Sofi připadalo, jako by noc neměla konce. Jako ve zrychleném záběru se její hlavou proháněly myšlenky na všechno, co se jí v poslední době dělo. Restaurace. Chtěla trávit čas s přáteli, jenže ti se jí nakonec nevěnovali. Odešli. V polospánku smutně svraštila čelo. Před očima se jí na plátně očních víček mihla silueta střapatého chlapce. Znovu se ocitla na party a znovu, během několika krátkých sekund, zažila celý rozhovor s Charliem. V posteli se ošila a nepříjemný pocit ji donutil slabě zakňučet. Přesunula se do kavárny. Seděla u prázdného stolu a přes sklo koukala do očí promočenému Charliemu. Odešel. Znovu se pomrvila, tentokrát se uvelebila na břiše, hlavu stočila na stranu a pravou ruku natáhla před sebe, ven z postele. Ocitla se doma, ve dveřích mezi obývákem a předsíní, ze které se na ni dívala máma se svými přírodními zrzavými vlasy. Rty měla rovné, v očích žádnou emoci. Sofi na ni promluvila a ona se šťastně usmála. I její oči se usmívaly. Jenže se neusmívaly na ni. Když si uvědomila, že se dívají skrz ni, otočila se a spatřila Grega oplácejícího mámě úsměv. Prošel místem, kde Sofi stála, chytil mámu za ruku a společně vyšli dveřmi ven. Odešla. Máma odešla!

Blondýnku probraly slzy deroucí se na povrch a stékající na pomačkaný polštář. Ještě si plně neuvědomovala, že šlo o sen, vnímala pocit samoty jako děsivou obludu tyčící se přímo před ní. Plakala několik minut.

Bylo šest ráno. Pomalu se posadila a naposledy popotáhla. Za oknem se táhla tmavá ulice osvětlená pouličními lampami. Kdyby déšť hlasitě nebubnoval na venkovní parapet, byl by nepostřehnutelný. Sofi se postavila na unavené nohy a rozpohybovala je. Sešla schody a bosými chodidly spočinula na chladné podlaze obýváku. Ve starém tričku a teplákových šortkách jí byla zima, ale snažila se to ignorovat. Místnost byla klidná a tichá, nenesla žádné stopy po tom, co se v ní včera stalo. Pak si všimla, že na zdi chybí obraz. Vždycky tam visel, když tu ještě byly s mámou samy. Byla na něm kočka s kotětem. Pamatovala si, jak se s mámou dohodly na tom, že dospělá kočka na obraze představuje ji a kotě Sofi. Madison ho včera shodila.

Přemístila se do kuchyně a otevřela lednici. Chvíli do ní nehybně zírala, než ji zase zavřela, vyhoupla se na linku a ruce si složila do klína. Pohledem začala skenovat celou místnost. Všechno v ní bylo už roky stejné. A přesto na ni už nějakou dobu působila úplně jinak. Hůř. Pomyslela na to, co se včera odehrálo.

Tady nemůžeš zůstat.

Se zrychleným dechem seskočila z linky a cupitala do koupelny, aby se mohla upravit. Když byla hotová a spokojená, rychle se v pokoji převlékla, sbalila si několik nezbytných věcí, hodila přes sebe černou bundu a zabouchla za sebou vchodové dveře. Pořád lilo jako z konve, takže nad sebou rozevřela deštník a přidala do kroku. Skoro neviděla na cestu, ale i tak se snažila vyhýbat se velkým kalužím, aby si nezničila boty, které nebyly určené k podzimnímu počasí. Dešťové kapky jí do deštníku bubnovaly tak silně, že kromě nich slyšela jen svůj přerývavý dech. Vítr na ni několikrát zaútočil, a tak musela držátko deštníku uchopit oběma rukama, které jí v mrazu bez rukavic začínaly bolet. Ale ani tak se nevrátila.