„Takže," nadhodil Draco po chvíli ticha, během něhož na něj Harry jen koukal s přiblblým úsměvem na tváři. Nervózně si dokašlal, než pokračoval: „Odpuštěno?"

„Odpuštěno," nedokázal Nebelvír zabránit své dobrosrdečnosti, aby se opět ukázala světlu světa. Navíc si přeci nemohl dovolit být s Dracem rozhádaný, dokud na Zmijozela působí lektvar. To by spělo jen ke katastrofě.

„Fajn," oslnivě se usmál blonďák. „A teď se šoupni," zlehka strčil bokem do Harryho, aby mu udělal místo před zrcadlem. „Jde se hodnotit tvá včerejší práce."

„M-Má práce?" vykoktal poněkud nechápavě Harry, ale když viděl, jak se Draco postavil před zrcadlo a začal zkoumat svůj krk, vše mu došlo. Možná to bude znít divně, ale díky předešlé hádce na své včerejší snažení naprosto zapomněl. Sám si nevědomky sáhl rukou na svůj vlastní krk. I on tam patrně má nějaké pěkné překvapení. A jestli si dobře vzpomíná, pravděpodobně ho čeká četnější várka než Draca.

„Co na to říkáš?" otočil se na něj blonďák se spokojeným výrazem na tváři. Hlavu nakláněl více na jednu stranu, aby tak lépe odhaloval svůj krk. Některé z delších pramenů blonďatých vlasů si rukou přidržoval, zabraňuje tak jejich spadení na potřebný kousek kůže. Kousek pod uchem kolem krční tepny se mu skvěl jeden obrovský modrofialový flek. Samým nadšením ani nečekal na Harryho odpověď a sám pokračoval: „Zasloužíš si pochvalu, Pottere."

Nebelvír se na něj pochybovačně podíval. „No fakt, je perfektní," ubezpečil ho Draco. „Ale musím říct, že mně se taky povedly. Nemyslíš?" zalichotil sám sobě a v očekávání nadzdvihl jedno obočí. Ruce si založil na prsou a sledoval, jak jeho slova donutila černovlasého přistoupit opět blíže k zrcadlu a začít si prohlížet vlastní krk.

„Jsou drobné, ale je jich víc," konstatoval Draco, zatímco Harry zkoumal modřinky na své kůži. „Nevím, jestli jsem to už náhodou neříkal, ale tohle součástí plánu nebylo."

„Ne, to jsi neříkal," odvětil Harry, „přesto mi to došlo." Odvrátil svůj zrak od zrcadla a podíval se do šedomodrých očí naproti sobě. „Půjdou pryč," rozhodl se pak. Věděl, že to je také to, co po něm Draco nepřímo chtěl, a sám ve svém vlastním zájmu by si je tam stejně nenechal. Ne v takovém množství.

„Pomůžu ti s tím," nabídl se blonďák ochotně a než stačil Harry nějak zareagovat, rozešel se zpět do druhé místnosti v komnatě, kde si oba nechali své hůlky.

***

„Salazare, tohle to už není normální!" nelibě se zamračila Pansy. „To na nás budou furt vejrat?!" poukázala na důvod svého znepokojení, které už pomalu přecházelo v rozčilení. Od chvíle, co dnes ráno vstala, ji pronásledují různorodé pohledy jejích zmijozelských spolužáků. A nejen ji. Blaise na tom není o nic líp. Nyní spolu kráčeli bok po boku do Velké síně na snídani a oba na svých zádech cítili, jak je spolužáci vyprovází očima. Většina z nich jim posílala odsuzující pohledy, ale našli se i takoví, kteří je obdařili obdivnými. Snad za to, že se rozhodli Nottovi postavit a zůstat na Dracově straně.

„No tak, Pansy, nemysli na ně, hm?" snažil se ji uchlácholit Blaise. „Nějakou tu dobu pro ně budeme senzace, ale přejde je to. Nekaz si jimi den."

