Hermiona

Měla jsem den volna od všech možných školních povinností, zrovna jsem se chystala na ošetřovnu k madam Pomfreyové, aby mě zkontrolovala, zda se mi daří nebo je potřeba ještě udělat nějaké vyšetření, než dovrší závěru, že jsem naprosto zdravá, od toho incidentu na Astronomické věži uběhla už nějaká delší doba, takže jsem na sobě nepociťovala nějaké velké změny v chování nebo v čemkoliv jiném, prostě jsem se cítila jako rybka, ale tohle musí prostě posoudit Poppy sama.

Naneštěstí jsem u ní nemusela být kdoví jak dlouho, stačilo deset minut sezení a krátké vyprávění o tom, jestli mě něco nebolí a tak, a už jsem se opět mohla ocitnout mezi čtyřmi stěnami zdejších chodeb. Rozhodla jsem se, že tento den volna, nebo spíš ten čas, co mi z něj zbývá využiju k nákupu menších dárků, pro ty, co mě zachránily. Krom toho, jsem musela vymyslet i nějaký ten dárek pro Winky, takový, který by ji opravdu vyčaroval úsměv na tváři, a udělal ji velice spokojenou skřítkou pod Sluncem. Na to ovšem dojde později, teď jsem musela vyřešit profesora Kratiknota a taky profesora Snapa.

Zkusila jsem tedy štěstí někde v Prasinkách, jenomže tam jsem nic tak zajímavého nenašla, nic kromě trochy sladkostí, o čemž pochybuji, že by jim udělali kdoví jakou radost, hlavně ne asi Snapovy, který ani nevypadá, že by kdy sladké vůbec jedl. Ale co už, přeci jenom jsem si nechala čokoládové žabky a jiné pamlsky stranou, kdyby přeci jenom o ně, někdo projevil jakýsi zájem, včetně mě samotné. Zašla jsem tedy pak do místního hostince, a tam jsem použila letaxovou magii k přesunu do Příčné ulice, kde už toho bylo o dost víc.

Nejdřív jsem si ale zašla do Gringotovy banky pro nějaké ty peníze, jelikož se mi nechtělo měnit klasické mudlovské peníze za ty kouzelnické, když to mohu využít do budoucna na prázdniny doma mezi rodinou. Se skřety se sotva dalo o něčem bavit, jakmile jsem řekla svůj požadavek, už hned začali jednat, takže jsem se jich sotva mohla zeptat na to jak se jim daří, nebo cokoliv podobného. Radši jsem se tedy vydala směr vozík a poté i trezor, kde jsem si vybrala pár blyštivých mincí, co tam ještě zůstali z předchozích ročníků a hurá na nákupy. V tichosti jsem poděkovala za jejich služby a pak jsem se vydala skrz Příčnou ulici do různých obchodů a krámků.

Netrvalo to ani půl hodiny a už jsem hostila jednu zdejší prodejnu knih, kde jsem zkoušela najít něco co by mohlo zajímat jednoho z oněch profesorů, spíš to ale vypadalo, že to tam bylo jaksi rozložené jen pro mou osobu nebo spíš vkus, tak jsem se toho vzdala, a šla jsem hledat jinam. Zkusila jsem tedy zverimex, jestli tam nebudou mít nějakého zajímavého mazlíčka aspoň pro profesora Kratiknota, ale ani tady nebyl kdoví jaký úspěch, žába se mi protivila, sova se k němu nehodila, kočka by mu nejspíš utekla, takže taky prohra. 

Už jsem to chtěla vzdát, dokud jsem se nezastavila na místě a nezačala se rozhlížet, kam bych ještě mohla zapadnout. Shodou okolností kolem mě procházel potulný prodejce s bižuterií, tak jsem zkusila něco u něj. Nechápu proč se na mě tak divně díval, ale nemohlo mi to jen tak uniknout. Proto jsem na něj taky upřela svůj zrak.

"Jestli hledáte něco speciálního, možná bych věděl kde to sehnat."

