Sofi fascinovaně sledovala bílý kouř, který se před ní každých patnáct sekund objevoval a zase mizel. Objevoval se a mizel. Objevoval a mizel. Stejně jako auta projíždějící kolem ní. Jedno se objevilo a v mžiku zmizelo v dálce. Než se z něj stihla stát jen neparná tečka na obzoru, vynořilo se druhé a prohnalo se kolem kouřící dívky, aby se mohlo ztratit na ztenčující se silnici.

Simon měl pravdu. Tendence kašlat už ji přešla. Nebo se minimálně naučila ji potlačovat.

Tráva, na které seděla, byla bledá a chladná, ale to ji nepřimělo se z ní zvednout. Vítr byl jen o málo teplejší a barvil její tváře do přirozené růžové, přes makeup to ale nebylo vidět. Stromy byly holé a vysoké, skoro hrozivé, jak natahovaly své křivé větve nahoru a do stran. Ty nejtenčí se třásly, zato Sofi seděla strnule, jako by měla s okolím splynout.

Emily a Caren už tu rozhodně měly být.

Přemýšlela nad tím, co se odehrálo v poslední době. Jak se jí máma ještě víc odcizila. Jak se postupně změnila. Jak se přestala bavit s Tommym, aby se mohla bavit s ostatními. Jak ostatní začali Tommyho šikanovat.

Byli vždycky takoví?

Nikdy si toho nevšimla.

„Baf!" Kouř před Sofi se rozlétl do stran a místo na něj se dívala do vysmátého obličeje svojí kamarádky. „Lekla ses?"

Nelekla, ale i tak přikývla a usmála se. Caren se pyšně zazubila. To už vedle ní stála Emily. „Proč si nesedneš na lavičku?" Ukázala doprava, o pár metrů dál.

Sofi pokrčila rameny. „Odtud je hezčí výhled."

„Na co? Na smradlavou silnici?"

Emily znemožnila Sofi odpovědět na Careninu otázku: „Přemýšlely jsme o tvojí oslavě, Sofinečko."

Obě si natěšeně klekly do trávy čelem k ní.

„Oslavě?"

„Tvoje narozeniny se blíží," upřesnila černovláska.

Sofi zpozorněla a sytě červené rty vytvarovala do lehkého úsměvu. ,,Oslavíme je ve třech?"

„Jenom?" ozvala se Emily. ,,A co Cody?"

„A Ethan?"

„A co Simon?" Hnědovláska se provokativně zahihňala.

,,Tak jo," uculila se Sofi a zadívala se na projíždějící bílé auto. Zalil ji pocit spokojenosti. Brzy bude pohromadě se všemi svými přáteli, nebude řešit  věci, které ji tíží, a bude šťastná. Přistihla se, že si pocit štěstí slibuje poslední dobou častěji a častěji.

Všimla si, že žmoulá v prstech trávu utrženou ze země. Její kamarádky debatovaly o detailech oslavy jejích narozenin, jako by šlo o něco velkého a mimořádného. Pak se na ni Caren otočila a zamrkala výrazně namalovanýma očima. ,,Tak už spolu se Simonem chodíte?"

„Nevím."

Ale na minulé schůzce se znovu líbali. Simon jí hladil pas, jemně ji tahal za vlasy a tiskl se k ní víc a víc. Při té vzpomínce se vzrušeně ošila a kousla se do rtu. Co to bylo, když ne vztah? Připadala si neznalá. Možná potřebovala někoho, aby to posoudil. Nebo by se vážně měla Simona zeptat?

Nebylo by to trapný?

Rozhodně bylo. Jak říkala Caren. Nemůže to přijít od ní, protože by vypadala moc nedočkavě. Musí čekat a tvářit se, jako že je v pohodě s tím, jak to je.

Takže takhle to s klukama funguje?

„Sakra," zaklela Emily s pohledem přilepeným na svůj mobil. „Musím jít, máma se po mně shání. Neřekla jsem jí, že jdu ven." Spěšně se zvedla, s povzdechem se rozloučila a Sofi s Caren sledovaly, jak se při jejím odchodu hnědý koňský ohon houpe ze strany na stranu. Sofi se nad jejím výrokem hořce zachechtala. Neřekla svojí mámě, že jde ven, posledních několik týdnů.

Když se otočila zpátky, zjistila, že se Caren fotí a ona je v záběru. „Hej!"

„Co je? Potřebuju nový fotky na Instagram a ty jsi vypadala tak hezky zamyšleně. Myslela jsem, že na to dám černobílej filtr a bude to tak jako deep."

Sofi stáhla obočí k sobě. Tomuhle nikdy moc nerozuměla. Caren měla na Instagramu skoro tisíc sledujících a pod každou fotkou několik stovek srdíček i komentářů.

Jak to dělá?

Vždycky jí trochu záviděla. Nebo trochu víc?

Nechápala, jak to, že Caren vypadala na každé fotce úžasně. Nechápala, jak to, že má neuvěřitelně hubený pas, ale kulatý zadek a velká prsa. Nechápala, jak to, že dokáže spát na každé party s někým jiným a zároveň chodit s Ethanem. Nechápala celou její osobu, ale vzhlížela k ní od první chvíle, co ji viděla. Nově ucítila slabou vlnu odporu, která zmizela stejně rychle, jako se objevila. Sofi se otřásla a típla cigaretu o zem.

„Víš, Sof, vážně jsem na tebe za poslední dobu hrdá," pronesla černovláska s pohledem stále upřeným do mobilu se třpytivým obalem. Znělo to jako pochvala od profesionála.