Když už jsi skoro tady.

Jsem si jistý, že opravdu míříš k nám.

Tvé oči mě propalují skrznaskrz.

Teprve až tehdy svou hlavu jemně pootočím ke Kankurovi.

„Neteskni. Můžeš si jít na procházku s tvým milovaným Kibou."

Lekne se.

Nečekal ten tón.

Je to něco jako ironie.

Něco jako hořkost.

Vrácení jeho věčného zacházení.

Klasické pošťouchnutí řekl bych.

Nebo takto snad škádlení nevypadá Naruto?