přijdu až pozdě večer? Po osmé určitě..."

Draco se zatvářil kysele, jak zvažoval všechna pro i proti a pokoušel se přijít na to, jestli má cenu riskovat svou duševní stabilitu, či jestli by bylo vhodnější čelit nadávkám celého nebelvírského týmu, zatímco se bude koukat na to, jak ten neschopným hňupům padá camrál. „Uvidíme," zamumlal nakonec a věnoval Harrymu jeden zběžný nerozhodný pohled.

Co myslíte? Přijde se Draco podívat na zápas, nebo ne? ;) Snad se vám část líbila, děkuji, že příběh čtete! <3

Makkakonka