Thor

„COŽE!!! Vy dva! Ty ses snad zbláznil!" Peter vyšiloval a chodil po pokoji všemi směry. Máchal kolem sebe rukama a horlivě gestikuloval. „To nemůže být pravda! Vy jste oba zmagořili!" „Petere prosím, vyslechni mě. Neblázni a posaď se. Já ti to vysvětlím." „Co mi chceš jako vysvětlovat! Vždyť je to nechutný! Ty a on?! To jako vážně! Vždyť jste bratři pro Krista! To je jako tady u vás normální?!! Jen tak si ojebat bratra!?" Peter stál přímo naproti mně a ukazoval zběsile na mě a pak zase na Lokiho. Třásl se vztekem nebo zmatením, to přesně nevím, a třeštil na nás oči. „Tys tomu dal. Co si teď o mě asi tak pomyslí?!" Protočil jsem nad ním oči a věnoval se Peterovu uklidňování. „To snad můžeme vyřešit později, ne?" Bratr máchl několikrát rukou. „Ne, vyřešíme to teď!" „Cos mu to zase udělal?" „Jen jsem ho na chvíli zmrazil. A teď k tomu problému. Tak ty si myslíš, že jsem tvoje šlapka, nebo co!? Nemůžeš mu jen tak říct, že spolu spíme! Navíc, bylo to jen dvakrát! Pak sis jako kretén zmizel a já tu na tebe čekal, jako nějaký idiot! To ty jsi tady děvka, ne já!" Zamračil jsem se na něj. Vůbec se mi nelíbí, když se mnou takhle mluví, ale nechci se s ním hádat. Raději mu vždycky všechno odkývám a později si to s ním vyřídím. „Jasně zlato, tak teda jsem. Petere, vyslechni mě prosím!" „Hej, já ještě neskončil!" Bože, co pořád chce? To si to nemůžeme vyříkat později? „Tak co máš ještě na srdci?" Loki se na mě zle zadíval. „Tak když na mě nemáš ani těch blbých pár minut, tak vypadni. Padej! Utěš si to tvoje škvrně a nevracej se, dokud nebudeš mít koule na to postavit se mi osobně! Ještě jednou sem páchneš jako hologram a nechám tenhle palác spadnout od základů!" Naprázdno jsem otevíral pusu a snažil se něco říct. „Padej, než se naseru! Říkám ti to naposled!" Tentokrát jsem už na nic nečekal a vypl promítání. Peter sebou silně zaškubal a pak spadl na zem. Stále na zemi se odstrkal až ke zdi, o kterou se opřel. „T-tvůj bratr mě zmrazil, a to jsem byl jen hologram! Ten chlap je pro Avengers moc nebezpečný! Vždyť kdyby chtěl, tak se dostane z tohohle vězení na lusknutí prstu!" Opatrně jsem ke stále vyšilujícímu Peterovi došel. Klekl jsem si vedle něj a dal mu ruku na rameno. „Můj bratr je možná silný, ale tu moc může využít i v náš prospěch. Z toho vězení by se nedostal, ale je pravda, že i přes zdi cely dokáže manipulovat s lidmi. Petere prosím, dej mu šanci. Je to dobrý muž a není třeba se ho bát. Slíbil mi, že by nikomu neublížil. A pokud jde o tu skutečnost s partnerstvím, nevím co na to říct. Tak nějak se to vyvrbilo. Ostatní z týmu to ale neví, a doufám, že to ani nezjistí." Chlapec přede mnou nejistě přikývnul a nasadil malý úsměv. „Tak si s ním promluvíme? Teď už v klidu?" Znejistil jsem. Loki je sice ve skrytu duše dobrák, ale když má vztek, tak není radno si s ním zahrávat. A teď vztek má, a to na mě. „Možná bych tam měl jít prvně raději sám. Kývnu na tebe, až to bude v pořádku, jo?" Kývli jsme si na to a já se vydal k cele. Tentokrát jsem ale nepoužil přemisťovací síť, nýbrž jsem prostě došel až k vězení a dotkl se dlaněmi začarovaného skla. Pro vězně je to, jako dostat šok do celého těla, ale pro návštěvníky je to jen jakási brána na druhou stranu.

V cele už bylo všechno zase na svém místě, jen váza s květinami, co se převrhla a rozbila, byla nenávratně pryč. Loki ležel zase na posteli zády ke mně a dělal, že spí. Bylo mi jasné, že je vzhůru, protože to byla příliš krátká doba na to, aby usnul. Došel jsem k posteli a posadil se na kraj vedle ležícího černovláska. „Myslel jsem, že dneska už se nevrátíš." „Tak to ses spletl." „Očividně." Nastala pauza ticha, přerušovaná jen tichým dýcháním nás obou. „Loki, já se omlouvám, že jsem byl tak dlouho pryč. Pracuji na tom, aby ses mohl vrátit na midgard a žít tam se mnou. Ještě jsme o tom nápadu moc nemluvili, ale mohl by ses stát členem Avengers. Zkouším přemluvit ostatní, aby tě přijali. Fury s tím souhlasí a na mé straně je i Natasha, která nějakým způsobem vždy vydedukuje, jak se cítím a Bruce, který je teď vždy ny její straně, když spolu chodí. Peter by mohl být dalším z příznivců. Nebude těžké přesvědčit Pietra s Wandou, aby se přidali, a pokud půjde Pietro, tak mám automaticky i Clinta.

Lásko, posloucháš mě? Chtěl bys být jeden z nás?Žít se mnou v Avengers tower a pomáhat světu?" Černovlásek se na mě podíval s nečitelným výrazem. To mlčení mě ničilo. Proč musí být v poslední době pořád tak potichu? „Lásko, řekni něco." Loki se nepatrně usmál. No opravdu, on se směje! „To nezní špatně. Jsi si jistý, že mě sneseš v jednom domě?" Radostí jsem horečně přikývl a pak ho silně objal. Konečně jsem se ho po tak dlouhé době zase mohl dotýkat. „Dobrý, ale umačkáš mě!"Pustil jsem ho a šťastně se na něj usmál. Úsměv mi opětoval a přivinul se ke mně. „tak strašně moc jsi mi chyběl. Opovaž se ještě někdy na tak dlouho zmizet, jasný?" „Ano zlato." Přitáhl jsem si ho k sobě na klín a něžně ho políbil na líčko. Na to se zvonivě zasmál a objal mě.

Tak jo. Tahle kapitola je trochu moc přesladěná, nemyslíte? Snad se líbila a budu ráda za hlasy a komenty!

Vaše Tiranis!