Najednou to na něj padlo. Stáli na kopci před branou do Mordoru, hledíce na množství bojovníků a skřetů, jež proudilo dovnitř.

Nasucho polkl. Same, já chci domů!

Za branou je nečekalo nic než nekonečná šeď - pustina s horou plnou lávy, prach a holé skály. Jaký rozdíl oproti milovanému Kraji, kde byla tráva ještě šťavnatá a voda průzračná.

Prsten jej tížil, žaludek se stáhl.

Sam, jako by to vycítil, ho chytil za ruku a silně stiskl. „Čím dříve tam půjdeme, tím dříve se vrátíme domů."

Pohlédl mu do očí. „Vrátíme se?" ujišťoval se skepticky.

„Samozřejmě," povzbudil ho.

Já nechci! „Tak pojďme."