Když Zmijozelským konečně skončila jedna z hodin bylinkářství, Draco ve společnosti Pansy a Blaise zamířil pryč z rozlehlého skleníku a skrz bradavické pozemky se vydal nazpět do hradu. Čekal jej oběd a jistojistě i Potter schovaný někde za nějakým rohem, aby si jej mohl odchytnout.

„Ehm," odkašlala si Pansy, která šla v závěsu za oběma chlapci. Draco i Blaise pootočili hlavy za sebe a vrhli na ni zkoumavé pohledy.

„Mohli... mohli bychom zastavit?" vysoukala ze sebe dívka, když viděla, že oba její zmijozelští spolužáci stále pokračují v chůzi.

Blonďák se podivně zakabonil, avšak zastavil a Blaise následoval jeho příkladu. Pozdvižené obočí bledšího z chlapců dívku donutilo, aby začala vysvětlovat důvod, proč museli zůstat stát a oddálit tak i svůj oběd.

„Chtěla bych si s vámi promluvit. S oběma..." Pansy se nejistě kousla do rtu a přešlápla z nohy na nohu. Dracovo obočí vyletělo ještě více nahoru a vybízelo ji k tomu, aby pokračovala „Přemýšlela jsem..." vydechla poněkud roztřeseně.

„Ty víš, co to je?" vydal ze sebe posměšně blonďák, načež se Pansy zatvářila dotčeně, ale jeho poznámku nekomentovala. „Mluvím vážně," povzdechla si a pohledem zabloudila k Zabinimu, jako by u něj hledala oporu. Jenže mladík vůbec nevěděl, o co v následujících vteřinách půjde, a tak pouze naklonil hlavu na stranu a zkoumavě si dívku přeměřil.

Parkinsonová zatřepala hlavou v gestu znamenajícím rezignaci. „Ráda bych si ujasnila jednu věc," pokračovala ve své promluvě. Oběma chlapcům věnovala tázavý pohled, ve kterém se zračilo něco, co silně připomínalo prosbu o svolení.

Draco se zarazil. Věnoval jeden pohled Blaisovi a pohledem se s ním domluvil na jednotné odpovědi. „Budiž," odpověděl pak dívce. „Ale ujasňuj si rychle. Oběd čeká."

Zmijozelka přikývla a opět si skousla spodní ret. Pak beze slova udělala několik kroků blíže k blonďákovi, až stanula jen pouhých několik centimetrů od něj. Nejistě se mu zadívala do očí, ve kterých se momentálně zračilo jen nepochopení. „Co to..." začal protestovat, ale byl umlčen jejími rty. Pansy jej začala lehce líbat, a až labužnicky ochutnávala aristokratovy rty.

Draco jen stál a v duchu pomalu zpracovával to, čeho se jeho spolužačka právě dopustila. Nespolupracoval, ale nakonec ji nechal, ať si udělá jasno. Pochopil její záměr a doufal, že se nespletl ve svých domněnkách o tom, co si právě ujasňuje. Už měl dost všech těch Blaisových ublížených pohledů, kdykoliv Pansy spočinula zrakem na něm samotném. A její absolutní nevšímavost mu už také lezla krkem. Je-li tohle cesta k vyřešení jejich malého trojúhelníku, pak ať si poslouží.

Blaise vedle nich odvracel hlavu na stranu. Nikoliv však z okázalosti, ale z rozčilenosti, která se ho zmocňovala. Měl chuť čapnout Pansy za rameno a klidně i násilím ji od Draca odtáhnout. Nelíbilo se mu, že se s blonďákem líbá, a to ještě ke všemu přímo před jeho zraky. I když už si více méně zvykl na její ustavičné pokusy o získání Draca, dotklo se jej to. Ostatně jako většina věcí, které Pansy v posledních dnech udělala či vypustila z úst. Kdyby ji tolik nemiloval, už by jí musel do očí říct, že v oblasti milostných vztahů je naprosto blbá.

