„Pottere?" oslovil Nebelvíra Draco s otázkou znatelnou v každém vysloveném písmenku. Leželi vedle sebe na posteli uložení ke spánku, ale ani jednomu se ještě nepodařilo usnout. Pravděpodobně protože se jim prostě a jednoduše zatím spát ani nechtělo.

„Ano?" zamumlal tiše Harry. Po celou dobu sledoval Zmijozelova záda, kterými k němu byl Draco natočený. Tak obyčejná část těla a on ji musel neustále zkoumat pohledem. Všímal si každého nakrčeného záhybu jeho trička na spaní, toho, jak místy obkreslovalo postavu a její křivky. Dokonce se zastavil i na místě, kde látka začínala odhalovat kůži zadní části krku, a pečlivě si prohlížel každý světlý chloupek, který tam viděl.

„Odpovíš mi upřímně na jednu věc?" odvážil se Draco započíst rozhovor na téma, o kterém si chtěl promluvit celý večer, ale stále k tomu nenašel dostatek kuráže. Až nyní. Divil se sám sobě, že to nedokázal dříve, ovšem měl jistý strach z Harryho odpovědí, které by mohly přijít.

„Mám pocit, že po dnešku ti dlužím upřímnou odpověď, na cokoliv se jen zeptáš, takže směle do toho," vybídl ho Harry, a skrytě doufal, že se Draco otočí čelem k němu, aby se mu při mluvení mohl dívat do obličeje a aby mohl studovat rysy jeho nádherné tváře. K jeho zklamání se tak Merlinžel nestalo.

„Proč ses předtím nechal líbat, když jsi věděl, že to jen hraju?" začal tou lehčí otázkou blonďák. Ano, bylo jich víc a ano, tohle byla teprve první z nich.

„Zpočátku jsem ti to věřil, Draco," uchechtl se Nebelvír. „To mi to ještě nedocházelo. Až když ses mě poprvé zeptal, jestli ti udělám cucflek, tak jsem začal mít pochybnosti."

„Aha," zamumlal tiše Zmijozel a díky určité nepříjemnosti této chvíle se ošil. Už se dál neptal, zůstal zticha. Čekal, že mu Harry jeho lest odhalil hned na začátku, ale evidentně se tak nestalo. Proto už raději nemluvil.

„Draco," povzdechl si po chvíli druhý mladík. „Proč mám pocit, že to nebylo to hlavní, co jsi chtěl?" Zmijozelova náhlá ztichlost jej zarážela. Řekl snad něco špatně? Ale vždyť Draco chtěl slyšet pravdu, ne? Tak v čem byl problém?

„Protože to tak možná bylo?" zahuhlal tiše blonďák do peřiny. Na to ucítil na svém nepřikrytém rameni lehký dotek a následné stisknutí, které jej donutilo otočit hlavu a podívat se Harryho tmavý obrys. „Ptej se," byl vybídnut k další otázce.

„Já, no, chtěl jsem vědět jestli - jestli..." začal ze sebe trochu nervózně soukat. U Salazara, proč je tak těžké se na něco takového zeptat? V duchu nadával sám sobě.

„Jestli co?" mírně a laskavě po něm zopakoval Harry a vyčkával, než se Draco opět chopil slova.

„Jestli se ti to líbilo?" zamumlal ten tak tiše, že si Nebelvír musel v duchu znovu zopakovat to, co slyšel, než pochopil, která slova to byla. „Dělal jsem to poprvé," dodal pak sklíčeně a sklopil hlavu.

Harry se od srdce zasmál jeho obavám, avšak Draco si to vyložil trochu jinak, a tak se raději opět otočil k černovlasému zády a zachumlal se do peřiny, jako by ho snad mohla ochránit před výsměchem, který očekával. Když si toho Nebelvír všiml, hrklo v něm. „Ne, počkej, tak jsem to nemyslel," snažil se ospravedlnit a opět chytl druhého mladíka za paži. Tentokrát jej nenechal jen otočit hlavu, ale zatahal za něj tak, aby se mu natočil celý.

