No ty bláho, zdravíčko milý čtenáři a čtenářky, aspoň zdravím tedy ty, co tento můj příběh ještě nějak čtou nebo se na něj aspoň koutkem podívají z nudy :D

Je to už jistá delší doba, co jsem tu nebyla přítomna, aspoň tedy co se tohoto příběhu samotného týká, tak jsem se rozhodla, že se tedy pustím do dalšího pokračování, aby se vůbec něco z mé strany stihlo vůbec nějak dokončit do zdárného konce, sice to nebude hned, ale už bych se konečně taky mohla někde hnout z místa, když to jinde leží ladem :D

Takže jdeme na to, a rovnou sem hodíme menší rekapitulačku z předchozí kapitolky, ať se mám od čeho odpíchnout dál :D

...................

"Hmmmm dejte mi chviličku, možná bych tu něco mohl mít pro oba." odpoví onen muž, tak ho pro změnu začnu pozorovat já, zatímco on se začne hrabat v různých šuplících a policích, jen aby našel něco dokonalého, a měl tu starost s mým výběrem jaksi z krku naráz.

Přitom co byl zaměstnán, jsem poté zaměstnala i sama sebe. Zkusila jsem vymyslet i nějaký ten dárek pro Winky, jenomže tady nic asi pro ní nebude k mání, tak jsem zkoušela najít řešení někde zcela jinde. Co kdybych ji našla majitele, nebo ještě líp, nezkusila se ji zeptat, jestli by náhodou nechtěla za majitele mě, když mě nenapadal nikdo, kdo by ji mohl být hoden více, než má osoba. Ano sice to teď vyznívá sobecky nebo egoisticky, ale spíš jsem Winky viděla s někým příjemným a milým, kdo by ji opravdu byl schopný ocenit v práci, a ne s někým ledovým a nebo moc nerozvážným.

Tak aspoň u ní jsem nějak uspěla, sice jen zatím v podobě myšlenky, ale i to je dobrý začátek, pak jen stačí to i realizovat a uvidí se jak se na to bude tvářit, tedy až ji pochopitelně po návratu do školy najdu. Prozatím jsem totiž trčela v tomhle tmavém a zapadlém krámě s věcmi spíš pro černou magii, než tu světlou.

.........................

Nevím jestli to bylo tím co jsem po něm žádala nebo celkově místem, ale připadalo mi to, že to trvá věky, než se vůbec rozhodne mi něco nabídnout nebo dát. Už jsem měla jakési chutě to tam zabalit nebo si tam sednout a začíst si číst ve zdejších knihách. No naneštěstí se k tomu nedošlo, kdoví co by z toho vůbec vzešlo, jistě ne nic dobrého, když už sem chodí černou magií zahalená chátra nebo kouzelníci různého původu a národů.

"Slečno ehmm ehmm." pověděl na mě onen prodavač, když už jsem k němu byla otočena zády.

"Ehmm ano??"

"Našel jsem to co jste po mě žádala, aspoň tedy doufám, že Vám to bude nějak připadat vhodné jako dar těm, které jste mi zde slovně vyřkla."

"Ohh skvělé, tak ukažte." pronesu horlivě a ihned se za ním vydám, abych si to mohla prohlédnout. Do očí mi ihned jak se říká obrazně řečeno praštily dvě knihy, každá odlišná, ale přesto tloušťkou podobná, aspoň zprvu se to tak jevilo, ale znáte to, zdání někdy klame.

"Juuu paráda." řeknu unešeně, když už si jednu z nich lehce hladím podél hřbetu.

"Vyhovuje?"

"Jen se na ně ještě podívám detailněji."

"No dobře tedy, náš zákazník, náš pán." pronese nazpět prodavač a pak uhne stranou. První kniha nebyla kdoví jak ničím zajímavá, aspoň dle vazby, vypadala celkem omšele a nudně, ale když tvrdí, že to je to nejlepší co tu vede, tak tomu budu muset věřit, jelikož se mi už nic jiného hledat fakt nechce, na to je ten jeden den krátký až moc, už teď se začalo připozdívat, takže bych měla brát to co tu je, a nedělat z toho kdoví jakou vědu.

Podívám se tedy na prvních pár stránek oné první knihy, co se mi se dostala pod ruce a jen ji poté opět zavřu a pokynu na souhlas, že ji tedy beru. To by se snad Kratiknotovy mohlo líbit, a když ne, tak si ji nechám pro sebe nebo ji daruji dál.

"Ještě tuhle." řeknu a už si k sobě sunu druhou knihu.

"Opatrně mladá dámo, ať si neublížíte."

"Proč bych si měla ublížit?" zeptám se onoho muže, když už to řekl.

"Tato kniha je jen pro zasvěcené, neměl by ji číst nikdo tak čistý jako jste Vy, tedy jen za předpokladu, že se chcete své světlé stránky vzdát na úkor té druhé, ale pro lidi jako jste vy, je četba této knihy, jak to jen říct slušně...." zarazí se na moment, aby našel to správné dokončení, tak na něj pozvednu obočí, a v duchu si pro sebe řeknu "Vždyť je to jen kniha, co by se mi tak mohlo stát?" než se opět nerozmluví dál.

"Prostě četba této knihy není pro někoho jako Vy moc vhodná, mohla by jste z toho ztratit rozum nebo co víc zdravý úsudek, je opravdu jen pro zběhlé čtenáře, či pro lidi se silnou myslí i duší, je to opravdu jen na Vás."

"No tak dobře, když to říkáte, tak dám na Vás, jen doufám, že tomu komu ji dám to nevymaže z hlavy ten poslední záblesk světlosti a klidu, když už je jaký je." jakoby snad věděl o kom je řeč, ale radši se ani nevyptával, jen mi ty knihy tedy ještě zabalil a pak mi je podal, a já je zaplatila, abych se pak mohla vydat nazpět do Bradavického hradu.

"Snad s tím sklidíte jistý úspěch slečno."

"To doufám, tak děkuji za ochotu a na shledanou." odpovím na závěr a už razím ven na vzduch a pak rovnou směr cesta, která mě navede nazpět do bezpečné zóny. No sice jsem to nevěděla, ale kdosi mě přeci jen zahlédl jak z této podivné ulice vycházím, takže jsem netušila, že z toho bude časem takový povyk. Prozatím jsem si z toho hlavu nedělala.