Brýlatý mladík s neposednými havraními vlasy seděl opřený o čelo své postele a závěsy okolo ní měl napůl zatažené. S pokrčenými koleny si o stehna zapíral učebnici do přeměňování. Snažil se učit, ale nedokázal to. Jeho myšlenky se opět toulaly všude možně a on jako vždy věděl, kam až dojdou. Zase na stejné místo jako pokaždé, k němu.

Ačkoliv si to nerad přiznával, Harry Potter nepochyboval, že je zamilovaný. Což samo o sobě nebyl ten nejhorší fakt. Tmavovlasého chlapce spíše trápilo pomyšlení, že objektem jeho lásky a tužeb je někdo, kdo mu nikdy nebude schopen dát to, co by chtěl.

Sám se už vyrovnal s tím, že se nezamiloval do ní, ale do něho. Dokonce byl schopen přijmout skutečnost, že jeho vysněný princ je Zmijozel. Podstatně hůře nesl vědomí, že je jeho vyvoleným zrovna Draco Malfoy. Neopětovaná láska Harryho bolela, ale ještě více jej zraňovala představa, že o ni ani nebude moct nikdy bojovat. V jeho hlavě nemělo smysl nic zkoušet. A tak využíval své mysli k pouhým představám.

Na tváři se mu vyloudil krásný úsměv, když si vzpomněl na na Dracovu nádhernou tvář s bledou pletí. Miloval na něm v podstatě vše. Od jedinečně ocelově šedých očí, přes růžové úzké rty, po každičký sebemenší detail pokožky. Miloval jeho blonďaté vlasy, ostré lícní kosti, štíhlou atletickou postavu. Dokonce se zamiloval i do tónu Zmijozelova hlasu a vůbec nepovažoval za podstatné, že právě tento hlas na něj denně chrlil spoustu urážek. A nejen na něj.

Aniž by věděl jak, na rohu právě nalistované stránky se ocitly napsané jeho iniciály společně s Dracovými a celé kresbě vévodilo srdíčko, které v sobě tato písmena neslo. Zamilovaně se pousmál, když po celém výtvoru přejel napřaženým ukazováčkem. Lehce, jako by se bál, že se pod jeho dotykem kresba zničí, rozplyne a zmizí.

Z chvilky naplněné láskou ho vytrhl zvuk rázně se otevírajících dveří od chlapecké ložnice. Dovnitř vpadl Harryho nejlepší kamarád, zrzek se sklony k přehánění, a také přítel jejich společné kamarádky Hermiony, oblečený ve svém famfrpálovém úboru.

„Harry!" vykřikl, jakmile uviděl tmavovlasého chlapce sedět na posteli a držet – teď již zaklapnutou – knihu. „Jak to, že se už nechystáš? Ten trénink začíná za chvíli, už jsi tam měl dávno být! Pohni, vždyť ještě nejsi ani převlečený!" jančil a jeho hlas zřetelně ovládala panika.

Tmavovlasý sebou rychle škubl a podíval se na hodinky, které měl na ruce. Když zjistil aktuální čas, zděšeně si prsty prohrábl vlasy a okamžitě vyskočil z postele na nohy. „Sakra, nějak jsem se začetl," zamrmlal a začal z kufru lovit svůj famfrpálový dres společně se všemi ostatními součástmi chytačského oděvu.

Jakmile držel vše potřebné, vyběhl z místnosti, div že nespadl na zem. „Tak pojď, Rone," zakřičel odněkud ze schodů, načež zrzek jen protočil oči. Obrátil se na podpatku, hodil poslední pohled na knihu ležící na Harryho posteli a začal sbíhat schody, následuje tak svého kamaráda. „Počkej na mě!" zaječel pronikavě, jak nejvíc nahlas uměl.

***

Pansy Parkinsonová hrdě postávala před zmijozelskou šatnou u famfrpálového hřiště. Za zády schovávala láhev na první pohled naplněnou jen čistou vodou. Avšak zdání klamalo a tato čirá tekutina pouze maskovala něco jiného - mocný a nedávno pořízený nápoj lásky.

Oči měla fixované na přibližující se skupinku zmijozelských hráčů, kteří právě končili svůj famfrpálový trénink, a rychle vyhledávala mezi svými spolužáky toho svého. Když zahlédla blonďatou záplavu vlasů, na tváři honem vykouzlila vstřícný úsměv. Udělala několik kroků dopředu ke skupince, aby si jí všichni všimli.

