Seděla schoulená v rohu pokoji, pohled namířený do prázdna před sebou. Nohy měla prapodivně ohnuté, záda shrbená, ruce se jí konstantně třásly. Její makeup byl rozmazaný po celém obličeji a vlasy splihlé a mokré, protože při její cestě od metra domů začalo pršet.

Když procházela obývákem, máma s Gregem si jí všimli. Oba se zasmáli tomu, jak vypadá.

„Zapomněla sis deštník, co?"

Neodpověděla jim, jen je přejela prázdným pohledem a pomalým tempem, skoro celou vahou zavěšená na zábradlí, vyšla schody do patra.

Jak to mohli nevidět? Jak si mohli nevšimnout, že Sofi není jen mokrá a promrzlá, ale taky zraněná, zlomená a ublížená?

I tak to bylo po dlouhé době, co na ni vůbec promluvili.

Nemohla si pomoct od přemýšlení nad Simonem. Nad jeho chováním předtím a potom, nad tím, jak to celé bylo z jeho pohledu. Nemohla uvěřit, že pro něj všechno byla jenom zábava ve volných chvílích. Že si hrál s jejími city a myslel si, že je to v pořádku. Nemohla uvěřit, že jí to nedošlo.

Ale Simon si evidentně myslel, že o tom víš.

Uchechtla se. A pak znovu. Zvuk vteřinové ručičky přehlušil její zahořklý, chraplavý smích, který se po pár sekundách proměnil v nářek a z červených očí jí začaly znovu téct slzy. Tváře jí teď nesnesitelně pálily, tělo záblo a srdce bolelo. Byla si jistá, že se nachladila, ale neobtěžovala se ani s převlékáním, ani s vařením teplého čaje. Nechtěla se hnout ze svého tmavého rohu.

Zoufale toužila po objetí. Už před půlhodinou napsala zprávu Emily a Caren, že se něco stalo a že potřebuje pomoct. Obě si ji zobrazily okamžitě, ale odpovědi se nedočkala ani od jedné. I přesto vedle ní mobil vibroval o sto šest, a Sofi věděla proč.

Instagram.

Sledujících přibývalo, komentáře se množily. Viděla je. Zdaleka ne všechny, ale stačilo to. Někteří jí dokonce napsali do soukromých zpráv. Ať nepohoršuje obyčejné smrtelníky pohledem na její tělo. Ať přestane na fotkách napodobovat holky, které na rozdíl od ní jsou hezké. Někdo jí napsal, ať se jde zabít.

Jak tohle někdo mohl odeslat?

Byla si jistá, že dneska neusne. Nebude moct. Bude se choulit tam, kde se dvě sousední stěny jejího pokoje setkávají, třást se a střídavě plakat, smát se a neprojevovat žádné emoce. Možná zkoušet přestat dýchat.