Když Harry to ráno vstoupil do Velké síně, všichni jeho přátelé už seděli u stolu. Ron se právě začínal ládovat kupou jídla, které si nabral na talíř, přičemž vedle něj seděla podivně zaražená Hermiona a z druhé strany stále skleslá Ginny, jež se v jídle před sebou akorát tak přehrabovala a dloubala do něj vidličkou. „Dobré ráno," pozdravil všechny zvesela a posadil se kraj jejich skupinky.

„Dobré," zamumlala Ginny, aniž by se na něj podívala. Hermiona vypadala, že jeho příchod ještě ani nezaregistrovala a Ron jen zahuhlal odpověď skrz plnou pusu.

Harry si je všechny přeměřil pohledem a snažil se z nich nějak vyčíst, co se stalo, ovšem jeho zrakové hodnocení situace mu žádný jednoznačný výsledek nepřineslo. Proto se rozhodl, že se nakonec zeptá: „Co se vám stalo?"

Ron se zarazil při ukousávání dalšího sousta, Ginny o něco více sklopila hlavu a znovu přeskupila jídlo na svém talíři, přičemž Hermiona stále ignorovala Harryho přítomnost, jak byla duchem úplně někde jinde.

„Hej," luskl prsty před jejíma očima Ron, když si toho všiml. Dívka sebou jen škubla a zmateně se zadívala okolo sebe. Když vzala na vědomí Harryho přítomnost, věnovala mu jeden neupřímný úsměv. „Ahoj, Harry."

„Ahoj," odpověděl brýlatý hoch na její pozdrav a ještě více nechápavě se na své přátele zadíval. „O co tu jde? Jste se pohádali nebo co?"

Když mu ani jedna z dívek neodpověděla, podíval se tázavě na Rona a chtěl vysvětlení. Zrzek však jen výmluvně pokynul hlavou nejdříve na jednu a potom na druhou stranu. „To je mezi nima, na mě nekoukej."

Na to si Ginny hlasitě povzdechla a rázně zabodla vidličku do jídla před sebou. Pak se nejistě zadívala na černovlasého. „Chtěla bych se ti omluvit, Harry," zamumlala smutně a odhodlala se podívat do chlapcových očí.

Brýlatý Nebelvír na ni překvapeně pohlédl. Další omluva za dnešek? To se mu snad zdá. Zbláznili se dneska všichni? Hned takhle po ránu? No, v tomto případě na rozdíl od toho předchozího vůbec neměl potuchy, proč se mu Ginny omlouvá. „Za co?" vyhrkl potom zaraženě.

„Za včerejšek. Neměla jsem se tak chovat, bylo to ode mě hloupé. Asi jsi pochopil, o co jsem se snažila a já - slibuju, že už se to nebude opakovat." Znovu uchopila do prstů vidličku a několikrát s ní pohnula. „Opravdu se moc omlouvám, Harry. Připadám si teď strašně hloupě. Prosím, nezlob se," nešťastně zakroutila hlavou.

„Ginny," laskavým hlasem ji oslovil černovlasý, „já se na tebe přeci nezlobím." Překryl svojí dlaní tu její a zlehka ji pohladil. „Možná to od tebe bylo trochu hloupé, ale není na tom nic, co bych ti musel odpouštět, hm?" Mile se na nic usmál a počkal, až se i rusovlásce na tváři objeví aspoň malý náznak úsměvu. Když se tak stalo, ještě jednou pohladil hřbet její ruky a potom se otočil k jídlu.

„Harry?" se slabým povzdechem zamumlala Hermiona o několik vteřin později.

„Hm?" nadzdvihl brýlatý obočí a tázavě se na svou kamarádku zadíval, zatímco právě olizoval lžíci od krupičné kaše, kterou si nakonec nandal na talíř.

„Asi není vhodná příležitost, ale taky bych ti ráda něco řekla," vysoukala ze sebe pomalu hnědovlasá čarodějka celá nesvá.