„Co tu chceš, Pansy?" ozval se hlas blonďatého aristokrata, jenž si pyšně vykračoval v čele skupiny.

Dívka pohlédla do tváře svého vyvoleného. „Dívala jsem se na trénink. Teď tu čekám na tebe," usmála se jako sluníčko.

Z hrdel Dracových spoluhráčů se vydral těžký smích. Všichni svorně obešli svého vůdce a za chvíli byli do jednoho ukrytí uvnitř šatny. Každý v blonďákově okolí věděl, jak se Pansy neustále snaží o jeho přízeň. Ovšem vypadalo to, že sám hrdý Zmijozel o tom buďto nemá ani zdání, nebo to po celou dobu úspěšně ignoruje.

Draco své spoluhráče pohledem vyprovodil a až potom se zadíval do dívčiny tváře.

Pansy se na něj mile usmála. „Přinesla jsem ti tohle," řekla a vytáhla zpoza zad láhev s vodou. „Napadlo mě, že bys mohl mít žízeň." Láhev pevně svírala v ruce jako nejcennější poklad. Měla totiž na paměti, že to musí být ona, kdo dá lektvar Dracovi do rukou. Jinak nebude fungovat tak, jak by chtěla, a blonďák se namísto do ní zamiluje do někoho úplně jiného.

Mladý aristokrat sjel svoji nápadnici od hlavy až k patě. Pak se natáhl po nabízené flašce.

„Díky," zamumlal, přesouvaje své štíhlé prsty k šroubovacímu víku. Zrovna když se jím chystal pootočit, prohnala se kolem něj dvojice mladíků oblečených do červených dresů a utíkajících na trénink Nebelvíru, který již před minutou začal. Draco zavrávoral a nebýt Pansy, která ho zachytila, skončil by na zemi. Láhev s pitím mu přitom vypadla z ruky.

„Sorry, Malfoyi," zamumlal jeden z nich a aristokrat okamžitě věděl, kdo to je, aniž by se mu zadíval do obličeje. Ten hlas by poznal všude.

„Příště laskavě dávej pozor na cestu, Weasley, a čum, kam tak zběsile letíš. Nepotřebuji skončit na ošetřovně!" zasyčel naštvaně.

„Tohle ti spadlo," ozval se potichu druhý Nebelvír a podával Dracovi láhev, kterou upustil.

„Dík," vyštěkl blonďák nevděčně a vytrhl ji Harrymu z rukou. Konečně ji odšrouboval a napil se. Černovlásek smutně sklopil hlavu nad tím, jak se na něj Draco utrhl.

Tmavovlasá zmijozelská dívka paralyzovaně sledovala nastalou situaci. Fakt, že před chvílí držela svého prince v náručí a zachránila ho před pádem, ji naprosto ochromil. Proto ani nezaregistrovala, když vzal Draco její láhev do ruky a začal pít. Když si to uvědomila, oči se jí rozšířily zděšením. „Ne!" zaječela, až ostatní přítomní nadskočili úlekem.

Draco tázavě nadzvedl obočí, ale stále pil. Pansy se zběsile natáhla dopředu ve snaze mu láhev vytrhnout. Velmi dobře si však uvědomovala, že už má Draco půlku dávky v sobě. „Nepij to," zaječela a konečně se jí podařilo láhev vyškubnout z aristokratových rukou.

„Proč, u Salazara? Vždyť jsi mi to sama dávala," ohradil se divoce Draco, ale to už se jeho oči chvilkově zaplňovaly zvláštní mlhou.

„Ale já..." fňukla zoufale dívka a odevzdaně sledovala poloprázdnou nádobu ve svých rukách. Pak se zahleděla do Dracových očí.

Blonďák se na ni nechápavě zadíval, pak se prudce otočil za sebe, kde ještě stále postávala dvojice Nebelvírů. Oba zaujatě sledovali incident mezi mladým Malfoyem a Parkinsonovou.

„Harry!" vykřikl a na tváři se mu usadil blažený úsměv.

Děkuji vám za tak hojné a krásné odezvy na první díl! Neskutečně mě potěšily a nakoply do dalšího psaní! Jsem velice ráda, že vás příběh natolik zaujal. Snad vás nezklamu ani v dalších dílech. :) Vím, že je tématika nápoje lásky trošku otřepaná, ale pokusím se ji napsat originálně. ;)

Makkakonka