„Neotravuješ mě. To já měl za to, že otravuji tebe."

Docela mě děsí s jakým klidem a proviněním jsem to řekl.

„Ty a otravovat mě? Ne. Kdes na to přišel?"

Pobaveně se zasměješ.

„Jsem rád, že mám takhle úžasného kámoše, dattebayo!"

Dodáš a zavěsíš se do mě.

„A teď jdem na oběd! Mají tu i ramen?"

Zase ten tvůj ramen?

Zasměju se.

Sice to není zrovna hlasité zasmání.

Ani nějak výrazné.

Ale pro mě je to něco nového.

Něco, co mě naplňuje novým pocitem.

Pravděpodobně štěstím Naruto.