Peter

Když jsem se vzbudil podruhé, tátové byli pořád tady. „Wade....." Už jsem se začal zvedat. Uvědomění mnou projelo rychleji než ostří nože a já se i přes bolest vyhoupl do sedu. „Je v pořádku. Přestaň jančit, ano?" Poslušně jsem se položil do přikrývek. „Jak dlouho tu jsem?" „Od minulého probuzení je to den. Předtím jsi byl mimo týden. Měli jsme strašný strach." „T-týden?" Táta kývl hlavou a sednul si ke mně na postel. Chytnul jsem ho za ruku a nechal se objímat kolem ramen taťkou Stevem. „M-můžu ho alespoň vidět?" „Božínku, vy jste vážně nerozluční, co?" Táta se zasmál a zvednul se z postele. „Tak promiň. Když já cítím tak strašně nepříjemný pocit. Musím se ujistit, že......že je v pořádku." Tony zahnul za roh. Měl jsem chuť začít nadávat. To si jako odejde v půlce rozhovoru? Než jsem ale stačil cokoli říct, byl zase zpět a vezl s sebou vozík. „No snad sis nemyslel, že tě nechám jít po svých. Dělej, nasedej, než si to rozmyslím." Zářivě jsem se usmál a nechal si pomoct do křesla.

„Wade, lásko jsem tady. Neboj, já tě v tom nenechám. Budu tady pořád s tebou, jo? Tony říkal, že ti poděkuje za mou záchranu, až se vzbudíš pochopitelně. Prý tě odmění. Jsem zvědavý, co to asi bude. Myslíš, že třeba nový oblek? Ten tvůj už je samá díra......" Nehnul jsem se od něj od doby, co mě dovezli na pokoj. Za tu dobu už sem došlo několik doktorů, ale hned zase odešli. Vypadal strašně. Ne, že by vypadal nějak znetvořeně, spíš měl hluboké kruhy pod očima a byl absolutně bledý. Po fyzické stránce už byl díky své regeneraci v pořádku, ale pod náporem tak silné magie upadl do komatu a nechtěl se probrat. Nehodlal jsem to vzdát. Slyšel jsem, že prý lidé sliší, co jim ostatní říkají i v tak krizových situacích. Navíc já jsem přece s Wadem svázaný, to taky musí pomáhat, ne?

„Petere, prosím pojď už k sobě na lůžko. Byl jsi tady celý den. Musíš si odpočinout a nabrat síly." „Chci být s ním. Nechte mě být." „Petere, nebuď tvrdohlavý. Odvezeme tě sem zase ráno, co ty na to?" „Ne. Chci tady zůstat. Nechte mě být." „Petere, copak by Wade chtěl, aby ti bylo mizerně. Abys riskoval své zdraví pro něj, když tady stejně nic nenaděláš?" Otočil jsem se na ustaraného tátu Steva. Vedle něj stál naštvaný Tony s rukama na hrudi a propaloval mě pohledem. Před malou chvílí tady byl on a snažil se mě dostat pryč. Když se mu to nepovedlo, naštval se. „Nech ho tady Steve. Vždyť to jen on tady plýtvá svým zdravím za které Wade tak hořce zaplatil. To jen on teď plive na jeho snahy, že si dobrovolně přitěžuje." Po tom, co táta řekl, ve mně hrklo. Byla to pravda? Vážně teď plýtvám Wadeovou srdečností a snahou? „T-tak dobře, ale hned ráno chci zpátky." „Tak je hodný kluk. Neboj, hned ráno." Táta se na mě usmál a chopil se vozíku, aby mě dostal zpátky. Celou cestu z pokoje jsem se ohlížel po mém milovaném a říkal si, jestli nedělám chybu. Měl bych tady zůstat? Ne, táta má pravdu. Půjdu si lehnout, načerpám síly a zítra p snídani ho zase budu zasypávat chlácholivými a povzbuzujícími větami. Tak dlouho, dokud se nevzbudí si s ním budu povídat.

Táta mě posadil na postel a vozít odklidl do rohu. „Tak co, jak sis popovídal?" „M-myslíte, že se probudí?" Ty pohledy. Dobře jsem věděl, že mezi sebou neverbálně komunikují. Už jen ty tváře mi dávaly jesně najevo, že ho posílají pod kytky. Píchlo mě z toho u prsou. „No....nemůžeme si být jisti ničím. Měl by ses možná připravit i na situaci, že to vzdá." Bolestně jsem přivřel oči. V hrudi se mi lámalo srdce na sto tisíc kousků, jen aby srostly zpět a mohly se znovu zlomit. „Neboj Petey, on to zvládne. Steve se jen bojí, že ty kameny ho zmasakrovaly až moc. On je tvrdý ořech s ještě tvrdší skořápkou. Jeho jen tak nějaké šutry neskolí, neměj strach." Tony mě chlácholivě poplácal po raměni a povzbudivě se usmál. Budu mu muset věřit. Nepatrně jsem mu úsměv oplatil a pak už si lehnul a usnul klidným spánkem.

Tak a je tu další díl. Co na něj říkáte? Budu ráda, když dáte vědět. Hoďte tam hvězdičku a zase příště! Jo a hrozně děkuju za všechny komentíky z minula. Je to pro mě potěšením psát tak úžasným čtenářům jako jste vy.

Vaše Tiranis!