Tmavovlasý chlapec překvapeně nadzvedl obočí, když uslyšel své křestní jméno z blonďákových úst. Překvapovalo ho nejen oslovení samotné, ale také tón hlasu, kterým jej Draco vyslovil. Zmateně zamrkal a snažil se uvěřit tomu, co slyšel. Zmijozelova následná slova mu pomohla, aby se ujistil.

Draco se totiž s opětovným radostným výkřikem jména černovlasého rozběhl k němu. Tvrdě narazil do jeho hrudi, až musel Harry udělat krok dozadu, aby náraz ustál. Než se stihl vzpamatovat, ucítil, jak se blonďákovy ruce omotávají kolem jeho krku a jak se na něj Zmijozel lepí celým svým tělem. O chvíli později vyjekl překvapením, když ucítil jeho rty na své čelisti.

Zmateně zamrkal a s prosbou o vysvětlení se zadíval se svého kamaráda. Ron jen nevěřícně kulil oči a na Harryho pohled zareagoval pokrčením ramen.

Černovlasý Zmijozela váhavě objal nazpátek a část jeho mysli si začala nastalý okamžik užívat. Ta druhá, racionálnější, se snažila přijít na příčinu náhlé změny v Dracově chování a každou chvíli očekávala nějakou podpásovku. Tak, jak to bylo u Zmijozelů obvyklé.

„Neéé, to neéé!" zaječela Pansy, když viděla, co Draco dělá, a vztekle mrskla láhví se zbytkem nápoje o zem. „To nemůže být pravda," zafňukala zoufale a klesla na kolena. Hlavu si schovala ve svých dlaních.

„Hej, co se tu děje?!" ozval se chlapecký hlas od vchodu do zmijozelských šaten. Všichni až na Draca, který se momentálně věnoval okusování Harryho krku, se otočili za hlasem a střetli se s překvapenou tváří Blaise Zabiniho, svého zmijozelského spolužáka.

„Co to, u Salazara, děláš, Pottere?" zběsile zasyčel a naštvaně se zadíval do Harryho vyjukané tváře. Mezitím se za jeho zády začal vynořovat zbytek zmijozelského famfrpálového týmu.

Harry hluboce polkl a v duchu se začal připravovat na nepěknou potyčku, která nastane. K jeho štěstí se ale Zabini zadíval lépe.

„Draco?" vydechl Blaise překvapeně, když si uvědomil, na co se to vůbec dívá. „Co se tu, ksakru, děje?" rozkřikl se potom a očima přeletěl po všech přítomných. Nakonec se zastavil na Pansy sedící na zemi. Přestože vypadala velmi zničeně, neviděl na ní žádnou stopu po nepochopení. Oproti dvěma vytřeštěným Nebelvírům a nevnímajícímu Dracovi mu tak přišla jako jediná osoba schopná vysvětlení.

„Pansy?" uhodil na ni s jasnou otázkou v hlase. Skupinka studentů za jeho zády ani nedutala.

Harryho oči se zabodly do zničené tváře zmijozelské dívky a on čekal na vysvětlení stejně napjatě jako ostatní.

„On... on se napil... spadlo... Potter... lektvar..." přeskakovala dívka z jedné myšlenky na druhou, jak byla stále v šoku.

„Co?" zeptal se netrpělivě Blaise a nechápavě se na ni podíval.

„Chtěla jsem mu dát lektvar, v té flašce, ale musela jsem to být já, ale ona mu spadla a Potter ji zvedl a Draco se pak napil a..." stále mluvila trochu zmateně, ale ostatní už začínali chápat.

„Jaký lektvar?" vydechl šokovaně Ron a zděšeně se zadíval na Draca, který stále ocucával Harryho a tiskl si ho k sobě.

„Lektvar lásky..." zaúpěla Parkinsonová a opět složila hlavu do dlaní. Ramena se jí třásla pod potlačovanými vzlyky.

„Cože?!" vyjekl Ron společně s Harrym a Zabini jen naprázdno otevřel a zavřel pusu. Oči všech přítomných se stočily na Draca, který na první pohled absolutně nevnímal nic z toho, co se okolo něj dělo. Pravdou ovšem bylo, že mu vše přišlo jen naprosto nepodstatné a oproti Harryho krku nezajímavé. Jediná Pansy svůj pohled nezvedla a utápěla se ve svém neštěstí.

