Pokračování botníku.

„Vypadá spíš jako hokynář než jako hobit.“

Ta slova pronesená trpaslíkem poté, co ho v síni vzkřísili a všichni se usadili u stolu, bolela. Byla pravda, že se nemohl považovat za lupiče - vždyť nikdy nic neukradl. Ale hokynář? To byla urážka.

Víc ho však mrzel ten chlad v pomněnkových očích Thorina Pavézy. Tak moc toužil po tom, aby si o něm myslel něco lepšího! Chtěl vyskočit, bránit se, ukázat, že není jen nepotřebný malý hobit. Co na tom, že neuměl bojovat jako trpaslíci, uměl ale střílet z praku!

Přesto zůstal sedět u kamen a nálada se mu zhoršovala. Nebyl lupič.