Peter

Když jsem se ráno probudil, postel už byla prázdná. Bodlo mě u srdce, když mi došlo, že Wade už musel odejít. Oblékl jsem se a vydal se na snídani. „Dobrá ráno lásko. Už jsi vzhůru?" „W-wade? Co tady děláš?" „Připravuju ti snídani a čaj. Tátové nás přeci chtějí vzít do té školy, ne?" Celý jsem se rozzářil a zrůžověl. On si přivstal, aby mi nachystal snídani. To je od něj tak strašně pozorné. Já ho snad miluju ještě víc, než teď. „Tak jez, ať ti to nevystydne." Pool položil na stůl talíř s míchanými vajíčky a hrnek ovocného čaje. „Děkuju." „Pro tebe cokoli."

Ku podivu to bylo vážně celkem dobré. Trval jsem na tom, že po snídani uklidím já, a tak šel Wade do mého pokoje a já umýval nádobí. „Petere, tví otcové jdou n a snídani." „Díky Friday." Do sklízel jsem posledních pár kousků nádobí a pověsil utěrku na madlo. „Tak a je to." Pochválil jsem sám sebe a vyšel z kuchyně. „Dobré ráno Petere. Jste připravení?" „Ještě ne, ale teď se jdu zrovna dochystat." „Tak si pospěšte. Máme domluvenou schůzku na jedenáctou a než se tam dostaneme, tak už i tak budeme mít zpoždění." „Jasně tati."

Urychleně jsem se dostal do pokoje a začal se převlíkat. Natáhl jsem na sebe košili a černé upnuté kalhoty. To by mohlo stačit, nejdu přece za královnou. „Víc ti to slušelo bez oblečení." Trhnul jsem sebou. Úplně jsem zapomněl, že tady Wade pořád je. Otočil jsem se na něj a protočil oči. „A tobě to víc sluší bez masky." „Měli jsme se obléct, ne? Nechci ti dělat ostudu lásko." Pool se zvednul z gauče a došel ke mně. Chytnul mě za pas a stáhnul si mě do objetí. Uvolnil jsem se a přitulil se na jeho hruď. „Miluju tě." „Já tebe taky." Odtáhl jsem se a vzal zamaskovaného muže za ruku. „Tak pojď, ať na nás nečekají." „To bychom nepřežili." Vyplázl jsem na něj jazyk a vydal se zpět do společného obýváku.

Po asi dvou hodinách jízdy autem a neustálého dohánění Tonyho Starka k šílenstvím Wadem Wilsonem, zatímco po něm Steve s Peterem křičí, aby toho nechal, jinak se vybourají.

