Zase se mi zdál ten sen. Ta noční můra, která mi nedá spát. Zlověstný sen, jenž mi připomínal mou minulost, můj největší strach. Naštěstí jsem se vzbudila. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla a podívala se na svou spolubydlící, která ještě tvrdě spala. Vůbec jsem se jí nedivila. Včera jsme měli rušný den. Venku ještě panovala tma, a tak jsem se rozhodla pokusit se znovu usnout, což jsem po hodině vzdala a rozhodla se jít projít.

.....

Když jsem vyšla ze dveří, udeřil mě do obličeje jemný studený vítr, lehce jsem se oklepala a vyšla jsem ven. Na obloze svítil měsíc, který byl nedávno v úplňku, a kolem něho se třpitili hvězdy. Bylo zde příjemné ticho. Ticho, které mě neuvěřitelně pohlcovalo.

.....

Procházela jsem se pod svitem pouličních lamp, když jsem si všimla pohybu v křoví. Až teď jsem si uvědomila, že jsem si svou zbraň, nechala na pokoji. Křoví se opět zachvělo a já se opatrně vydala k němu. Jakmile jsem se přiblížila dostatečně blízko, všimla jsem si bezvládného těla. Srdce se mi rozbušilo a já poznala, že je jedná o mladého kluka, který ještě nedovršil plnoletosti. Ale to nebylo jediné, čeho jsem si všimla. Nedaleko stal jakýsi černovlasý muž, z jehož úst stékaly kapky krve. Začala jsem potichu ustupovat, ale při mém štěstí mi praskla pod nohama větev. Muž se ostražitě otočil a vyběhl proti mě s nelidskou rychlostí. Takže útěk byl nemožný. Aniž bych mrkla, muž stál za mými zády. Já se vyděšeně otočila, přičemž jsem cítila, že se mi chvějí ruce. Jakmile si mě prohlédl, zarazil se. Já konečně spatřila jeho rudé oči skryté pod maskou. „Vypadá to, že jsi ke mně konečně přišla," promluvil zlověstným hlasem a ušklíbl se. Svými prsty se dotkl mého obličeje. Já však byla příliš v transu, na to abych se dokázala bránit. „Vždyť jsem ti to říkal, má sladká Megan. Poté, co se stane smrtelníkem, opustí tě," oznámil mi aniž kdy mi přestal zírat do očí. „Já...nejsem Megan," odvážila jsem se po chvíli promluvit. To ho poněkud zarazilo, ale pak se hrůzostrašně zasmál. „Ovšem že nejsi. Jsem to ale pošetilec," následně se odmlčel a vycenil na mě své špičaté zuby. „Jsi moje večeře," s těmito slovy se svými zuby zabořil do mého krku.

♡ Nakashi ♡