Zase teď vypadala jako máma. Zase by cizí člověk mohl říct, že jsou matka a dcera. Jenže máma už dlouho nevypadala jako máma a Sofi teď nevypadala jako Sofi.

Byla blond.

Jsi blond.

Přemýšlela, jestli ji holky další den ve škole poznají. Zezadu rozhodně ne.

Sofi už navenek nebyla Sofi, což se zdálo zvláštní, ale zároveň jistým způsobem ulevující. Možná sebou už delší dobu být nechtěla. Teď už se nemístných komentářů o zrzavých vlasech bát nemusela.

Sofi věděla, že až se to dozví máma, Greg a Madison, nikdo jí nic neřekne. Možná si toho ani nevšimnou, natož aby se dočkala vynadání, které by od svých rodičů schytala většina ostatních dívek. Všichni tři se soustředili jen na přípravu svatby a kolem Sofi doma procházeli jako kolem nábytku. Máma a Greg vypadali nervózně, pobíhali z místnosti do místnosti s telefony u ucha a rozesílali pozvánky i lidem, které Sofi nikdy neviděla. Napadlo ji, že mamka potřebuje její podporu. Mohly by si spolu sednout na gauč s kakaem se šlehačkou a popovídat si o všem. O tom, s čím se pere máma, i o tom, s čím se pere Sofi. Oběma by se ulevilo a všechny jejich překážky by se pak daly lépe překonat.

Týden před svatbou, když máma v kuchyni unavenýma očima kontrolovala seznam hostů, jí zezadu zaklepala na rameno. Už byl večer, Madison ve svém pokoji a Greg v ložnici.

„Ahoj mami," začala nesměle. Jak dlouho už spolu nemluvily?

„Ahoj zlato." Ani se k ní neotočila. „Co potřebuješ?"

„Nic," odpověděla Sofi a přistihla se, jak se zpocenými dlaněmi tahá za blonďatý pramen. Pořád si nezvykla. Kamarádky její novou barvu vlasů ve škole nadšeně opěly, i Ethan a Cody usoudili, že je ze Sofi 'větší kočka'. Jediný Tommy se tvářil všelijak. „Jen jsem se chtěla..." V krku se jí vytvořil knedlík a hlas se jí ztenčil, až se úplně vytratil. Proč se na ni pořád nepodívala? Mluvila do jejích zad. „Zeptat. Jestli bys neměla čas..."

„Sofi, jsem utahaná, chci si konečně lehnout. Probereme to zítra, ano?"

Jenže zítra to neprobraly. Ani den potom, ani den potom. Máma jednoduše zapomněla a Sofi už další nevydařené pokusy riskovat nechtěla. Snaha nemá cenu.

Když myšlenku dokončila, odložila na linku sklenici nedopité vody a zamířila do svého pokoje. Na chodbě se střetla s Madison a chvíli bojovaly s tím, ze které strany kdo koho obejde. Obě se snažily mít pohledy zaměřené na podlahu, ale po pár sekundách poskakování z jedné strany na druhou se na sebe podívaly.

Sofi sebou cukla. Madison jí do očí z výšky zabodávala tak pohrdavý pohled, že se skoro otřásla. Radši ji rychle obešla a vpadla do svého pokoje.