„Draco, seš si opravdu jistý, že děláš dobře?" upřeně se na blonďáka podíval Harry. Ležel na posteli opřený o své lokty, zatímco Zmijozel se po své zarputilém rozhodnutí odejít ještě před spánkem do sklepení zvedal k odchodu.

„U Salazara, Pottere!" vyjel po něm druhý mladík a s plameny v očích se na něj otočil. „Nejsem malé dítě! Když už jsem ti několikrát řekl, že to zvládnu, tak to zvládnu! Je to jen hodina nanejvýš!"

„Ale -" chtěl něco namítnout Harry, když vtom mu Draco skočil do řeči, jelikož dobře věděl, co zase přijde - poučování, námitky, argumentace a důvody proč ne.

„To už tu taky bylo! Ale podívej se, co se dneska stalo!" začal aristokrat parodovat Harryho hlas. „Měl bys tu zůstat, pro jednou tě to nezabije, je to pro tvé vlastní dobro, vzpomeň si, jak ti bylo blbě, a bla bla bla," pitvořil se a divoce rozhazoval rukama. „Nejsi moje máma, Pottere! Nerozkazuj mi, kam půjdu a nepůjdu. Jo, jsem ti vděčný za to, co jsi pro mě zase udělal, ale chci, abys laskavě respektoval, že se můžu svobodně rozhodovat! Takže když řeknu, že si teď zajdu ještě na kolej, tak tam půjdu!" Blonďák prudce vydechl a dal si ruce v bok. Harry jej z postele trochu dotčeně sledoval, našpulené rty ho prozrazovaly.

„Podívej se, Pottere," pravil Zmijozel o poznání klidněji. „Třeba si mysli, že jsem panovačnej lpějící parchant, co potřebuje mít vše pod kontrolou, ale já tam musím, chápeš to? Oni si všímají, že jsem teď pořád pryč, a pokud nechci přijít o postavení, které mezi nimi mám, musím se tam aspoň čas od času ukázat! Víš, že si nemůžu dovolit, aby se o tomhle," výmluvně rozmáchl rukama, „někdo dozvěděl." S povzdechem si promnul obličej v dlaních a sesunul se na kraj postele vedle Harryho. „Potřebuju tam jít," vydechl potom hlasem, který zněl, jako by zároveň přesvědčoval sám sebe, aby se zvedl a odešel. „Musím tam jít."

Když už se Harry nadechoval k tomu, aby mu odpověděl, zarazil ho Dracův vztyčený ukazováček. Takže zase jen zavřel pusu a čekal, co z něj vyleze. „Vrátím se, ano? Slibuju, že se sem vrátím, abychom si v noci zase mohli lehnout spolu, a ty jsi měl klid na duši. Ale teď mě nech jít." Nečekaje na odpověď vstal a bez jakéhokoliv dalšího pohledu, který by Harrymu věnoval, se rozešel pryč za svým cílem.

Černovlasý sebou po jeho odchodu plácl nazpátek do peřin s roztaženýma rukama do stran, jako by snad měl v plánu dělat andělíčka do sněhu. „Pfff..." hluboce vydechl vzduch z plic skrze pusu a zadíval se na strop nad sebou. Z nějakého neznámého důvodu měl pocit, že to nedopadne dobře. Z celé své duše doufal, že se plete a Draco se opravdu v pořádku vrátí tak, jak slíbil.

***

Draco se pomalým krokem šoural chodbami do sklepení s rukama zaraženýma hluboko v kapsách. Když procházel přízemím hradu, začal mít pocit, že jej někdo sleduje. Přes rameno se podíval za sebe přesně ve chvíli, aby se střetl s pohledem malého zmijozelského studenta nanejvýš z třetího ročníku. Ten ihned uhnul očima pryč a raději při první možné příležitosti rychle zabočil do jiné chodby. Blonďák se nad tím chvíli zarazil, ale pak pohodil hlavou a šel dál.

O několik metrů později málem vyletěl z kůže, když jej chňaply dva páry rukou a zatáhly jej do tmavého výklenku. „Co to, u Salazara, děláte?!" prskl nabubřele, jakmile spatřil, čí ruce to byly. Právě se díval tváří v tvář svým nejlepším přátelům, Pansy a Blaisovi. Ti se po sobě zvláštně podívali a na něčem se tak neverbálně domluvili.