Spolu s jejími polibky se Draco zároveň musel snažit překonávat jistý nepříjemný pocit, který se mu začal rozlévat uvnitř těla. Čím déle byly jejich rty spojeny, tím více sílil, avšak Draco neustoupil a nechal Pansy, ať jej dále líbá. Postupně však začal pociťovat, jak se nepříjemný pocit mění v pomalu bodající bolest. V hlavě mu začínalo slabě hučet. Věděl, že jestli nezakročí nebo jestli Pansy s líbáním nepřestane, tak je tu dost velká pravděpodobnost toho, že by mohl omdlít. A také si uvědomoval, že za to nejspíš může lektvar. Naštěstí pro něj se však dívka rozhodla, že se jeho rtů již dostatečně nasytila.

Když se odtáhla, se sklopenou odstoupila od blonďáka několik kroků dozadu. Pak však hrdě vztyčila bradu a očima vyhledala supícího Zabiniho. Věnovala mu smířlivý pohled, avšak ten na chlapce neměl valného účinku. Blaise naštvaně stiskl čelisti k sobě a jeho rysy v tváři díky tomuto gestu zpřísněly a ztvrdly.

„Já..." začala se nadechovat Pansy, ale stejně rychle jako začala, tak také mluvit přestala. Stále však setrvávala pohledem na Zabinim. Draco na ni podezíravě koukal a otráveně čekal, co z ní vypadne. Chtěl tuhle šaškárnu mít co nejdříve za sebou. Nepatřičné pocity se již vytrácely, avšak jistá dávka malátnosti jej stále neopouštěla. Cítil, že by bylo nejlepší, kdyby si sedl, nebo ještě lépe lehl. Nehodlal ale dát svou slabost najevo. Ruce si založil na hrudi a nevědomky mírně naklonil hlavu na stranu v očekávání dívčiny odpovědi.

„Draco..." obrátila se na něj Pansy a z jejího hlasu čišela nervozita. „Mohl bys... mohl bys teď odejít?" dostala ze sebe nakonec a kousla se do spodního rtu.

Blonďák protočil oči a mírně rozhodil rukama. „Fajn..." odsouhlasil s úšklebkem a otočil se na odchod. V koutku duše byl za její prosbu rád. „Ale později budu chtít podrobnosti," neodpustil si rozverné mrknutí, věnoval poslední pohled Zabinimu, a pak se rychlým krokem vydal do hradu. Kručení v břiše mu připomnělo oběd, avšak slabá bolest hlavy spíše volala po Potterovi. A ačkoliv se zdálo, že jej již pomalu opouští, po několika krocích se opět začala stupňovat.

***

Harry stál již několik minut schovaný za jedním ze sloupů na chodbě vedoucí od nádvoří k Velké síni. Pomocí plánku si zjistil, kde mají Zmijozelové svou hodinu, a když viděl, že jde o jeden ze skleníků, rozhodl se na Draca počkat zde, na chodbě, kterou blonďák určitě musí projít, chce-li jít odtamtud přímo na oběd.

Zpočátku zde jen nervózně přešlapoval a neustále kontroloval, zdali Draco už nejde. Jakmile se se však kolem prohnala většina Zmijozelských a aristokrat pořád nešel, znovu rozložil plánek a začal zjišťovat příčinu jeho zpoždění. Viděl, jak se tři tečky nesoucí jméno Draca, Blaise a Pansy zastavily uprostřed své cesty. O nedlouho později se dvě z nich částečně spojily a Nebelvír se neubránil trochu žárlivé myšlence. Viděl totiž, že jednou z těch teček je právě ta Dracova. O té druhé raději nemluvě. Netrvalo dlouho a tečky se zase oddělily a k jeho úlevě se tak Dracova během několika sekund odebrala pryč. Harry sledoval očima její trajektorii, a když viděl, že se jeho cíl blíží, složil plánek nazpátek a zastrčil si ho pod hábit.

Zpoza sloupu vyšel Nebelvír právě v okamžiku, kdy blonďatého Zmijozela bolest hlavy zcela ochromila a on se tak napůl v bezvědomí sesunul na zem. 

Co myslíte, že se s Dracem děje? Proč je mu najednou zase zle? Myslíte, že je to kvůli lektvaru, nebo bude za vším ještě jiné vysvětlení? A co říkáte na počin Pansy? Chápete ji, nebo vám přijde pomatená na mysli? ;) Děkuji vám za podporu! :)

Makkakonka