"No abych pravdu řekla, hledám dárek pro dva profesory z Bradavic, každý je něčím specifický, ale prozatím jsem moc úspěchu neměla."

"Zkuste se podívat do Obrtlé ulice k Borginovy, ten by snad mohl mít něco, co by vás potěšilo."

"No nevím, na takováto místa, nerada chodím, nikdo by totiž neřekl, že bych toho mohla být hodna."

"Pokud stojíte o kvalitní zboží nebo dárek, tak za zkoušku přeci nikdo nic nedá." nad tím se hluboce zamyslím, možná na tom něco bude, třeba tam přeci jen budu mít nějaký úspěch.

"No dobře tedy." řeknu sice nerada, ale i tak se tam zajdu podívat. Sice nerada, ale asi jsem už na výběr neměla, aspoň jsem tomu podivínovy poděkovala, a ihned jsem zahučela směr kde byl onen obchod s věcmi, opředené temnou magií. 

Zprvu se mi to tam jevilo chladně až děsivě, ale poté co tam někdo stráví pár delších minut, už to tak strašné není. Když jsem se zastavila u polic, kde byli různé knihy, mohla jsem koutkem oka zahlédnout i místního prodejce, který mě nejspíš už po příchodu sem bedlivě sledoval.

"Přejete si něco slečno?"

"Oh ano, hledám něco, co bych mohla darovat někomu kdo mi pomohl z jistých potíží. Prozatím jsem úspěch neměla, když jsem procházela Příčnou ulicí, ale nějaký potulný prodejce bižuterie mi poradil, ať zajdu sem, že tu prý máte něco, co by mě jistě zaujalo."

"Ohhh ah tak." odpoví zprvu a pak si mě sjede pohledem od hlavy až k patě.

"Popravdě, mám tu spoustu věcí, stačí si jen vybrat, ale pozor, ne všechny jsou tak...vstřícné k osobě, která je bude mít. Natož k někomu tak čistému jako jste vy."

"O mě tu tak nejde, spíš o jisté profesory z Bradavic. Neměl by jste tu náhodou něco unikátního pro osobu malého vzrůstu co má nejspíš ráda knihy o kouzlech, případně o kouzelných formulích? Případně něco pro osobu, která jest bledá jak stěna, a chová se chladně jako ledovec, ale i skrz to vše, to taktéž vypadá na vášnivého čtenáře, a nijak se netají zálibou v nebezpečných věcech?"

"Hmmmm dejte mi chviličku, možná bych tu něco mohl mít pro oba." odpoví onen muž, tak ho pro změnu začnu pozorovat já, zatímco on se začne hrabat v různých šuplících a policích, jen aby našel něco dokonalého, a měl tu starost s mým výběrem jaksi z krku naráz.

Přitom co byl zaměstnán, jsem poté zaměstnala i sama sebe. Zkusila jsem vymyslet i nějaký ten dárek pro Winky, jenomže tady nic asi pro ní nebude k mání, tak jsem zkoušela najít řešení někde zcela jinde. Co kdybych ji našla majitele, nebo ještě líp, nezkusila se ji zeptat, jestli by náhodou nechtěla za majitele mě, když mě nenapadal nikdo, kdo by ji mohl být hoden více, než má osoba. Ano sice to teď vyznívá sobecky nebo egoisticky, ale spíš jsem Winky viděla s někým příjemným a milým, kdo by ji opravdu byl schopný ocenit v práci, a ne s někým ledovým a nebo moc nerozvážným. 

Tak aspoň u ní jsem nějak uspěla, sice jen zatím v podobě myšlenky, ale i to je dobrý začátek, pak jen stačí to i realizovat a uvidí se jak se na to bude tvářit, tedy až ji pochopitelně po návratu do školy najdu. Prozatím jsem totiž trčela v tomhle tmavém a zapadlém krámě s věcmi spíš pro černou magii, než tu světlou.

Věnováno i ostatním co to ještě čtou :3