Z pohledu Abigail
Stála jsem ve dveřích a zírala jsem namísto, kde jen pár sekund dozadu byl Jeremy. Před očima jsem pořád viděla ten jeho výraz plný vzteku. A i když mi v jednu chvíli připadalo, že by byl snad schopný všeho, nehodlala jsem ho brát vážně. Měl mě až moc rád na to, aby mi byl schopný ublížit. Měli jsme být spolu, patříme k sobě a je jen otázkou času, kdy mu to dojde. Zítra ten jejich vztah úplně zničím a pak budeme moct být spolu a šťastní.

Z pohledu Loly
Vůbec se mi do toho nechtělo, ale nakonec jsem vstala a připravila se na dlouhý a nekonečný den ve škole. Vím, že ho tam asi uvidím. Nechci poslouchat ty jeho lži. Už jich bylo dost.

S Em po boku jsem vešla do přelidněné školy. ''Lolo!'' ozvalo se za mnou. Otočila jsem se. Přiběhla za mnou Abigail, ''Lolo... já se ti moc omlouvám.'' Nechápavě jsem na ni koukla. Možná mi Jeremy nelhal. ''Za co?'' ''Víš, on mi řekl, že jste se rozešli,'' pohled sklopila k zemi a přešlápla z jedné nohy na druhou. Do očí se mi nahrnuly slzy. Zase. ''Promiň. Vážně jsem to nevěděla,'' dívala se na mě a její pohled byl tak bolestivě upřímný. ''Já vím. Ty za to nemůžeš,'' bbjala jsem ji. Možná jenom proto, abych uklidnila samu sebe. Stekla mi jedna slza. Rychle jsem ji setřela a doufala, že si toho nikdo nevšiml. Rozloučila jsem se s ní a šla do třídy. Naučila jsem se slzy ovládat a už se žádné nepodařilo utéct a hbitě se svést po mé tváři.

Z pohledu Jeremyho
Doslova jsem vyběhl ze školy a čekal na Lolu. Asi po deseti minutách vyšla. Vedle ní Em a, myslím, Grace. Dívala se do země a tak nebyl vidět její obličej a její obličej chtěl spatřit, i když mi bylo jasné, že by mě zlomil. ''Ahoj,'' řekl jsem, když byla asi metr ode mě. Zvedla se a vlepila mi facku. Ta holka má sílu. Chytl jsem se za tvář, která určitě začala rudnout. ''Ty jsi takovej hajzl!'' křičela, v očích slzy a vztek. ''Cože?'' nechápal jsem. ''Abigail mi všechno řekla. Všechno,'' připadala mi jako nějaký jedovatý had, ale ty oči... byla smutná, zlomená, zruinovaná. Poznal jsem to. ''Co ti ta kráva zase namluvila?!'' zvýšil jsem hlas pro změnu já. O nepatrný krůček couvla dozadu, jak se lekla mého náhlého rozbouření. ''Pravdu?'' pronesla sarkasticky a protočila očima. ''To asi těžko. Kdyby ti řekla pravdu, tak by ses zachovala jinak,'' rozhodil jsem rukama. ''Jak si tím můžeš bejt tak jistej?!'' ''Prostě jsem. A co ti teda řekla?'' zvážněl jsem. Už jsem nedával najevo všechno to naštvání. Hlas jsem měl monotónní. ''Že jsi ji řekl, že jsme se spolu rozešli.'' Díval jsem se na ni. Na její naštvanej výraz, kterým zakrývala bolest. ''To bych ji nikdy neřekl. A víš proč?'' na tvář se mi vloudil skoro nepatrný úsměv. ''Proč?'' ''Protože tě miluju. A Abigail se rozhodla to všechno pokazit.'' Chvíli na mě ještě hleděla a pak zklamaně zakroutila hlavou a odešla. Musel jsem Abigail okamžitě najít.

