Když dorazily, "oslava narozenin" už byla v plném proudu. Teenageři tancovali na příliš hlasitou hudbu ve všech místnostech, drželi v rukou ty nejlevnější jednorázové kelímky ze supermarketu a chechtali se i věcem, které nebyly vtipné, protože byli na plech.

Je tohle místo, kde bys měla být?

Určitě ano. Když se můžou bavit ostatní, proč by nemohla ona? Navíc tady má možnost poznat nějakého kluka, jak jako to dělají ostatní holky, no ne?

Emily a Caren ji chytly každá z jedné strany a začaly se prodírat davem do kuchyně. V okamžiku, kdy ji pustily, jí někdo vrazil do ruky kelímek s alkoholem a zmizel. Tomu se říká pohostinnost. Zrzka se zaraženě rozhlédla kolem sebe, podívala se do kelímku a odložila ho na stolek u zdi. Nechtěla riskovat, že do něj někdo plivnul. Pak si otřela ruce do kalhot a pokračovala za kamarádkami.

„Tak s čím začneme?" zašveholila Caren, když se zastavily u linky, na které jakýsi Charlie vystavoval všechen alkohol, který doma našel. Protáhla si paže, jako by měla podat nějaký sportovní výkon, vzala do pravačky jednu z lahví a část jejího obsahu rozlila do třech kelímků.

„Na nás," zasmála se Emily a s Caren zaklonily hlavu, až málem přepadly dozadu. Sofi chvíli váhala, ale pak udělala to samé a potlačila nutkání zakašlat. Ani nevěděla, co vlastně pije.

Chvíli se bavily ve třech, než se u nich objevily dvě vysoké holky s culíky a objaly se s Emily a Caren.

„Ahoj, já jsem Samantha a tohle je Haley," usmála se jedna z nich na Sofi a potřásla si s ní rukou. „Chodily jsme tady s holkama na aerobik." To bylo všechno, co jí řekly. Sofi u nich stála, naslouchala rozhovoru a bezmyšlenkovitě pila to neznámé cosi. Když řekla cokoliv k tématu, holky jen přikývly a pokračovaly mezi sebou. Chvíli se zase cítila odstrčeně, ale postupem času se toho pocitu zbavila. To když vyprázdnila celou jednu lahev.

„Jdu se projít," oznámila kamarádkám, i když věděla, že už ji vytěsnily před půl hodinou. Odlepila se od linky a s překvapením zjistila, že se na chození musí víc soustředit. Pomalu se propletla mezi lidmi ven na zahradu. I tady stály hloučky dívek a chlapců, stolek s láhvemi a kelímky a obří bazén.

Charlie je zazobanec.

Její odlehčená mysl se rozhodla, že si půjde smočit tenisku. Vykročila vpřed, začala si broukat úvodní melodii ze seriálu, který kdysi s mámou sledovala, a najednou se koukala na hvězdy. S úsměvem ukázala na tu nejosamocenější a představila si, že ji prstem posouvá na jiné místo na nebi. „Tady budeš mít víc kamarádů, prdelko," oznámila jí a ukázala palec nahoru, aby ji povzbudila.

„Můžeš mi vysvětlit, proč se válíš na zemi?" objevil se nad ní střapatý obrys hlavy.

Sofi se zamračila a položila si dlaň na tvář. „Prsknuls mi do oka."

„Sorry." Postava zmizela a Sofi se znovu zadívala na oblohu. Možná se jí to jenom zdálo, nebo doopravdy jedna z nich přeletěla přes oblohu.

„Přeju si," zašeptala se zavřenýma očima, „aby... mě měl někdo rád." Uslyšela uchechtnutí. Otočila hlavu a zjistila, že střapatý chlapec leží vedle ní.

„Copak tě nemá nikdo rád?" Bylo neobvyklé, i když ve tmě, vidět někoho, jak se na Sofi dívá zaujatě. Měl výrazné lícní kosti a podivně pootevřenou pusu, z čehož usoudila, že taky pil. Všichni tady pili.

„Je mi smutno," zakňučela, aniž by odpověděla na podstatu otázky.

„Všem je někdy smutno," zareagoval na to chlapec.

„Tobě taky?" zajímala se Sofi a nafoukla tváře.

„Jasně že jo," řekl a zatvářil se tak povzbudivě, že ze Sofi opadlo napětí, o kterém do té chvíle nevěděla, že ho v sobě nosí. Otočila se na bok směrem k chlapci a pootevřela pusu stejně jako on, takže oběma po chvíli zírání vytekla na trávník slina. 

Ani jeden si toho nevšiml.