Otevřela jsem oči a u mé postele seděla ustaraná Lorry s dvěma papírky v ruce.
„Už jsem je přečetla," pověděla mi.
„Co v nich je?"
Lorry polkla a jeden z papírků otevřela.
Já začala těkat očima mezi řádky a pohltila mě panika. Lorry přikývla, ať čtu dál. Bála jsem se, na co v tom dopise narazím. Dala jsem si ruce před pusu a vykřikla: „Ten stalker je John, kterého jsem potkala tři dny zpátky v záchrance!"
„No vidíš, tak se ho zeptej, proč tě vůbec stalkoval, ne?"
„Ne, já si s ním radši pohraju!" usmála jsem zlomyslně.

Rychlým krokem jsem se dostala k autobusové zastávce a vyhledala, v kolik přesně mi jede autobus, protože co si pamatuju tak by měl jet okolo půl desáté. Naštěstí jsem se trefila a mohla tu čekat jen minutu na to, abych mohla nastoupit.
Bylo tu celkem dost lidí co znám, ale jen od pohledu a i kdybych je znala normálně, tak se jim do očí nepodívám, protože pokud to nebude John, Lorry nebo Chris tak mě nikdo nemá rád.

Autobus mi zastavil přesně před velkými dveřmi nemocnice.Lidí se tam hrnulo požehnaně a já byla mezi nimi. Posuvné dveře se předhromadou lidí otevřely a všichni se rozprchli na svá místa, kde mají čekat, jenjá stála na místě, protože jsem ani netušila, kam mám jít. Zničehonic mi někdozakryl oči a já na místě leknutím poskočila. Dotyčný se rozesmál.
„Johne?" usmála jsem se pomalu a jeho ruce mě pomalu pouštěly.