Peter

Probudil jsem se někdy kolem jedné hodiny odpolední. Ospale jsem se zvedl a v teplácích se vydal na oběd, co na mě vždycky čeká v lednici. Jak jsem se udivil, když tak tentokrát nic nebylo. „Clinte! Kde mám jídlo?" Z obýváku se ozvalo ťukání a pak smích. „Netuším!" „Ty blbečku! Co teď mám jako jíst?!" „Nevím! Zkus si objednat pizzu!" Zakroutil jsem očima a na telefonu vytočil číslo blízké Pizzerie. Stačilo jen říct, že volá někdo od Starka a jídlo bylo dole do deseti minut. „Dobrou chuť přeji!" „Děkuji!" S vonící krabicí jsem se vracel výtahem nahoru, když jsem uslyšel tak dobře známé hlasité zahřmění. Nechal jsem krabici krabicí a vyběhl na balkón. Stál tam jak Thor, tak i Loki, a když mě zahlédli, oba se usmáli. „Podepsal jsem." Objal jsem je a tahal dovnitř. „Tony! Steve! Jsme zpět!" „Jak se vám vůbec povedlo dostat ven, když jsi byl zavřený?" „Řekněme, že mi přátelé trochu dopomohli. I oni se začínají bát o Odinovu chorou mysl." Kývl jsem a usmál se. „Kamarádi? Takže i Lokiho, nebo jenom tvoji?" „Jen mí. Loki je nemusí, viď?" Bůh klamu se jen zakřenil a dloubl do bratra loktem. „Nemusí je slabé slovo." DO pokoje naklusali oba tatínkové ještě v pyžamu. „Co je?" „Loki je tady!" Steve se na mě podíval jako na blázna, ale když zaznamenal černovlasého boha, hned výraz změnil. „Podepsal jsi to?" „Podepsal. Popravdě jsem to čekal horší, kdo to probůh psal? Prakticky jsem tam neměl žádný stryktní zákaz." „To Steve. Zastal se tě a dost mi pohrozil. Děkovat můžeš později." Oba se na sebe zašklebili, než jsme ty dva přestěhovali do jejich nového patra. Když pak tátové odešli, musel jsem se zeptat. Ani Thor nevypadal zrovna informovaně, proč chtěl bůh klamu tolik pokojů. „Na co ti ten byt vlastně je? Vím, že jsi říkal, že mi to řekneš později, ale já to prostě nechápu. Byl bys ochotný podepsat zavazující smlouvu jen kvůli pokojům? To nedává smysl." Loki zakroutil rezolutně hlavou a lusknutím prstu nechal své zmenšené zavazadla přemístit do různých pokojů a tam je zvětšit do původní velikosti. Stačilo se jen trochu zaměřit a došlo vám, že ve všech čtyřech pokojích je postel. „Na co čtyři ložnice?" Nějak jsem stále nechápal. „Chtěl bych si sem někoho přivést. Budou tady asi za půl hodiny a tobě bych je chtěl představit jako prvnímu, souhlasíš?" Kývl jsem a podíval se na stále nechápajícího Thora. „Ve smlouvě nebylo nic o tom, že bych si je sem nemohl nastěhovat." „Zbláznil ses?! Stark tě přetrhne!" „Tak ať." Jen se zasmál a objal většího kolem ramen. „Tak já dojdu pro tu pizzu a alespoň se naobědváme, co vy na to?" Tomuhle se ani nedalo říct ne, tak jsem do pár minut byl zpět i s dalšími sedmi krabicemi.

„To je výborné. Co to je?" „To je pizza. Vymysleli ji v Itálii." Loki se oblizoval až za ušima a cpal si rovnou dva kousky najednou do pusy. „Nehltej tak, nebo ti zaskočí." „Nehj, jjj to zhládn." Začal jsem se smát a Thor se mnou. „Blbečci." Loki zamručel, pak se k nám ale se smíchem přidal. Nakonec jsme snědli všech osm krabic a vypili dvě dvoulitrové Coca Coly. „Asi prasknu." „Já taky." Výmluvně jsme se podívali na blonďáka, který jako jediný vypadal v pořádku, snad ještě i hladově a sborově jsme protočili očima. „Už budou tady. Měli bychom to tu poklidit." Pomohl jsem tedy odnést krabice do koše a s Lokim jsme postlali postele. Když už zbývaly jen minuty, začal jsem být nervózní. Postele, co jsme je stlali, byly smaragdově zelené, nebo královsky modré, ale nijak mi nenapověděly. Koho by si sem Loki asi tak natahal? Tahle otázka mi prostě nedala spát. Ozvala se menší praskavá rána a pokoj se zahalil neprokouknutelnou mlhou. Co to sakra je?!

Máme tady další kapču! Pořád netušíte, kdo by to mohl být? Zkuste se zamyslet a napsat do komentíků! Budu za to ráda a tak samo i za hvězdičky! Na profilu mám další příběh, i když Spideypool, tak si ho nenechte ujít!

Vaše Tiranis!