„Tak a jsme tady." Tony si setřel z čela několik kapek potu. Nedivím se mu. Já sám už bych Wadea za tohle chování asi zabil. „Jupí! Pojď Petey." Vytáhl mě z auta a vláčel mě k železné bráně u živého plotu. „Co tě to v tom autě popadlo, že ses choval jako pitomec?" Mračil jsem se na něj a dělal uraženého. „Už jsem ti říkal, že nemám rád zadní sedadla v autech?" „Tos to prostě jen nemohl říct?" Steve by tě určitě pustil si sednout dopředu." „To neřeš." Vtáhl mě po prašné cestě dovnitř a namířil si to ke krásnému kamennému domu. „To je ale krása." „To je Xaviérova/ Lasherova škola. Už jsem tady párkrát byl. Počkej, až to uvidíš vevnitř." Dostali jsme se až před dveře a Wade zazvonil na zlatý zvonek. Po chvíli se otevřely dveře a v nich stál prošedivělý starý muž v rudém svetru. „Ericu! Rád tě vidím! Jak se pořád máš? A kde máš Charlieho?" Ten muž se mračil, hodně mračil. Tak tady asi Poola nemají zrovna v lásce. Ale on se stejně vsere všude, tak je to jedno. „Wade...........jak milé překvapení. Charles je v pracovně, ale čekáme návštěvu, tak se stav jindy. Děkujeme za tvůj zájem." Už chtěl zavřít dveře, když jsem ho zastavil. „Pardon, ale on tady asi bude s námi." Eric se nq mě podíval a sjel mě zkoumavým pohledem. „Tebe jsme tady neučili, že?" „Ne pane, já jsem Peter Parker Stark. Měli jsme se s vámi sejít." Teď se onen muž rozesmál. „Ty budeš spiderman. Jsi dobře vychovaný, jen co se musí nechat. Nepřišel jsi spíš za mým manželem?" Zrudnul jsem a sklopil pohled. „Pardon, já nevěděl......." „Pojďte dál. Tátové jsou tady?" „Jo, už jdou." Ukázal jsem na vzdálené dva muže, jež se blížili k domu. Eric nás pustil dovnitř a poslal nás chodbou dál do domu. Sám tam zůstal a počkal na táty. „Páni, to je něco velkolepého. Jak na tohle může mít škola peníze?" „Charlie je bohatý, zdědil majetek po rodině a taky se to superhrdina s velkým týmem, kterému se slušně platí. Plus vede i školu, která mu taky něco vydělává a je to tady i s ubytovnou, takže rodiče platí za dětské pobyty." Kývnul jsem a dál se kochal dřevem obloženými prostorami se spoustou obrazů, schodišť a okrasných věcí na skříňkách a podstavcích. „Eric je sběratel blbostí. Proto mě nemá rád, rozbil jsem mu vázu." „Byla to strožitná nádoba na potraviny z druhé poloviny třetího století z Číny! A tys ji použil jako nádobu na zvracení, než jsi ji rozflákal o zeď!" „Pardon." Wade zvednul ruce v obranném gestu a mile se usmál. Starší muž si povzdechl a odvedl nás do jedné místnosti se spoustu křesel a velkým dubovým stolem, za kterým seděl muž na vozíčku. „děkuji Eriku, jsi zlato. Vítejte Starkovi..................a Wade." Muž za námi dojel a podal nám ruku. „Posaďte se prosím." S otci jsme si sedli do křesel a Wade se postavil za mě, jako nějaká ochranka. „Tak, vy jste mi popsal jistou situaci, kterou by chtěl mladý znát podrobně. Proč?" „Peter má mutované geny následkem pavoučího kousnutí a nějak jsme mu tuto skutečnost neosvětlili." V hlavě se mi rozezněl hlas. „Petere, rád tě poznávám." Ohlédl jsem se kolem sebe, ale nikdo nemluvil. „Neboj se, jsem to já. Jmenuju se Chrles Xaviér Lansher a jsem mutant, tak jako ty. Jsem telepatem, proto mě můžeš slyšet jen ty." Vytřeštil jsem oči. Pane bože!

Tak je tady další kapča! No jo, já musím svoje oblíbené shipy nacpat úplně všude, takže se omlouvám odpůrcům Sherick, ale můžete mi políbit. Já ty dva prostě spolu zbožňuju! Rozhodně to nebyl první ani poslední ship mimo hlavního Spideypool, který jste tady našli nebo najdete. Mezi Stony nacpu i další spoustu svých mini shipů. Jo, a brzy začnu psát pokračování/ druhý díl Stony the whole story, tak kdo to četl, tak se těšte! Zároveň dokončuju rozepsanou Thorki. Ačkoli mám rozdělaných mnohem víc shipů, tak sem zatím nebudu nic dalšího cpát, protože pak nestíhám vydávat. Mimo jiné sbírám nápady, takže pokud chcete, abych vám napsala nějaký příběh na váš oblíbený ship, třeba i s určitou dějovou linkou a v jakém žánru, ráda vám přání splním. Momentálně mám přes prázdniny celkem dost času, tak se neostýchejte napsat, dokud ten čas vážně mám.A nezapomeňte dát hvězdičku téhle kapitole!

Vaše Tiranis!