Tony

Myslím, že je jasné, že Peter to pořádně schytal. Jen tak si prostě vyrazit na cizí planetu. On se snad zbláznil, ne?! A k tomu všemu s Thorem. Já toho hromotluka zabiju, jen co ho uvidím! Debil jeden vypatlaný! Doslova mi unesl dítě! A k tomu všemu byli navštívit magora, co se pokusil ovládnout Zemi! Jemu snad úplně přeskočilo!

Takové a jiné myšlenky se mi honily hlavou skoro dva dny. Steve mě celou dobu utěšoval, i když on sám byl ten den více zdrcený, než já. Vždyť se zamkl v koupelně a odmítal otevřít, dokud našeho syna nenajdu! A pak kdo je tady neohrožený hrdina. Doslova patriot celé Ameriky se jako ubrečená ženské zamyká v koupelně. No není to směšné? Já jsem namísto truchlení zburcoval všechny tajné i veřejné služby, aby mého syny našly. Když mi pak Clint oznámil, že se Peter vyvaluje na střeše, málem jsem se zbláznil zlostí a zároveň úlevou a štěstím. Hned jsem stáhl všechny pátrací služby a Petera odstrkal do svého pokoje, kde jsem jej postavil před dveře koupelny. Trvalo bezmála hodinu, než se mu podařilo Steva dostat z podlahy, aby odemkl. Vypadal strašně. Celý večer jsem ho pak hýčkal a snažil se ho zase rozveselit. Trhalo mi to srdce, vidět ho v tom stavu. A už zase za to může Peter/ Thor. Není to poprvé, co nás takhle vyděsili. Měl bych rozšířit signál i na Asgardu, ať se tam odteď dokážu Peterovi dovolat.

Už sedíme se Stevem na snídani. Je to asi dva týdny od Peterova výletu. Za tu dobu neměl ještě žádnou misi. Jsem rád, že nás Fury alespoň trochu šetří. Thor se od té doby taky neobjevil. Myslím, že na Asgárdu plánuje nějakou levárnu se svým bráškou. Bavil se totiž už s Furym a lidmi v SHIELDU, teď už i s Peterem. O co mu asi jde? „Dobré ráno! Jak se máte?" Z přemýšlení mě vyrušilo naše štěstí. „Ahoj Petere! Co tak pozdě? Pospal sis? Mám dojem, že normálně chodíváš na snídani o hodinu dříve." Peter se jen usmál a nalil si kakao. Kávu mu ještě nechceme dovolit, byl by příliš hyperaktivní. „Jo. Dneska se mi zdál vážně divný sen. Seděl jsem na střeše nějakého vysokého domu a přisedl si ke mně někdo další. Nevím, kdo to byl. Neviděl jsem ho zřetelně. Povídali jsme si a pak mě odprovodil k věži. To bylo celý. Jen to. Vážně divný sen." Byl jsem rád, že už se mu nezdají zlé noční můry, a namísto toho se objevují jen zvláštní sny o cizích lidech. Všechno je lepší, než probuzení v mokré posteli a se srdcem až v krku. Mě už se ty sny také zdají o hodně méně. To díky Stevovi, který je vždy účinně vyžene z hlavy. (Víte jak to myslím, mrk mrk). „Tak co budeme dneska dělat? Máme volno, tak co se jít někam projít?" Koukl jsem na šťastného Steva. „Pardon, ale já dneska nemůžu. Domluvil jsem se s Furym, že zajdu kvůli něčemu na ústřednu. Co zítra?" „To nemůžeme. Tony má nějakou akci na které se musíme ukázat. Škoda. Tak alespoň ve dvou? Co ty na to zlato?" Usmál jsem se a dal mu dětskou pusu na tvář. „Budu moc rád." Najedli jsme se a ještě se nějakou dobu bavili s Peterem. Vyprávěl nám o návštěvě na Asgardu a až moc se na můj vkus zastával Lokiho. Jako by se snažil, abychom si na něj udělali lepší názor. Já osobně proti tomu černovlasému šaškovi zas nic moc nemám, ale Steve ho opravdu nemá rád. Možná je to proto, že mě tenkrát vyhodil z okna. Kdo ví.

Jak jsme se domluvili, šli jsme se Steviem naprocházku. No, spíše jsme se prodírali ulicemi a snažili se odehnat fanoušky.Nakonec jsme byli úplně strhaní. Zalezli jsme do malé kavárny, kde jsme zůstaliaž do pozdního večera. Bylo tam opravdu moc hezky, tak romanticky. Konečně jsmepo dlouhé době zase strávili čas jen spolu. Byl jsem za to nakonec moc rád.Postarší servírka nám nakonec udělala i hezkou fotografii. Myslím, že jivytisknu a dám ji Stevovi na Vánoce. To se mu bude určitě líbit.

Tak jsem zase něco vyplodila. tohle je poslední pedepsaná kapitola, tak uvidíme, za jak dlouho se mi podaří něco dalšího napsat. Budu ráda za každý komentář (i negativní) a za hvězdičky! Moc děkuju za všechny komentáře- jsou strašně motivující! Dodáváte mi energii pro další psaní. Jsem ráda, že mám tak úžasné čtenáře. Všem vám moc děkuju a posílám pusu!

Vaše Tiranis!