Peter

Mluvil dlouho, jakože opravdu dlouho. Už od dětství to měl těžké a ani v dospělosti se s ním život nemazal. Nechápal jsem, jak může být někdo tak silný a vyrovnaný, když si prožil takové hrůzy. Poslouchal jsem celou dobu a nepřerušoval ho. Když potom skončil s celým svým srdceryvným příběhem, bylo mi ho opravdu líto. Zcela se mi otevřel a svěřil mi svou minulost. Chtěl jsem mu nějak naznačit, že si toho cením, ale jak? Moc dlouho jsem nepřemýšlel a prostě se k němu naklonil a objal ho. Cítil jsem, jak sebou škubnul, ale objetí opětoval. Nemusel jsem nic říkat, činy to udělaly za mě. Drželi jsme se ve vzájemném objetí dlouhou dobu, než jsme se odtáhli. Usmál jsem se na něj a zvednul ho z gauče. Bylo to těžší, než bych čekal. „Co děláme?" „Půjdeme na jídlo. Zvu tě. Ale prvně mi musíš půjčit něco, v čem budu moct jít ven, když oblek je v háji." Kývnul a po asi deseti minutách se vrátil s modrými dříny a čistě bílým tričkem. Bylo to o hodně menší, než jeho oblečení, což mě udivilo. Odkud může tohle mít? „Hej Wade, kdes to vzal?" „To tu nechala moje minulá holka. Snad ti to bude, i když je to dámský. Chtěl jsem to vyhodit, ale teď se to hodí." Zasmál se a sám na sebe hodil teplákovku a tu hroznou masku. „Dej to dolů." „Ne. To teda rozhodně ne. Chceš jít ven? Fajn, ale jen s maskou." Povzdechl jsem si, ale nechal mu tu rudou věc na tváři.

Wade mě provedl okolím. Nebylo to tady zas tak špatné, jak jsem si to představoval, ale rozhodně to nebylo jako v centru New Yorku. Člověk by si tady měl dávat pozor na svoje věci a raději nevytahovat peněženku. „Jak se ti líbí v mé skromné čtvrti?" „Ujde to, ale trochu se tady bojím." Po pravdě jsem odpověděl a hned poté byl stažen silnou levačkou blíže k tělu svého společníka. „Já tě ochráním Petey, navíc tady by n nás nikdo nevyskočil. To bys musel počkat do večera." Zasmál se a dál mi ukazoval část města, jež se mi ani trochu nezamlouvala. Ke konci prohlídky nás pak Wade zavedl do jakési restaurace. Prý je úplně nejlepší v celém širokém okolí, ale moc na to nevypadala. Objednali jsme si jídlo, nebo spíše Wade objednal, a sedli si k jednomu stolu dál od lidí. Nakonec mi to tu začalo připadat i hezké. Jídlo bylo vážně dobré a prostředí fast foodu se ukázalo jako celkem příjemné. „Jak často tady chodíš?" „Skoro denně. Moc si toho nenavařím a tady maj dobrý ceny." Pousmál jsem se a zahryznul se do dalšího kousku své porce. „Proč se ptáš?" „Protože ta obsluha se s tebou zdravila, jako bys byl člen rodiny." Znovu se zasmál a usrkl ze slazeného pití. Rozhostilo se mezi námi ticho, ale ne takové to nepříjemné. Spíš jsme jen prostě jedli a s plnou pusou se prostě nemluví. Ke konci dne jsme pak zamířili znovu k Wadeovi. „Tak jak se ti dnešek líbil?" Pool se zvědavě podíval přímo na mě a očekával reakci. „Bylo to fajn, vlastně jsem se-„ Nedořekl jsem. Z temného kouta v boční uličce se cosi hnulo a zatarasilo to cestu. „Dejte sem všechny cennosti a nic se vám nestane!" Přepadli nás! Co teď?! Nemám sílu ani své pavučiny, abych se bránil! „Dej si pohov debile a ustup z cesty, než tě potká neštěstí." Wade si stoupnul přede mě a zastínil mi tak výhled. Povšiml jsem si jen, jak se na nás ten muž vyřítil s nožem, než padnul na zem. „J-jak jsi to.....?" Podíval jsem se na zakukleného společníka, který teď ale nebyl vedle mě, nýbrž se opíral o blízkou stěnu. „Ježiši Wade!" Měl celou hruď pořezanou a v místě srdce se mu houpal zapíchnutý dlouhý řeznický nůž. „Ty-ty-ty blázne. Zachránil jsi mě. H-honem, musíš domů." Podepřel jsem ho pod jednou paží a s vypětím všech sil ho celkem rychle dostal do jeho bytu. Rozrazil jsem dveře a dotáhl Wadea na gauč. Vytáhl jsem ten nůž z prsní klenby a rychle se rozhlížel po pokoji. „Lékarnička?" „V koupelně." Wade těžce dýchal, ale asi ne tak bolestí, jako spíš prořízlou plící. S orgány rozpíchanými na sekanou by se mi asi taky špatně žilo. Odběhl jsem do koupelnya málem se pozvracel. Místnost se doslova koupala v krvi. Záves od vany byl zatažený a zrudlý od zaschlé kapaliny. V umyvadle leželo něco, co raději nechci vědět co bylo. Ještě že to bylo zabalené v kapesníku, aby na to nebylo moc vidět. Podobně vypadala celá místnost. Otevřel jsem skříňku a vytáhl z ní pošpiněnou krabičku první pomoci. Snad tam je všechno. Koupelnu jsem urychleně opustil a běžel zpět za Wilsonem. Musím mu pomoct.

Další kapča! Tentokrát se Peter stará o Wadea. Co si o tom myslíte? Budu ráda za komenty a hvězdičky!

Vaše Tiranis!