Tančila jsem s panem Neznámým už celkem dlouho, byla to dobrá hodina, a mě začala docházet energie kvůli alkoholu, který jsem vypila. Najednou si mě otočil a já uviděla jeho tvář. Jordan. Nevím, jestli to bylo tím alkoholem, ale v těch blikajících světech a upoceném tričku, pod kterým se mu rýsovala vypracovaná hruď a mě to k němu nějakým neznámým způsobem táhlo. Nijak jsem s touhou nebojovala a přilepila se na jeho rty. Jazykem si našel cestu do mých úst a já ucítila chuť kořalky, které leželo na baru hned několik flašek. Chvíli jsme tam tak stáli a líbali se. Jako bych snad vypnula vše, co mě tížilo a co by mě v tom mohlo zabránit.

Chytil mě za ruku a vedl kamsi do patra. Nechala jsem ho, aby si mě vláčel kamkoliv se mu zachtělo. Zastavil se před hnědými dřevěnými dveřmi. ''Tohle je můj pokoj.'' Řekl a šibalsky se usmál. ''Jak jako tvůj pokoj?'' Zeptala jsem se nechápavě a mumlavě, jelikož alkohol proudil v mých žilách v nadměrném množství. ''Tu párty pořádám já, víš. Je to náš druhý dům.'' Ani nečekal na mou odpověď, otevřel dveře a zatáhl mě do pokoje. Pak zamkl a mě polila vlna horka a vzrušení. ''Na tohle jsem čekal tak dlouho. Ale já věděl, že tu sázku vyhraju.'' Řekl a zasmál se. Byla mi maximálně ukradené, co říká, vrhla jsem se na něj, aniž bych zvážila cokoliv, co by se mohlo stát.

Sundal mi sukni a kalhotky, co jsem měla na sobě, potom pokračoval tílkem a nakonec i podprsenkou. Stála jsem před ním úplně nahá a on si mě pořádně prohlížel. Nestyděla jsem se. Se střízlivostí mě snad opustila i cudnost. ''Jsi tak sexy.'' Zašeptal mi do ucha a já se tomu přiblble zachichotala. Plná nedočkavosti jsem mu téměř strhla kalhoty a boxerky. Jeho pýcha již stála připravená v pozoru. Mě, překvapenou jeho velikostí, zasáhla další vlna vzrušení a náruživosti. Otevřel šuplík, ze kterého vytáhl malý balíček, kondom, jak mi po chvíli došlo. Vrátil se zpátky a bez jakýchkoliv řečí do mě vjel. Prohnula jsem se v zádech a zaskučela jsem, pod tou bolestí, co mi způsobil. Po tváři se mi řinula jedna slzička, kterou způsobila právě ta bolest. Ale když ta bolest jakžtakž ustala, vykouzlila jsem na tváři úsměv, což bylo pro Jordana takové znamení. Začal přirážet rychleji a rychleji.

Cítila jsem, jak se blíží ono slavné vyvrcholení. Bylo to, jakoby mě někdo stahoval do samotného ráje. Najednou mě pohltila euforická křeč, která smetla mé tělo jako tsunami. Vykřikla jsem a pak jsem se jen nechala tou vlnou unášet. Ale za chvíli mě přepadla neskutečná únava. A tak jsem jen zavřela oči a nechala se sny unést pryč.

Z pohledu Jordana
Lola si vedle mě spokojeně oddychovala. Do té tmy jsem se usmíval, plný štěstí, že ta výhra je přeci jen moje. I když moje měla být už dávno. Tohle je důkaz, že já jsem lepší, než Jeremy. Ale nechtěl jsem, aby s ní ještě někdy něco měl. Teď už byla moje a já se o ní nehodlal dělit. Měl vymyšlený ďábelský plán.