Chvíli jsem ji hledal v davu lidí proudící ze školy, až jsem ji našel. Chytl jsem ji za ruku a odtáhl za roh, kde nikdo nebyl. Nadechl jsem se a dal ji facku. ''Říkal jsem, že to bude bolet.'' Jenom na mě beze slova hleděla, jako by pořád nemohla uvěřit, že se to stalo. ''Hned teď za ní půjdeš a vysvětlíš to!'' zakřičel jsem a ukázal na dav, ve kterém byla i Lola s Em a Grace. ''Ne!'' Dal jsem ji další facku. Nijak moc silnou, ale tak, aby ji to alespoň chvilku štípalo. ''Takže hned teď tam půjdeš. Jinak jich bude víc!'' Kývla, sklopila hlavu a odešla. Zhluboka jsem dýchal. Nikdy jsem si nemyslel, že bych byl tohohle schopnej a styděl jsem se za sebe, vážně neskutečně moc. Nenáviděl jsem násilí na ženách a sám sobě jsem si dal slib, že už to nikdy neudělám, i kdyby se dělo cokoliv.

Z pohledu Abygail
Pálila mě tvář a slzy v očích. Vždyť já ho miluju. Jemu je to úplně jedno. Teď to Lole sice všechno řeknu, ale nevzdávám se. Nic tím nekončí, protože Jeremy je můj. Jen a jen můj...

Uviděla jsem ji, jak si povídá s tou krávou Em. Párkrát jsem s ní mluvila. Vlastně je to úplně stejná kráva jako Lola, ale alespoň mi nestojí v cestě. ''Lolo,'' ,otočila se, ''chci ti něco říct,'' ukázala jsem, aby šla blíž ke mě. Udělala to a pobídla mě, abych mluvila. ''Jeremy ti nelže.'' ''Co?'' vykulila oči. ''Já jsem se na něj vrhla. A to ráno jsem si vymyslela.'' Na tváři mi přistála další facka. Tahle byla silnější, než od Jeremyho. ''Promiň,'' řekla jsem bez sebemenší známky lítosti a odešla. Hnusila se mi představa, že tahle odporná malá coura bude s Jeremym místo mě. Chtělo se mi z ní zvracet.

Z pohledu Loly
Nemohla jsem tomu uvěřit. Připadala jsem si neskutečně hloupě, že jsem věřila jí a ne Jeremymu. ''Musím za Jeremym,'' řekla jsem rázně. ''Proč?'' zeptala se Em. ''On mi nelhal.'' ucítila jsem skvělý pocit. Pocit štěstí a úlevy. ''Jak to víš?'' ''Abigail mi řekla pravdu. Všechno to sehrála,'' rozhodila jsem rukama, a i když jsem v tu chvíli Abigail fakt hrozně moc nenáviděla, na tváři se mi rozprostíral blažený úsměv. ''To je kráva! Cos ji na to řekla?'' vyzvídala nedočkavě. ''Facku'' pokrčila jsem jednoduše rameny. ''Počkej tys ji dala facku?'' S úsměvem jsem kývla a znovu pokrčila rameny. ''Musím jít, uvidíme se zítra,'' mávla jsem na ni a ještě jsem zaslechla její ''ahoj'' a už jsem se řítila k Jeremymu domů.

Otevřel mi dveře. Když mě uviděl, oči se mu rozzářily a na tváři se mu objevil radostný úsměv. ''Promiň,'' řekla jsem potichu. Palcem a ukazováčkem mi zvedl hlavu, kterou jsem měla sklopenou k zemi. Nehypnotizoval mě očima ani pár sekund a přitiskl svoje rty na ty moje. Zavřela jsem oči a svoje ruce jsem mu spojila za hlavou. ''Miluju tě.'' šeptla jsem a nechala jsem se unášet vroucností polibku. ''Já tebe taky,'' řekl mezi polibky.

''Musím domů,'' řekla jsem, když jsme se od sebe odtáhli. ''Tak to ti nedovolím,'' přitáhl si mě zase k sobě, naše těla na sobě byla natisklá. ''Ale no tak,'' zasmála jsem se. ''Dlouho jsme spolu nebyli. Chci si tě užít.'' ''Vážně. Za chvilku mi pojede autobus," naléhala jsem, ale moje chuť jít domů byla taky téměř nulová. ''Tak můžeš jet dalším," neúprosně se na mě díval tím svým štěněcím pohledem. ''Nemůžu," s povzdechem jsem se zasmála. ''Tak tě alespoň doprovodím.'' ''To budu moc ráda,'' zasmála jsem se. Jeremy si začal nazouvat tenisky, a když byl obutý, chytil mě za ruku, usmál se a společně jsme vyšli směrem autobusová zastávka.

