Ve středu vyrazila ven se Simonem. Když mířila na místo srazu, radši o trochu dřív, než by musela, v hlavě si opakovala, že tentokrát to bude jinak. Simon od ní neuteče, zůstane s ní celý večer a bude to příjemně strávený čas.

A pak s ním začneš chodit, vezmeš si ho, zestárneš s ním a necháš se s ním rozprášit nad stejnou loukou.

Kamarádky jí ještě před odchodem pomohly s výběrem oblečení, a když už byla připravená, dávaly jí rady.

„První rande je hodně důležitý," prohlásila Emily s ukazováčkem nahoře.

„Musíš udělat dojem, aby tě pozval na druhý," skočila jí do toho Caren.

„Nemůžeš se ho ptát, jestli by tě znova nepozval na rande. Takhle to prostě nefunguje, musí to vzejít od něj," pokračovala Emily.

Sofi těkala očima z jedné na druhou a snažila se všechno vstřebat.

„A snaž se mluvit hlubším hlasem, je to víc sexy."

„Ale ne zas moc hlubokým, aby to nevypadalo, že tě bolí v krku."

„Nesmrkej před ním."

„A když se na něco zeptá, odpovídej po zhruba třech sekundách."

„Když to bude míň, budeš vypadat moc hrr, a když to bude víc, bude si myslet, že jsi zpomalená."

„Hlavně se moc nehihněj, jinak budeš vypadat dětinsky."

„A dětinskost je nejhorší."

„Totální propadák."

Když se Emily s Caren utišily, Sofi několikrát zamrkala. Potom nervózně přikývla a její kamarádky se na oplátku spokojeně usmály.

Po několika minutách chůze se zastavila na určeném místě a shledala, že Simon už na ni vyčkává opřený o pouliční lampu. Díky ní se mu na obličeji tvořily mihotavé stíny. Ve chvíli, kdy ji uviděl, vycenil horní řadu zubů, jako by to předem nacvičoval před zrcadlem, a Sofi to částečně odzbrojilo. Vyšlo z ní přesně takové zahihňání, kterému by se podle rad, které si nedávno vyslechla, měla vyhnout. Ihned toho zalitovala a odkašlala si.

„Ahoj," prohodila maličko hlubším hlasem než obvykle.

„Ahoj," oplatil jí pozdrav Simon. „Sluší ti to." Blondýnka se dokázala jen začervenat. Teď si odkašlal i on a poodstoupil od lampy. Sofi byla nervózní. „Tak co, tipneš si, kam půjdeme?"

Zavrtěla hlavou. Sice měla pár tipů, ale radši mlčela. Co kdyby jí z pusy vyšlo něco trapného?

„Nech se překvapit," mrkl na ni sebevědomě Simon a chytil ji za ruku, aby se mohli společně rozejít.

Chytil tě za ruku!

Po těle jí přeběhl jakýsi mráz, nejspíš proto, že tohle už dlouho nikdo neudělal.

Nechytil tě za ni trochu brzo?

Během chůze se Simon díval před sebe a Sofi v duchu hádala, nad čím asi přemýšlí. Potom na ni obrátil pohled a začali vést rozhovor skládající se převážně ze zdvořilostních frází. Brzy se ocitli v místním zábavním parku. Vzpomněla si, jak jí jednoho dne máma slíbila, že ji tam vezme. Nikdy to neudělala.

„Byla jsi tu někdy?" zeptal se Simon, když platil vstupné za oba.

„Ne," přiznala Sofi, „ale vždycky jsem chtěla."

Blonďák se potěšeně usmál. „Tak jsem to trefil." Sofi se zahihňala. A hned nato si zakryla pusu dlaní.

Nějaký čas se procházeli po parku a povídali si. Simon koupil společnou cukrovou vatu.

„Máš sourozence?" zeptal se.

„Nevlastní sestru," odpověděla Sofi.

„Kolik jí je?" zajímal se dál.

„Dvacet tři."

„Má ráda papoušky?"

Sofi se zazubila. „Proč tě zajímá, jestli má ráda papoušky?"

