Hermiona

Po zodpovězení všech otázek co po nás Křiklan chtěl, jsme se konečně mohli pustit do přípravy lektvaru. Nejdřív nám dal něco lehčího, klasicky namíchat lektvar pro růst vlasů, suroviny nebyli až tak těžké někde získat, všechno to podstatě bylo na jednom místě, ale jen to správně zkombinovat, takže jsem se do toho ihned pustila, abych udělala na Křiklana jak jinak dojem a mohla tak získat pár skromných bodů pro naší kolej.

Otevřela jsem tedy učebnici, ale ve směs jsem ji nijak ani nepotřebovala, tohle bylo učivo z druhého ročníku, takže naprostá pohoda, krom toho mě tyhle experimenty poměrně bavily, nejednou jsem se nimrala v podobných lektvarech, jen s těžšími přísadami a jinými účinky, ale ve směs se to taky motalo kolem kosmetiky a vlasů. Postupně jsem všechny ingredience zamíchala v kotlíku a jen jsem čekala, zda to bude mít takový účinek, který jsem si sama přála a ne takový, který si přál Křiklan. Ještě to ale odzkoušet, tak jsem tedy zvedla ruku nahoru, abych se mohla optat profesora ohledně nějaké pokusné oběti. Trochu jsem se divila, že se sám k tomu nabídl, jelikož byl sám zvědavý jaký účinek to vlastně bude mít.

Na moment jsem oněměle stála na místě, ale když mě přeci jen vyzval, abych mu lektvar předala na odzkoušení, tak jsem tedy tak učinila. Pár minut jsme čekali zda se vůbec něco bude dít, ale pak vuala něco se dělo. Profesor měl rázem bujnou kštici na místo svého skromného vrabčího hnízda na hlavě, jen se ten růst moc zastavit nechtěl, takže se tak stalo, až po další minutě působení, čímž se mu vlasy prodloužily natolik, že by si klidně mohl zahrát roli samotného Merlina, který měl vlasy taky až po zem. Jen mu chyběli vousy, což by se taky dalo zařídit, ale po tomto experimentu s vlasy, byl rád, že mu nic už jiného nenarostlo. Chvilku se tvářil vážně, ale nakonec uznal, že to přeci jenom k něčemu někomu bude, tak mi dal deset bodů za snahu a patnáct za to, že jsem se vůbec pouštěla do svého experimentu na místo jeho zadání. Jistě mnohé studenty to nepotěšilo, hlavně ne zmijozelské, ale i pár členů z mrzimoru si to dobírali, ostatní aspoň mlčeli, za to naše kolej ta už hned jásala tleskáním. Po zbytek hodiny jsem radši jela jako hodinky podle zadání a dávala jsem taky šanci i jiným, aby se neřeklo že všechnu tu smetanu smlsnu jenom já a Nebelvírští.

Winky

Byla jsem zavřena v kuchyni mezi ostatními domácími skřítky. Zrovna jsem měla na starost přípravu oběda pro zdejší studenty, ale i tak jsem svou náladu neměla kdoví jak na vysoké úrovni, potom co se stalo při Famfrpálovém zápase v Dartmooru jsem ztratila svého pána. No ztratila, spíš mě obvinily za to, že jsem vykouzlila nějakým způsobem znamení Zla, ale pravda byla někde zcela jinde, já za to nemohla, za to mohl můj pán, který mě potom nakonec zavrhl, tak jako kde jaká jiná společnost, ale že se nade mnou kdosi slitoval, jsem skončila tady, na pozemcích Bradavické školy, abych si to odpracovala.

I když jsem naléhala, že se chci vrátit ke svému pánovy, nikdo mé volání nevyslyšel, řekli mi, že odešel kamsi pryč, a že už ho od té doby neviděli, ba co víc, že byl obviněn z toho, že se paktuje s Pánem Zla osobně, což jsem do té doby nevěděla, ale nakonec to stejně byla pravda, tak jako tak, jsem chtěla být s ním, jenomže snaha byla i přes to vše marná. Propadla jsem tedy občasnému pití Máslového ležáku, ten jediný byl pro mě útěchou, bohužel pro nás skřítky je to droga větší než pro lidi samotné. Stačí nám málo, aby jsme tomuto zlatavému Zlu propadli nadobro. Ostatní skřítci o to nijak zvlášť neprojevovali zájem, ale když už se to objevovalo v jídelníčku starších studentů proč si taky něco nedopřát pro sebe, když už jim to musí někdo připravovat a tím někdo jsme mi skřítci.

Upřímně byla bych radši, kdybych mohla pracovat pro někoho a ne být tady, jenomže se nikdo takový nenašel, aspoň tedy zatím ne, smutek mi ihned zase napadal do tváře, naneštěstí ho zakrýval obří tác, se kterým jsem se hrnula k pojízdnému vozíku, kam jsem ho měla položit a vrátit se pak pro další s plnou várkou a přendat ho na jiný vozík. Za svižné chůze a občasného upíjení ležáku jsem se snažila si náladu nějak zlepšit, a hlavně se dostatečně zabavit, než bych neměla čas na nějaké to volno a spánek.

I skrz to všechno doufám, že se jednoho dne vrátím za svým pánem a nebo si najdu jiného, který by o mě stál a dával mi možnost pro něj pracovat. Určitě bych ho nezklamala, ne nezklamu ho nebo ji, v tu chvíli mi bylo jedno co nebo kdo by to byl, ale čím déle tu budu zůstávat, tím horší to tady pro mě bude. Nechci nikomu z ostatních ublížit, i skrz ten fakt, že se s nikým moc ze zdejších skřítků nevybavuji, tak jako tak, o další problémy nestojím. Jen chci někomu patřit a být hýčkaná a obdivovaná a ne naopak nedoceňovaná.