„Já jen, přijde mi pošetilé, že ses bál tohohle. Byl jsi totiž dokonalý, Draco. Nemůžu sice moc srovnávat, ale líbilo se mi to," připustil Harry a cítil, jak se mu do tváří žene červeň. Děkoval Merlinovi za tmu, která již v místnosti byla.

„Opravdu?" nejistě se optal Zmijozel.

„Ano, opravdu," ujistil jej Harry. „Pojď sem," usmál se potom a pohybem paže blonďákovi naznačil, aby se posunul blíže k němu. A ten tak kupodivu opravdu učinil. Přisunul se k Harrymu a nechal jej obmotat paži kolem svých zad, sám mu pokládaje hlavu na rameno.

„Takže ty teď jsi můj kluk," lehce se černovlasý zasmál. I když věděl, že je to jen na oko, ale přesto - stále to bylo tak neuvěřitelné, až se to zdálo nemožné.

„Už to tak bude," uchechtl se aristokrat a přehodil svou ruku přes Harryho trup. Nemohl pochopit proč, ale dnes se s tímhle vyšinutým Nebelvírem cítil dobře, moc dobře. „Dobrou noc, Pottere."

„Dobrou, Draco."

***

Hermiona seděla sama ve své ložnici na posteli, nohy v tureckém sedu a v klíně položenou knihu, když se ozvalo lehké zaklepání na dveře. Na to vzhlédla od rozečtené stránky. „Ano?" zavolala a vyčkávala. Po chvilce se pohnula klika a dovnitř nakoukla ryšavá hlava její kamarádky.

„Ginny!" vykřikla radostně a úsměv na její tváři byl jeden z těch nejširších, které uměla.

„Můžu?" dutým hlasem se zeptala rusovláska a podívala se na Hermionu zvláštně prázdným pohledem.

„Samozřejmě," pokynula jí hnědovlasá čarodějka. Stále si ještě nevšimla, že něco není v pořádku. Ginny stále ve stínu dveří, a tak nemohla vidět její opuchlé oči, ani smutný výraz.

„Chci si s tebou promluvit," povzdechla si zrzka a vstoupila do místnosti, zavírajíc za sebou dveře. S rukama spletenýma do sebe nervozitou pomalu přešla až k Hermionině posteli.

„Co se děje?" zamračila se znepokojením druhá dívka. Šoupla se na matraci dál a lehce poklepala na místo vedle sebe, kam se také Ginny posadila.

„Ron mi řekl pravdu," nezdráhala se rusovláska ničeho a zbytečně nechodila kolem horké kaše. „Lhala jsi mi. Využila jsi mě." Pohled upírala do svého klína, kde měla položené dlaně. Kontrolovat své nehty bylo najednou zajímavější, než koukat Hermioně do tváře.

„Já, teď mluvíš o Harrym, že ano?" potichu ze sebe dostávala Hermiona, jak jí docházelo, co má Ginny na mysli. A cítila se za to hrozně. Pravděpodobně se nechovala úplně férově, ale šlo tu přeci o Harryho! Nemůže jen nečinně přihlížet, jak si ho ten zmijozelskej parchant obmotává kolem prstu a její nejlepší kamarád za ním poslušně běhá a dělá vše, co mu na očích vidí.

„Ano," hlesla smutně Ginny. Tahle situace jí nebyla vůbec příjemná, ale potřebovala se ujistit. Chtěla znát pravdu a také si slíbila, že se pokusí Hermionu vyvést z omylu. Harry bude nešťastný právě tehdy, když se mu do jeho vztahu bude někdo plést. Ginny věřila, že si určitě dokáže ohlídat své štěstí sám. Jedině on totiž ví, co ke komu cítí a proč.

Nadešla konfrontace Ginny s Hermionou a Draco odhalil své skryté obavy. Jak jste byli s touhle kapitolou spokojení? Líbila se vám? :) Jako vždy uvítám jakoukoliv odezvu a každému, kdo si s ní dám tu práci, moc děkuji! <3

Makkakonka