Domů dorazila až po desáté. Její mamka seděla v křesle v obývacím pokoji a očividně vyčkávala, až se její dcera objeví ve dveřích.

„Kde jsi byla?" vyhrkla drsným, pronikavým hlasem, aniž by ji předtím pozdravila. Měla na sobě sytě černý župan, takže její na blond obarvené vlasy bily do očí ještě víc než obyčejně. Než poznala Grega, měla je zrzavé. Sofi si připadala, jako by tím její máma úmyslně vymazala věc, kterou měly obě společnou. Nohy měla přehozené přes sebe a v rukou držela časopis o hubnutí.

Rusovláska doufala, a z velké části i věřila v to, že se tomuhle rozhovoru vyhne. Že už si máma natolik zvykla na svého nového manžela a novou dceru, až zapomněla na svoji starou rodinu a na to, co vlastně dělá. Na svou pravou rodinu.

„Měla jsem o tebe strach," dodala, když jí Sofi neodpovídala. Ale neznělo to opravdově. Znělo to, jako byste si přečetli v knížce, že by tohle matky měly říkat, a tak jste to řekli.

„Byla jsem s kamarádama," řekla Sofi a chtěla pokračovat do patra, ale její máma se zvedla do stoje.

„Měla bys mi to říct, když někam jdeš. Co kdyby se ti něco stalo?"

Sofi měla chuť protočit očima. Falešná starost. Určitě jenom předstírala, že se o ni bála. Jinak by jí přece zavolala, nebo aspoň poslala esemesku, jestli je v pořádku.

„Příště mi řekneš, kam jdeš, s kým tam jdeš a kdy se vrátíš. Rozumíš mi?" Její hrubý tón hlasu a obočí stažené těsně k sobě bylo rázem pryč, když do místnosti vešel Shrek. Sofiina mamka vytvarovala milý úsměv a natočila si světlé vlasy na prst.

„Ahoj Sofi," řekl vesele Greg. Vypadalo to, jako by zrovna vyšel ze sprchy. Pleška se mu abnormálně leskla, uši odléhaly a břicho mu vylézalo zpod vrchního dílu pyžama. Co na něm máma viděla? Vůbec se k ní nehodil. Byl to Shrek.

„Ahoj," zahuhlala Sofi a tentokrát už se vytratila nahoru do svého pokoje. Byla ráda, když po cestě nenatrefila na svoji nevlastní sestru a mohla se jenom zmoženě svalit do postele. Dnešek moc pozitivně neskončil.

Když se podívala na mobil, čekala na ni nepřečtená zpráva.

Sofi, kde jsi? Myslela jsem, že jsi s Caren a Ethanem, ale ti nám řekli, že jsi nejspíš zůstala v restauraci. Jsi v pohodě?? Promiň, že jsme na tebe zapomněli. Promiň, promiň, promiň. Tohle v plánu nebylo. Můžeme to odčinit tím, že tě s Caren vezmeme na jednu menší oslavu? Jen my holky, bez Codyho a Ethana?

-Emily

Sofi nevěděla, jestli ještě někam chce jít. Ani neměla chuť hned všem odpouštět, protože se cítila zklamaná. Zklamaná, nechtěná a opuštěná, i co se týkalo její rodiny. Zatahala za cíp peřiny a obejmula ho, jako by to byl člověk. Pak naťukala krátkou odpověď.

Jsem v pohodě. Vzala jsem si taxi.

Odložila mobil na noční stolek, převlékla se do pyžama, zachumlala se do peřiny a znovu si ji k sobě přitulila. Tlumené rozhovory z obývajícího pokoje ji nakonec uspaly.