Peter

„V-vy jste telepat? Čtete mi myšlenky? Víte, co si myslím?" „Ano." Muž na vozíčku se usmál a pak se otočil na zbytek. „Můžete nás nechat chvíli o samotě? Zavolám vás." Tátové se zvedli a odešli, ale Wadea jsem musel za dveře dostrkat sám. „Brouku, mě se to nelíbí. Chci tam být s tebou." „Budu v pohodě, jasně? Za chvíli jsem zpátky." Zabouchnul jsem dveře a podíval se na onoho staršího pána. Vypadal dost pobaveně. „Měníte ho. Už není taková osina v zadku, jako býval." „To si jen myslíte." Oba jsme se zasmáli a já si znovu sednul do křesla. „Tak Petere, kolik ti toho tátové řekli? Měl bych ti osvětlit mutantský svazek, jestli se nepletu, tak ať tady nesedíme zbytečně dlouho." Kývl jsem a zapátral v paměti. „Vlastně toho moc nevím. Jen, že jsem teď s Wadem neodlučitelně svázaný a kdybych jej chtěl opustit, musel bych ho podvést s někým jiným a že to strašně bolí. Takový trochu neporušitelný svazek." „To je všechno?" kývl jsem hlavou a sledoval, jak se muž na vozíčku dostává k nějaké tabuli. „Tak nejlepší by bylo, kdybys chvíli studoval tady u nás, abych ti to osvětlil ve vyučování, ale pokusím se to jaksi zkrátit tak, abys to pochopil." Začal malovat na tabuli buňky a šroubovici DNA, samo sebou dost zjednodušenou. „Dejme tomu, že při styku dvou mutantů dochází k jakémusi propojení, kdy se jakýmkoli způsobem dostane DNA obou partnerů do opačného těla. U jednoho z nich je to dost jasné a k tomu druhému, bývá to dost emotivní záležitost a povětšinou tak dochází přes krvavé šrámy na zádech nebo kousance. Po této záležitosti si mají oba k sobě blíž. Není to jen fyzický stav, ale i vaše psychika se podvoluje tomu druhému a jaksi se sžívá se skutečností svázání. Jak ti tátové řekli, tak se to dá i zrušit a to podvodem s jiným mutantem. Jde ovšem o nesmírně bolestivou situaci pro oba partnery a ve většině případů oba umírají v křečích a bolestech. Znám jen velice málo správně rozvázaných mutantů." Po této chvíli udělal menší pauzu. Zřejmě vzpomínal na nějaké své přátele, jež už jsou po smrti. Nic jsem neříkal a jen čekal, co bude následovat. Vážně jsem si připadal jako ve škole na vyučování. „Ty a Wade jste teď zřejmě pár. Popravdě ten kdo Wadea zná, ví, že to jde na vás poznat. Ani s Vanessou nebyl nikdy tak klidný. Je dobře, že se svázal, už měl na to dávno věk, ale u tebe to je něco jiného. O tomto svazku jsi ani nic nevěděl a pokud to třeba ani nebylo dobrovolně........." „Nemusíte se bát. S Wadem jsme do toho šli dobrovolně i přesto, že ani jeden z nás nevěděl o této.......komplikaci." „Dobrá, to je polehčující okolnost." Charles se zasmál a dál se věnoval výkladu. „Není to úplně tak, že bys přesně cítil, že je tvůj partner zrovna v nebezpečí, nebo že třeba sedí doma na gauči. Ale vycítíš tak trochu jeho vnitřní rozpoložení v krizových situacích. Nemůžeš vědět, že mu jde o život, ale vycítíš strach, nebo třeba paniku." „A funguje to i fyzicky? Jako třeba že když dostane kulkou, tak to ucítím taky?" „To ne, nejsme ve filmu, ale v realitě. Bohužel, když už o tom mluvíme, tak jde ztratit svého druha i přirozenou cestou. Může zemřít, nebo upadnout na zbytek života do kómatu. To pak mutanti popisují jako bezmezné prázdno v jejich nitru a obrovská spousta z nich pak spáchá sebevraždu, nebo se žene do nesmyslné bitvy za smrtí. V minulosti jsme tak ztratili nesčetné množství své rasy." Další chvilková pauza. Zcela jsem ji chápal, je to strašné už o tom jen slyšet, natož o tom mluvit nebo být svědkem. „A naše schopnosti, budou porád stejné, nebo třeba budu silnější, slabší, nebo budu mít ty jeho?" „To zůstane stejné Petere. Wade bude stále nesnesitelný a nesmrtelný a ty budeš pořád umět lozit po domech a střílet sítě." „Dobře, to mě celkem uklidnilo." Zvednul jsem se a pustil se ke dveřím. „petere, ještě moment." Otočil jsem se na něj. Měl ustaraný výraz ve tváři. „Ano?" „Jak už jsem řekl, ty zůstáváš smrtelným, ale Wade s největší pravděpodobností ne. Já..........dávej na sebe pozor prosím. Nechtěl bych vidět, jak bouchne celá planeta, protože on chce umřít." Říkal to vážně, ale byl tam i náznak vtipu. Tak jako tak mě děsilo, co mi vlastně řekl. Měl pravdu, Wade by se zbláznil. Už jednou mu někdo utekl ze života ale tohle, tohle je jiné, silnější. Já sám bych si nedokázal představit, že by Wade umřel. A on? On je stále malé dítě. Nezvládnul by to. „Pokusím se." S tím jsem odešel z pracovny najít své rodiče a partnera.

Tak jsem po extrémní době zpět! Doufám, že se kapča líbila a třeba mi dáte i hvězdičku! Právě jsem dovydávala Thorki příběh, tak kdo ho nečetl, tak se zkuste mrknout!

Vaše Tiranis!