„Já papoušky zbožňuju. A pokud někdo nemá rád papoušky, papoušci ho nemají rádi nazpátek. A pokud někoho papoušci nemají rádi, nemám ho rád ani já," vysvětlil usměvavý Simon.

Blondýnka se zasmála. „Nevím." Uvědomila si, že o Madison neví téměř nic. „Nevím, jestli je má ráda."

„A co ty?"

Sofi se na Simona za pomalé chůze zahleděla a zjistila, že i on ji zaujatě sleduje.

„Máš je ráda?" doplnil otázku.

Pravdou bylo, že Sofi nad papoušky dřív nijak zvlášť nepřemýšlela. Byla to zvířata jako každá jiná, speciálně se jimi nikdy nezaobírala. „Jsou fajn," zhodnotila nakonec.

Blonďák se usmál ještě víc a Sofi to dalo popud k tomu, aby ho napodobila. Vypadalo to, jako by ho její odpověď potěšila a ona z toho měla příjemný pocit.

„Jaký je tvůj oblíbený film?" pokračoval Simon.

„Asi nemám oblíbený film. Ale mám ráda ty o vesmíru," zasnila se Sofi.

„Proč?" usmál se Simon. Bylo hřejivé mít vedle sebe někoho, kdo se zajímá.

„Protože vesmír je nejdůležitější věc ve vesmíru," uchechtla se, počáteční stres z prvního opravdového rande z ní úplně opadl. „Je v něm uvědomění, že na ničem, co děláme a s čím si děláme hlavu, doopravdy nezáleží, protože jsme jenom smítko prachu chodící po smítku prachu letící nekonečným prostorem. Doopravdy záleží na tom, co dělá vesmír a proč. Proč existuje. A to nikdo neví."

Tohle nikdy nikomu neřekla. Věděla, že kdyby něco takového začala vysvětlovat Emily a Caren, jen by se zasmály nad tím, proč Sofi vůbec uvažuje o takových věcech. Ale Simon na ni celou dobu upíral zrak a tvářil se skoro jako by chtěl, aby pokračovala. Nakonec prolomil vzniklé ticho on. „Není moc hezkých holek, co umí takhle přemýšlet."

Sofi cítila, jak v obličeji znovu nabírá červenou barvu. Pokud nepočítá Tommyho, od kluka ještě nikdy kompliment nedostala.

Atrakce a stánky kolem nich svítily barevnými světýlky jak z blízka, tak z dálky, a proměňovaly tak večerní tmu na přímo dechberoucí podívanou. Mezi lidmi kolem nich panovala příjemná atmosféra, jako by sem každý přišel se svou nejbližší osobou za příjemnými okamžiky a oddechnutím od všedních starostí.

Kráčet zářícím zábavním parkem po boku Simona bylo jako dělat další a další kroky do lehčí, krásnější budoucnosti.

Chlapec ji znovu chytil za ruku.

Líbíš se mu.

Líbíš se mu a on se líbí tobě.

Pokud budou pár, bude to znamenat už nebýt sama, mít koho obejmout, komu se svěřit a koho dělat šťastným.

Simon ji nechal dojíst zbytek cukrové vaty a vybrat atrakci. Sofi bez dlouhého rozmýšlení ukázala na ruské kolo.

Vidět park a jeho okolí z výšky bylo něco, co si už několikrát představovala. Měla u toho být máma, ale to ji v tu chvíli netrápilo. Usadila se těsně vedle Simona a natěšeně se zavrtěla. Brzy se dostali do nejvyššího bodu a kolo se zastavilo, aby dole nabralo další návštěvníky. Měli teď přímo fascinující výhled. Nebylo možné přesně určit, kde se mihotají světýlka patřící atrakcím parku, a kde už začínají ulice opatřené pouličními lampami a silnice, po kterých se rychle proháněla auta se svými dálkovými světly. Dodávalo to pocit, jako by klidná atmosféra zábavního parku nikde nekončila. Sofi se třikrát soustředěně nadechla, aby si pohled zapamatovala. Pak se zahleděla na profil svého společníka a bezděky se uculila. Možná se věci opravdu obracely k lepšímu.