„Tiše," šeptla Pansy a zpražila blonďáka pohledem. „Musíme ti něco říct."

„Jo," pohodil Zabini hlavou, „něco se podělalo."

„Hodně podělalo," opravila ho Pansy. „Posralo, by bylo přesnější."

„Jsi v průseru," konstatoval věcně černošský chlapec.

„V obřím průseru," oponovala mu opět dívka. Na to už se Blaise trochu naštval. „Musíš mě, u Salazara, pořád opravovat, Pansy?"

„Jo, protože ty to všechno strašně zlehčuješ!"

„Zlehčuju? Ani bych neřekl, jen to nemusím popisovat jako pětileté dítě! On to pochopí!"

„Tím chceš říct, že mluvím jako pětileté dítě?"

„Nic takového jsem neřekl."

„Ale naznačil!"

„Nenaznačil."

„Ale nazna-" chtěla mu odporovat Pansy, ovšem byla přerušena ostrým hlasem.

„Tak dost! Řeknete mi konečně, o co tu jde?" dopálil se Draco nad jejich podivným žvatláním a vzájemným popichováním, které se postupně měnilo v pořádnou hádku kvůli blbosti. Hlavně jak jemu samotnému říkali, že má být zticha.

„Prostě a jednoduše," začal Blaise, ale dívka mu skočila do řeči. „Vidíš? Už zase to zlehčuješ!"

„Pansy!" okřikli ji jednohlasně Draco se Zabinim. „Pokračuj," vybídl pak blonďák pokynutím hlavy svého kamaráda.

„No takže... Prostě a jednoduše," úkosem se podíval na Zmijozelku po svém boku a umlčel ji pohledem, „dneska na té chodbě tě někdo od nás viděl. S Potterem. A také slyšel."

Draco nakrčil čelo, sklápěje v zamyšlení hlavu, ale nic neřekl. Zabini, když se nedočkal žádné reakce, pokračoval: „Ovšem to ještě není to nejhorší. Ten někdo – a jako my dva fakt nevíme kdo – to řekl Theodorovi."

„Nottovi," doplnila ho Pansy, jako by to nebylo jasné.

Tato informace už aristokrata přinutila zvednout oči a ostře si přeměřit oba své přátele pohledem. Jestli je to pravda, tak je pěkně v háji... Nott byl hráč a prospěchář. Vždy stál na té straně, kde se mu to více hodilo, a Draco si byl jistý, že drží při něm jen proto, že je na vrcholu. Když by se celá zmijozelská kolej dozvěděla o jeho incidentu s Potterem, začal by o své místo přicházet. A Nott by se ihned postavil do čela Dracových odpůrců. A blonďák nepochyboval o tom, že přesně tohle se právě děje.

Zmijozelští Pottera nenáviděli a Draco sám se před nimi několikrát dušoval, že je na tom úplně stejně. Teď to budou brát jako zradu, protože... pochyboval o tom, že se Zmijozelem roznese pravdivá informace. Nikdo nebude vědět o tom, že je to vše lektvarová nehoda, kterou způsobila Pansy. Nott zařídí, aby se šířilo jen to, co se bude hodit jemu samotnému, aby z toho vyšel sám jako vítěz a získal, po čem už dlouho touží - Dracovo postavení u spolužáků, jeho místo a respekt vůdce koleje.

A také... Draco se uvnitř zarazil, když si uvědomil, kam se tohle všechno může řítit. Srdce mu začalo tlouct o něco rychleji, než by mělo. Ne, to nesmí dovolit! Tohle Nottovi nesmí projít, protože potom... potom by se on sám stal Nottovou loutkou. Theodor by mohl klidně zařídit, aby se nepravdivá informace dostala k jeho otci.

Byl si jistý, že ten zmetek toho využije proti němu, bude ho tím držet v šachu a užívat si, do jakého kouta jej zahnal. Vydírání by možná bylo to správné slovo. Draco zlostí zatnul zuby a ruce semkl v pěst. Tohle je pěkně v háji.

Ahoj, tak co říkáte na Dracovu momentální situaci? Postaví se Nottovi, nebo už si Theodor získá takovou moc, že Draco nebude mít šanci? Děkuji vám, za vaši odezvu! Moc to pro mě znamená. <3

Makkakonka