Máma měla neustále slzy v očích. Proč brečela? Sofi měla pocit, že už slz bylo víc než dost.

„Kdy sis tady naposledy uklízela?" vydechla, když spolu vešly do Sofiina pokoje.

„Hmm..." blondýnka se zamyslela, „nevím."

Po zemi se povalovaly špinavé kusy oblečení, na psacím stole ležela tenká vrstva prachu a v Sofiině oblíbeném rohu byla pohozená deka, do které se v noci choulila. Žaluzie byly trvale zatažené, takže se do místnosti nedostávalo světlo ani ve dne.

„Sofi, tohle je tvůj pokoj? Vypadá to spíš jako kopka."

Na to jen pokročila rameny.

To odpoledne spolu uklízely.

„Jestli jsi unavená, nemusíš to dělat," řekla máma a smutně se na ni usmála, zatímco přejížděla prachovkou přes parapet.

„To je dobrý." Po fyzické stránce jí pořád nebylo nejlépe, ale s dobou před tím, než skončila v nemocnici, se to nedalo srovnat.

Během týdnů, kdy vynechávala většinu jídla a trávila hodiny denně ve fitku, se jí podařilo trochu zhubnout. Ale stálo za tím tolik nezdravých a nepříjemných stavů, že na sebe nedokázala být pyšná.

Zatímco dokola utírala jednu a tu samou poličku, zadumaně pozorovala mámu a ztrácela se v myšlenkách. Potom si společně sedly na postel a Sofi na své levé a mámino pravé koleno postavila notebook, tak, jak to dělávala před lety. Rozklikla složku, která by byla zapadaná prachem, kdyby byla fyzický objekt.

„Už si nepamatuju, kde jsme skončily," podotkla, když procházela díly čtvrté série Teen Wolf.

„Já taky ne," usmála se máma, „co kdybychom to vzaly od začátku?"

„Tak jo," souhlasila Sofi a překlikla na první sérii, aby mohla pustit její první díl.

„Sofi," hlesla máma, když se dívaly teprve jen pár minut, „je mi to tak strašně líto." A obličej se jí znovu zkroutil, jak začala smutně popotahovat. „Vím, že ses se mnou snažila mluvit, a já..." hlavu si složila do drobných dlaní a propukla v pláč, „a já jsem tu pro tebe nebyla." Tváře si utírala do rukávů modrého svetru. „Věděla jsem, že nejsi nadšená z Grega, a myslela jsem, že potřebuješ prostor. A pak jsem zapomněla na tvoje narozeniny..."

Sofi kolem ní skoro automaticky omotala ruce a položila jí hlavu na rameno, aby nebylo vidět, že má taky na krajíčku. Stejně to bylo znát na jejím hlase. „To nic."

Máma ji na oplátku stiskla a přivinula ji ještě blíž k sobě. „Je mi tak líto, čím sis musela projít. Mám tě tolik ráda." Pokojem se teď nesly vzlyky a dialogy hlavních postav seriálu, které ani jedna z nich nevnímala.