„Taky se mi chceš omluvit?" ze srandy plácl Harry a zasmál se.

„No," protáhla dívka, „vlastně ano. On to byl totiž můj nápad," hlesla a zahanbeně sklopila hlavu. Než se Harry pořádně vzpamatoval z jejích slov, sama od sebe pokračovala: „Nechtěla jsem tím nikomu z vás nijak ublížit, ani tobě, ani Ginny. Jen jsem si myslela, že spolu budete šťastní."

„Ale Hermi, vždyť jsi věděla, že," namítl Harry výmluvným tónem, „to nepůjde."

„Jo, já vím, ale prostě jsem myslela, že - že bys tak mohl zapomenout na... na..." S pokroucením hlavou pokrčila rameny a dál se nesnažila.

„To je," nadechl se černovlasý, „absurdní. Podívej, já chápu, že ho nemáš ráda, ale to přeci neznamená, že budeš chtít ruinovat moje štěstí."

„S ním tě žádné štěstí nečeká," namítla tiše Hermiona.

„Jsem si vědom toho, že jestli na to jednou dojde, tak že to nebude lehké. Ono to není ani teď, ale přesto, Mio, nemáš právo tu cokoliv vymýšlet a plánovat jen proto, abys docílila svého. Jsi má nejlepší kamarádka, ale i tak - tohle nemůžeš!" rozhodil Harry rukama do stran.

„Promiň," špitla dívka. „Ale on není dobrá volba! Za tím si budu stát, ať chceš, nebo ne. Dokážu přijmout mnoho věcí, ale on s tebou.. Vizuálně možná dobrý, ale prakticky ne!" zamračila se. „To nikdy nebude fungovat! Jen se zbytečně trápíš," dodala potom.

Harry si povzdechl a přemýšleje, ťukal prsty do stolu. „Hermi, teď mě, prosím, poslouchej a zapamatuj si, co ti řeknu. Tvého názoru si cením, ale je jen na mně, koho si vyberu a koho ne. Chci s ním chodit já a ne ty, takže je to především moje věc."

Hnědovlasá čarodějka jen s nechutí zakývala hlavou, jako že rozumí.

„Nechcete," využila příležitosti Ginny, „nechcete mi říct, kdo je ten on? Slibuju, že budu mlčet. Jen mě to zajímá. Přísahám," odhodlaně se podívala do Harryho očí.

„Něco mi říká, že na to už brzo přijdeš sama." Omluvně se na rusovlásku usmál, načež začal pokračovat v jedení své snídaně.

***

„Čau Draco," zvesela pozdravila Pansy svého kamaráda, když si sedala vedle něj ke stolu.

„Nazdar," poplácal blonďáka po zádech Blaise a usedl vedle něj z druhé strany.

„Nazdar," oplatil jim pozdravy aristokrat a dál se věnoval jídlu před sebou.

„U Salazara, Draco!" vykřikl pak zničehonic Zabini s pohledem upřeným na svého kamaráda. „Děláš si ze mě prdel?!"

Draco se jen samolibě ušklíbl a nic neřekl.

„Co?" zamračila se na Blaise dívka, jelikož nechápala, o co tu jde.

„Koukni na tohle!" pohodil hlavou Zabini, ukazuje tak na ono místo. „Natoč tu hlavu!" rozkázal pak Dracovi. Když ho chtěl uchopit za bradu a pohnout mu s ní, blonďák před jeho rukou ucukl a raději se natočil sám.

„Draco-o?!" poskočil Pansy hlas, když uviděla fialový flek na jeho krku. „Vy jste spolu spali?" poslední slovo pohoršeně zašeptala.

„Ale ne," uchechtl se šedooký. „To jen začal plán," tajuplně na ni mrkl, než se znovu zakousl do jídla.

Děkuji vám za skvělou odezvu, co mi tu necháváte. Vždy mi vykouzlí úsměv na tváři. <3 Doufám, že se vám dnešní část líbila! :)

Makkakonka