Probudil jsem se, když Lola vyskočila z postele. Jen jsem ležel a díval se na ni, jak sbírá svoje oblečení ze země. ''Ahoj.'' Řekl jsem. Lekla se a schovala se pod deku, protože byla pořád nahá a se střízlivostí dokonce stydlivá. ''My jsme spolu...'' ''Ano.'' Skočil jsem ji do řeči. ''Ne.'' Dala si ruce do dlaní a rozbrečela se. Teď už nebyla tak odvážná, jako v noci. Sedl jsem si vedle ní a pohladil ji po tváři, kterou měla stále schovanou v dlaních. Ale ona ucukla. Asi ji nedocházelo, že v noci jsme si byli mnohem blíž. Vstala z postele, deku si mačkala ke svému tělu a dívala se na mě s očima plnýma slz.

''No tak. Tím, že budeš brečet, jako malý děcko nic nevyřešíš.'' Řekl jsem ostře a udělal jsem dva kroky směrem k ní. Ona udělala pro změnu tři kroky dozadu. ''A navíc si to chci zopakovat.'' Dodal jsem s úšklebkem. Ona se na mě nechápavě podívala, ale slzy ji po tváři stékaly dál. Nezmohla se ani na jedno slovo a tak jen kroutila hlavou na náznak nesouhlasu. To už samým couváním narazila na zády na dveře, které se okamžitě pokusila otevřít. Ty byly, ale zamčené a klíč ležel na stole. Strhl jsem z ní deku, kterou měla omotané tělo. ''Nech mě!'' Vykřikla a připravila se, že mi dá facku. Zase. Jenže já její ruku chytil.

''Víš v noci, když si ležela v té posteli nahá, jsem dostal geniální plán.'' Začal jsem a ji se na tváři objevil vyděšený výraz. Jednou rukou jsem přidržoval její, aby mi nemohla dát facku, a tou druhou jsem jezdil po jejích obnažených bocích. ''Nafotil jsem si tě, a jestli nechceš, aby tvoje nahý fotky byly prakticky všude, uděláš, co ti řeknu. Je ti to jasné?'' Při poslední větě jsem zvýšil hlas, aby ji došlo, že to myslím vážně. ''Ty hajzle! Nikdy ti nebudu dělat děvku. Takovýmu parchantovi, jako si ty!'' Začala přes všechny ty slzy křičet a bušit mi pěstmi do hrudi. Ve mě praskli nervy a dal jsem ji facku. Skácela se na zem. Chytil jsem ji za ramena a postavil zpátky na nohy. ''Ptám se znova. Je ti to jasné?'' Jen zakroutila hlavou. Dal jsem ji další facku, tentokrát dopadla na dveře a tak zůstala stát na nohou. ''Já to nebudu dělat.'' Řekla pevně, i když se ji třepal hlas. Ale já na tohle neměl náladu ani v nejmenším a tak jsem ji surově kopl do břicha. ''Tak co?'' Pohlédla na mě smutným pohledem a přikývla. Na tváři se mi objevil úsměv. ''Fajn teď můžeš jít domů. Brzo se zase uvidíme.'' Vstala, mlčky se oblékla a odešla z mého pokoje. Sám sebe jsem musel pochválit za tak dokonalý plán.

Z pohledu Loly
Běžela jsem prázdnými ulicemi. Prázdné byly i proto, že bylo ani ne půl sedmé v sobotu ráno. V duchu jsem sama na sebe nadávala. Nenáviděla jsem Jordana za to, co mi udělal, a nenáviděla jsem sebe za to, že jsem mu něco takového vůbec dovolila.

Po několika minutách jsem doběhla před dveře domu Em. Zvonila jsem jako splašená. Byla jsem samá modřina a po tvářích mi tekly potoky slz. Dveře se otevřely a v nich stála Em i s Alexem. V duchu jsem si zanadávala, chtěla jsem, aby to věděla jen Em. Oběma zmizely z tváří úsměvy, když mě viděli. Em mi rychle pomohla dovnitř a Alex zavřel dveře. ''Kdo ti to udělal?'' Zeptala se vyděšeně Em a prohlížela si všechny ty modřiny. Vždy když našla další, vystrašeně se podívala do mých očí. ''Alexi můžeš na chvilku odejít?'' Zašeptala jsem prosebně. ''Dobře.'' Chápavě přikývl a do několika vteřin zmizel nahoře v patru.

