°Marinette°

Ten den byl příšerný. Máma s tátou hned pochopili, co se stalo. Utěšovali mně a byli se mnou. Pak se to zázrakem dozvěděla Alya, která k nám okamžitě přišla i s ostatníma holkama ze třídy, snad kromě Chloé a Sabriny. Ten den byl hrozný. Nechtěly mně nechat samotnou, protože věděly, co bych udělala. Zbláznila bych se, a to jsem taky udělat chtěla... Pak byla noc, dlouhá noc. Byla jsem sama, naštěstí, ale jediné, co mě zajímalo byl on. Přemítala jsem jen nad otázkami, které mi zřejmě nikdo nepomůže nikdy rozluštit. Od toho incidentu uběhl příšerný víkend a pak ještě horší pondělí a úterý, kdy mě rodiče nechali naštěstí doma. Teď už je mi ale dobře. Nepřemýšlím nad ním, jakobych se z toho už vyrovnala nebo jakobych na nás dva úplně zapomněla.
„Ahoj broučku." Pozdraví mě máma a jako každé ráno mi dochystává svačinu.
„Ahoj mami." Dám jí pusu na líčko a pustím se do snídaně.
„Ani se nedivím, že pořád chodíš tak pozdě, když vstáváš jako o víkendu." Uslyším za sebou Alyu. Příjde ke mně a obejme mě, což udělám taky.
„Jsem ráda, že tu jsi." Alya se posadí na židli vedle mně.
„Aspoň nepřijdeš pozdě." Zasmějeme se.
„Pokud hned nevyrazíte, tak pozdě přijdete!" Ještě si rychle kousnu do croissantu a běžím nahoru pro tašku. „Užijte si to ve škole!" Vykřikne po nás máma ve dveřích a my běžíme do školy.
„Ahoj Marinette, jak je? Na chvíli ti ukradnu Alyu, pokud nevadí." Řekne Nino a odtáhne ode mně Alyu. Aspoň na chvíli jsem sama... Jdu pomalu ke své skříňce i přes to, že za asi minutu má začít první hodina. Najednou však uvidím Adriena a holku z vedlejší třídy, Kagami. Oni se snad líbají?! Dojdu k nim a oni najednou přestanou.
„Ahoj Adriene, ahoj Kagami. Jsem ráda, že jsi se přes to přenesl." Přátelsky ho bouchnu do ramene.
„Díky, to já-..." Přeruší ho Kagami.
„Pojď, nebudeme se s ní přece bavit. Hlavně ty ne!" Jakoby mu vyhrožovala. Omámený Adrien jde poslušně za ní a já se jen udivím. Adrien dovede Kagami do vedlejší třídy, políbí jí a pak kolem mě proběhne, jakoby mě vůbec neznal.
„Alyo, co se stalo Adrienovi?" Řeknu, když už sedím v lavici.
„Začal chodit z Kagami, to se stalo..." Nějak jsem jí nechápala.
„A to je snad špatně? Vždyť je dobře, že někoho má, no ne?" Alya protočí oči a já nechápu ještě víc.
„Ona je ještě horší než Lišaj nebo snad Chloé! Je jako ďábel nebo bůhví co! Stejně s ním chodí jenom kvůli tomu, že je bohatý a hezký... To je to jediné, o co jí jde." Najednou se k nám otočil Adrien.
„A co tě to zajímá, Alyo? Vůbec jí neznáš, tak o ní radši nemluv." Vypadá naštvaně. Letmě se na mě podívá, ale pak zase sklopí zrak.
„Je to jen můj, názor, prostě si myslím, že tě kazí. Všichni si to myslí..." Spousta lidí ze třídy souhlasně přikyvuje a nadšeně začne jejich rozhovor poslouchat.
„Alya má pravdu, brácho... Od té doby co jsi s ní se chováš jako ona." Přisouhlasí Nino a Adrien na něj hodí udivený pohled.
„Tak tohle bych od tebe nečekal..." Adrien se urazí a odchází ze třídy. Okamžitě jdu za ním.
„Adriene počkej! Mají tě rádi, chtějí pro tebe to nejlepší, ostatně jako já. Nemůžeš se na ně zlobit, jsou to tvý přátelé." Dotknu se pomalu jeho ramene, ale on mojí ruku okamžitě odstraní.
„Je mi jedno, co si myslí oni nebo ty. Miluju jí, nikdy jsem nemiloval nikoho tak moc jako jí. Je to ten nejhodnější člověk na světě, tak si ty svoje řečičky nech pro někoho, kdo je chce slyšet." Už by odešel, ale já ho zastavím.
„Co se to s tebou děje? Chtěla jsem ti jenom pomoct, nic víc!" Šokovaně po něm vyjeknu.
„Nepotřebuju pomoct od někoho, kdo potřebuje pomoct sám." Dá ruky v kříž a opovrženě na mně kouká.
„Jak to myslíš?" Zeptám se, ikdyž mám pocit, že moc dobře vím, jak to myslí.
„Ty moc dobře víš, jak to myslím. A za chvíli to bude vědět celá Paříž, jak krutě tě tvůj milovaný Kocourek podvedl..."