„Vždyť to nejde!" zahudrala frustrovaná Zmijozelka. „Nekoukali na nás tolik ani tehdy, když jsme chodívali vedle Draca v dobách jeho největší slávy."

„Kdyby tě tak slyšel," ušklíbl se Blaise. „Zníš, jako kdybys ho už pohřbívala."

Pansy se zasmála jeho poznámce. Pak však opět zvážněla. „Co myslíš, že má v plánu?"

„Nevím," pokrčil Zabini laxně rameny. „Mám strach, že se do toho všeho díky svému plánu pěkně zamotá," zamračil se nato.

„Do té záležitosti s Potterem už se zamotal docela dost," s úšklebkem namítla dívka. „Všiml sis toho? Možná si to sám ještě pořádně neuvědomuje, protože má tendence všechno svádět na ten lektvar, ale přijde mi, že je s ním víc, než by musel. A vždy se pak vrátí s dobrou náladou, ať se předtím stalo cokoliv. Buďto je Potter zprostředkovatel zázraků, nebo udělal na Draca dojem."

„Jo," zasmál se Blaise. „Toho jsem si všiml. Včera na večeři," nadhodil potom. „Sledoval Pottera, jak se baví s Weasleyovou. Na tom by ještě nebylo nic moc zvláštního, ale," uchechtl se, „měl jsem z něho dojem, že prostě a jednoduše žárlí. Chápeš to? On žárlil na Weasleyovou, protože se bavila s Potterem!"

„Počkej, to jako vážně?" překvapeně na něj pohlédla Pansy. „Jak to, že o tom nevím?" Na oko se potom zatvářila dotčeně. „Seděla jsem hned vedle vás!" zakroutila nevěřícně hlavou. „Jestliže žárlí, stačí už jen, aby si to uvědomil a Potter mu přiznal barvu..." zamyslela se. „On s ním snad vážně začne chodit."

„Třeba je to ten jeho skvostný plán," plácl jen tak Zabini, nevěda, jak blízko je pravdě.

„Mám o něj strach," povzdechla si Pansy nakonec. „Jestli je tohle ten jeho plán, nemůže to pro něj dopadnout dobře." Na okamžik se odmlčela. „Možná bychom si měli promluvit s Potterem," nadhodila pak najednou.

„Proč?" nechápavě nakrčil čelo Blaise.

„No tak oba víme, že Potterovi Draco není úplně lhostejný," rozvíjela své myšlenky Pansy. „Možná by se toho dalo nějak využít, ne? Jestliže je Potter do Draca zamilovaný - no moment!" zarazila se. „Možná je právě tohle příčina Dracovy dobré nálady!" vykřikla pak vítězně. „Potter se určitě snaží pro něj dělat první poslední a hýčká si ho, což se Dracovi se bezpochyby líbí a pravděpodobně právě díky tomuhle je s Potterem spokojený."

„Chceš tím jako říct, že podle tebe se do něj Draco zamilovává kvůli tomu, že se do něho samotného Potter zabouchl? To je postavený na hlavu! Vždyť Draco ho nikdy nemohl vystát!" ozval se Blaise lehce nesouhlasně.

Pansy se ušklíbla. „Neříká se náhodou, že mezi láskou a nenávistí je tenká hranice?"

„Přesto si myslím, že mluvit s Potterem by byla blbost. Měli bychom to nechat čistě na nich, ne?" namítl Zabini. „Je to jejich věc. A pokud tu v průběhu následujících dní budeme mít nový hvězdný páreček, pak se mají Bradavice na co těšit."

„V jejich případě nejenom Bradavice, nemyslíš?" zasmála se odlehčeně Pansy a otočila se, aby se střetla se Zabiniho souhlasným pohledem.

Snad se vám kapitola líbila. Budu ráda za každou odezvu. :)

Makkakonka