Z pohledu Jeremyho
Věděl jsem, že ji to Abigail řekne. Je až moc křehká. Šel jsem vedle ní. S rukou položenou na tom jejím úžasným zadečku. Chybělo mi to, i když to je jenom pár dní.

''Za jak dlouho ti to jede?'' zeptal jsem se, když jsme došli na zastávku. Pohlédla na hodiny, ''za patnáct minut.'' ''Tak to si mohla ještě chvilku zůstat u nás,'' Chytil jsem ji za pas a přitáhl blíž k sobě. ''Nemohla, protože bych tam zůstala až do zítřka,'' zazubila se a věnovala mi rychlou pusu. ''Jak to, že si si tím tak jistá?'' pozvedl jsem obočí a s úsměvem ji sledoval. ''Si hrozně přesvědčivej,'' prstem mi přejela po hrudi a skousla si spodní ret. ''Vážně?'' na tváři se mi pohrával úšklebek. ''Jo,'' stoupla si na špičky a přitiskla se na moje rty. ''Přesně o tomhle mluvím.'' ''Ale já tě k ničemu nepřemlouval,'' bránil jsem se mezi polibky. ''To ty tvoje oči,'' Koukl jsem na ni pronikavým pohledem a ona mě znova políbila. ''Vidíš?'' Kývl jsem a znova ji rychle políbil. ''Půjdeme zítra někam?'' zeptala se. ''Určitě. Kam bys chtěla?'' ''Překvap mě," tiše se zasmála a znovu si svůdně skousla ret. ''Fajn,'' chystal jsem se ji znova políbit, ale vedle nás zastavil autobus. ''Tak zítra.'' ''Zítra,'' zopakoval jsem a sledoval ji, jak odjíždí.

Z pohledu Loly
Jen co jsem přišla domů, hodila jsem se na postel a přemýšlela o zítřku. Mobil, ze kterého mi hrála hudba, zapípal. Zpráva od Jeremyho.

Jeremy: Mohla si zůstat u mě. Bylo by to zábavnější pro nás oba.
Lola: Vážně? A co by jsme dělali? :)
Jeremy: Dívali se na film a mazlili se
Lola: To by mě zajímalo, jak dlouho by ti to vydrželo :D
Jeremy: Za koho mě máš?
Lola: No právě za tebe :D
Jeremy: To byla urážka?
Lola: Ne... kompliment.
Jeremy: Chtěl bych vědět, jak se u toho tváříš. Nechceš přijít za mnou?
Lola: Chci, ale nemůžu...
Jeremy: Ale no tak. Víš, jak bych o tebe pečoval?
Lola: Ráda bych to zjistila, ale jsem unavená... dobrou ;)
Jeremy: U mě by se ti usínalo líp
Lola: Já vím. Dobrou Jeremy :)
Jeremy: Dobrou :)

Celou dobu se mi na tváři pohrával takovej ten idiotskej úsměv. Bylo to, jako nějaká nevyléčitelná nemoc, protože jsem se ho nemohla zbavit. Bylo devět. Nebyla jsem unavená, ale kdyby mě přemlouval dýl, tak za chvilku sedím v autobuse a jedu za ním...

Z pohledu Jeremyho
Těšil jsem se na zítřek. Těšil jsem se na Lolu a taky na to, že budeme celý dny zase spolu a budeme strašně šťastný. A i když jsem věděl, že ji miluju, pořád jsem dumal nad tím, čím mě to tak uchvátila, co je na ni tak výjimečného. Spal jsem s holkama, který byly dokonalý, a i když jsem věděl, že Lola dokonalá není, nedokázal jsem si představit nikoho krásnějšího než je ona. Všechno to byla vlastně jedna taková velká ironie.
----------------------------------------------------------------------------------------------
Extra dlouhej díl :3 :D snad jste spokojení ;) zase se dali dohromady :3 myslím, že si to přála většina ;D nemáte zač ;) :D tak, co myslíte? Bude teď už všechno v pohodě? :o snažím se to psát, alespoň trochu jako ze života, a kdy je v životě všechno v pohodě, že? ;) no nic... snad se vám díl líbil :3 votes nebo koment potěší :3 omlouvám se za chyby ;D mějte se :3
Viky ^^