„Takže... jestli tomu dobře rozumím," začal černovlasý a zorničky měl rozšířené děsem, „tak se do mě Draco právě zamiloval díky nějakému lektvaru?" přelétl očima k Pansy, která jen zakývala hlavou na souhlas a na Harryho se ani nepodívala.

„Je to trvalé?" vyhrkl Nebelvír až příliš nadšeně. Svou chybu si uvědomil záhy, ale to už bylo pozdě. Všechny oči se tentokrát stočily jeho směrem a nevěřícně na něj zíraly. Dokonce i Parkinsonová odlepila svůj pohled od země.

Harry se pod upřenými zraky tolika párů očí začal červenat.

„To nemyslíš vážně, kámo, že ne?" zeptal se pomalu Ron a váhavě vyslovoval každé slovo.

Tmavovlásek jen zahanbeně sklopil hlavu. Nic neříkal a díky tomu to všem bylo naprosto jasné.

„Harry?!" vyjekl přidušeně Ron a oči mu div nevylézaly z důlků.

„Ty bastarde!" zakřičela s běsem Parkinsonová a jako lítá saň se rozeběhla k nebelvírskému chytači. „Jak jsi mohl?! On je můj, rozumíš?! Můj!" ječela jako smyslů zbavená.

Harry stydlivě klopil hlavu.

„Ještě jsi nám neodpověděla, Pansy," zarazil ji najednou tvrdý hlas Zabiniho. „Je to trvalé?"

Tmavovlasá dívka se podivně ušklíbla a v očích jí svitla naděje. „Ne," pravila s téměř posvátnou úctou ve hlase. „Vzhledem k tomu, že vypil jenom půlku, bude pod vlivem lektvaru zhruba čtrnáct dní. Celá dávka by totiž měla vystačit přibližně na měsíc. A jelikož mu lektvar nebyl podáván pravidelně, tak mu nic trvalého nehrozí." Jakmile to dořekla, oči se jí rozšířily vidinou na možné získání Draca. „A pak bude zase jen můj," ušklíbla se na Harryho. „A ty, Pottere, se budeš moct jít zahrabat."

„Dobře, dobře, dobře, dobře," mumlal dokola Ron a snažil se uklidnit. „A co to jako bude znamenat, když je teď Malfoy do Harryho zamilovaný?"

Dívčin úsměv zmizel z její tváře velmi závratnou rychlostí.

„Mluv Pansy!" pobídl ji rozhořčeně Blaise, dívaje se do jejích očí.

„Dnes se na něj bude Draco neustále lepit. Až si jeho organismus zvykne na přítomnost lektvaru, začne se zase chovat normálně, jen bude... mít tendence dělat takový ty... zamilovaný věcičky," odfrkla si a svůj ostrý pohled zabodla do Harryho.

„Jaký zamilovaný věcičky?" otázal se tmavovlásek opatrně.

„Jaký asi, Pottere!" vykřikla opět nahlas Pansy. „Líbání, tulení, hlazení, sex, všechno to, co měl dělat se mnou!" už opět ječela jako opice v pavilónu.

„Cože?" zamumlal Ron a zděšeně se podíval na Harryho, který jen vytřeštěně koukal před sebe. Na rtech měl jen jedno jediné slovo, ovšem nahlas ho neřekl. Sex.

„Tohle musíme utajit," prohlásil najednou se vší vážností Zabini. Evidentně přebíral po blonďákovi vedoucí funkci. „Bude toho Draco schopný?"

„Když ho dnes někde ukryjeme, mělo by se nám to podařit. Jen mu Potter bude muset dávat vše, co bude chtít. Měl by tak přežít hodiny bez nějakého povyku." Pansy ohrnula nos a naštvaně nafoukla tváře.

„Tak fajn, takže všichni jste slyšeli! Budete mlčet, jasné?!" zvýšil hlas Blaise a pohledem zakotvil na každém, kdo celou scénu sledoval.

Plán Pansy sice úplně nevyšel, ale i tak má Draco lektvar v sobě a jeho i Harryho čeká několik dalších krušných dní. A samozřejmě nejen je. Děkuji vám za přečtení, hlasy a komentáře! Jsou mým hnacím motorem. :)

Makkakonka