''Tak řekni, kdo ti to udělal?'' Znovu se mě zeptala Em. Přerývavě jsem se nadechla. Jen vyslovit jeho jméno pro mě bylo sakra těžký. ''Jordan.'' Vypískla jsem a rozbrečela se ještě víc. ''Tohle ti udělal Jordan?'' Téměř nepatrně jsem přikývla. ''Ale...'' začala Em, ale znělo to, jakoby si ona sama tou otázkou nebyla tak úplně jistá. ''...proč?'' ''Protože je hajzl!'' Vykřikla jsem. Těžko se mi dýchalo. Z toho, jak jsem se neustále snažila popadnout dech se mi před očima tvořily černé skvrny a motala se mi hlava tak, že jsem se houpala ze stran na stranu.

''Řekni mi, co se stalo?'' Bála jsem se na všechny ty hnusný věci vzpomínat, ale v hloubi duše jsem tušila, že mi to pomůže shodit ten kámen, co mě tížil. A tak jsem se ponořila do všech těch vzpomínek z včerejší noci a všechno ji to vyprávěla do nejmenšího detailu.

''Musíš na policii!'' Řekla, když jsem skončila. ''Nemůžu. Má moje fotky a navíc by mě ještě víc zbil, chápeš?'' Snažila jsem se ji to vysvětlit, ale ona jakoby se mě ani nesnažila pochopit. ''Jestli to neřekneš ty, tak já to udělám.'' ''Ne Em prosím. Kdo ví, co by mi udělal. Už teď se mě to bude držet jako stín, ale budu o něm vědět jen já. Ale jestli to začne kolovat světem, každý mě bude zesměšňovat a ten stín se stane hmotným a já se ho už nikdy nezbavím.'' Žadonila jsem. ''Fajn. Pokusíme se něco vymyslet, ale jestli to nepůjde, prostě se to nahlásí.'' ''A co asi?'' Odfrkla jsem si a upřela na ni své uslzené oči. ''Něco se pokusím vymyslet. Tohle si totiž za rámeček nedá. Jestli bude ubližovat on tobě, tak já budu ubližovat jemu.'' Usmála se a pevně mě objala, díky čemuž jsem alespoň na chvíli uvěřila, že skutečně nejsem na všechno sama.

To, čeho jsem se bála snad úplně nejvíc, bylo, že až se Jeremy vrátí, budu mu muset říct pravdu a on pak zmizí, protože se mu budu hnusit. Anebo mu možná neřeknu celou pravdu a on zmizí, protože mě bude nenávidět.

Z pohledu Jeremyho
Seděl jsem u kuchyňského stolu a sledoval jsem, jak babička dělá toasty na zítřejší cestu. Ale myšlenkami jsem byl někde úplně jinde, než u toastů s šunkou a majonézou. Stále jsem si představoval to, jak se zítra vrátím za Lolou. Chyběla mi, i když to byly jen tři mizerné týdny, prostě mi to připadalo až moc dlouhé.

----------------------------------------------------------------------------------------------

trochu jsem se zapsala no :D myslím, že tenhle díl byl asi nejdramatičtější a nejbrutálnější, co myslíte? :D Jordan je ještě větší hajzl :O tohle jsem plánovala celkem dlouho, takže se mi to snad povedlo :D omluvám se za brutálnější scény v tomto dílu ;) snad se vám teda líbil :)) chci vám ještě poděkovat, jak rychle stoupá počet votes a reads :3 jste opravdu neuvěřitelně úžasní :3 omlouvá se za chyby ;D mějte se :3

Viky ^^