Winky

Hleděla jsem na odcházející osoby, byla jsem ráda, že ten výslech mám za sebou, nervy ve mě běhali sem a tam, sama jsem se divila, že mi vůbec bylo rozumět, přitom co jsem koktala, ale tak znáte to, strach umí dělat divy.

~Winky jen doufá, že už ji nechají být, nemá ráda tyhle výslechy, chce mít klid. Winky si přeje jen jedinou věc. Chce zpět za svým pánem, chce domů~ pomyslím si v duchu a pak se začnu dívat po místnosti ošetřovny, dokud mi zrak nespadne na osobu co si mě zkoumavě prohlížela z druhé strany.

~Proč se na Winky tak dívá? Co po chce?~ zase mi naskočila husí kůže, ale úsměv té osoby to hned všechno smetl pod stůl. Tak jsem na ní překvapeně zamrkala očima a zkusila se taky nějak pousmát, ale aby se mi to podařilo musela jsem na to vynaložit víc úsilí než jen tu bídnou snahu, co jsem vynaložila nyní, takže úsměv z toho nevzešel spíš nějaký škleb, ale očividně ji to stačilo, jelikož se pousmála o to víc.

Svůj zrak jsem pak odklonila jinam, měla jsem hlad, takže jsem sledovala malý pojízdný stolek opodál a přemýšlela jsem, zda si sem nepřivolat nějaké to jídlo. Což jsem taky udělala, stačilo jen lusknutí prstem a už se na něm objevil tác s ovocem a trochou koláčků s příměsí máslového ležáku. Radostně jsem vypískla, takže jsem zase upoutala pozornost osoby na druhé straně, která se zjevně zaobírala četbou nějaké knihy. Nevěnovala jsem tomu ale pozornost, a na místo toho jsem začala jíst.

Hermiona

Sledovala jsem několik minut v kuse tu malou skřítku při jejich reakcích, dokonce jsem ji věnovala i úsměv, což potvrdila tím svým, který se mu sice nepodobal, ale mě to stačilo bohatě k dalšímu úsměvu od ucha k uchu. Pak jsem se nakonec rozhodla se zabavit nějakou tou četbou, v kapse u kalhot, které jsem měla vedle postele jsem nahmatala hůlku, kterou jsem použila, abych si přivolala knihu z pokoje až sem. Udělala jsem si pohodlí o to větší, rozevřela jsem ji a opět jsem se ponořila do četby u záložky, kde jsem tuhle skončila.

Mou pozornost pak opět ale upoutalo ono malé stvoření, které se kdoví proč zaradovalo a to mě z mé četby jaksi vyrušilo. Knihu jsem tedy dala vedle sebe, otočila jsem se lehce na bok a jen jsem se na ní podívala. Očividně si svou chvíli odpočinku krátila jinak, jelikož se u její postele objevil pojízdný stolek a na něm tác s jídlem, který tam předtím ani nebyl.

~To je zvláštní, vždyť tu žádné jídlo ani nebylo?? Abych řekla pravdu, tak mám taky hlad a to co tam má ona vypadá lákavě, možná bych si od ní mohla něco vzít, přeci jenom to bude pořád lepší co po chuti než jen ty lektvary od Poppy.~ zamyslím se nad tím vším, a opatrně tedy dám nohy na zem a rozejdu se nemotorně jejím směrem, cestou se držím o kde co, abych nespadla na zem, dokud se neobjevím kousek od její maličkosti. Radši jsem na sebe upozornila menším odkašláním, aby ji netrefil šlak z toho, že jsem se tam objevila kdoví proč, z ničeho nic.

"Ehmmm ahoj..copak to jíš? Vypadá to pěkně." řeknu první věc co mě napadla.

Winky

Jen jsem se věnovala svému pokrmu, dokud mě kdosi nevyrušil, lehce jsem se lekla, takže jsem sebou cukla a pak jsem svůj zrak upřela na onu mluvící osobu. Byla to ta samá jako ta na konci místnosti.

"Winky jí ovo..ovoce..a koláčky." odpovím ji rozklepaným hlasem.

Kombo

"A mohla bych si vzít taky?"

"Ty lektvary co mi Poppy dává nejsou moc po chuti, a tohle vypadá lákavě."

"Winky neví jestli to je dobrý nápad."

"Mě se nemusí bát, já ti nic udělat nechci, jen bych chtěla taky ochutnat to co jíš ty, nic víc." odpovím ji s povzdechem, pak se na chvilku zamyslím, jak ji tu nervozitu odlehčit.

~Co se takhle představit, ať ví, že to myslím vážně? Jo to je dobrý nápad~

"Tak jinak, co to vzít nejdřív takto." řeknu prvně a pak se nadechnu a nanovo spustím, zatímco se na mě dívá s vykuleným výrazem, očividně chtěla něco taky říct, ale já ji to utla.

"Nechci ti nijak ublížit, jmenuju se Hermiona Jean Grangerová a jsem jak sis mohla všimnout z Nebelvíru, ale stačí, když mi budeš říkat Hermiona, na tohle jméno jsem zvyklá víc než na Jean." povím a jen k ní napřáhnu ruku na potřesení s její rukou.

Chtěla jsem ji něco říct, ale ona mě přerušila, trochu jsem se stáhla do klubíčka a přitom jak na mě mluvila jsem ji bedlivě pozorovala, jakmile řekla jak se jmenuje a dala ke mě svou ruku blíž, o to víc jsem se schovala, prostě jsem přes sebe přetáhla přikrývku a čekala jsem až odejde, ale ona ne a ne odejít. Tak jsem tedy nenápadně vykoukla ven, ale její ruka, pořád byla na tom samém místě.

"Jak jsem říkala předtím, nechci ti ublížit, jen bych ráda ochutnala to co jíš ty." zopakuje to nanovo, aby mě tedy ujistila. Opatrně k ní tedy napřáhnu svou ručku, aby jsme se mohli pozdravit navzájem.

"Já...mě..mě všichni tady říkají Winky. Takhle mě pojmenoval můj pán. Winky." její úsměv značil zjevně dobré úmysli, tak jsem se opět odhalila zpoza přikrývky a jen jsem si s její rukou potřásla a pak ji pustila.

Čekala jsem až se osmělí k tomu o co jsem ji žádala, nenechala jsem se jen tak odbýt, byla jsem tam tak dlouho, dokud jsem neucítila její ruku na té své, věnovala jsem ji svůj nejvřelejší úsměv, který jsem dokázala na své tváři ukázat, což ji nejspíš přimělo ke zpětné reakci a taky odpovědi.

"Ahoj Winky, moc mě těší." odpovím do potřesení ruky a pak ji ji pustím a tu svou dám na místo.