Peter

„O Lokim? Co je s ním?" Tony i Steve se na mě tak divně dívali, než jsme se všichni pomyslně shodli na tom si sednout. „Jaký.........jaký názor máš na to, co tady Thor vyvádí?" „Jaký mám názor? Vždyť jsem mu s tím pomáhal, jaký bych ho asi tak mohl mít?! Loki je podle mě vážně přínosem týmu a nehledě na to, že si to přeje Thor, měl jsem tu čest se sám přesvědčit, že se změnil. Tedy alespoň na přijatelnou úroveň určitě." Zamračil jsem se na ně. Už zase se chtějí hádat? Můj názor rozhodně nezmění, ať se snaží, jak chtějí. „Pochop Petere, že tě nechceme do ničeho nutit. Nechceme po tobě, aby ses postavil proti svému přesvědčení, jen chceme pomoct s rozhodnutím. Nebudu lhát, když řeknu, že Loki je určitě mocný kouzelník a jeho pomoc se hodí, ale je i nebezpečný. Je to bůh falše, tudíž by to mohl všechno jen hrát a pak udělat něco nevyzpytatelného. Bojím se, ne o sebe, ne o svět. Ať je to sobecké jak chce, tak já se bojím o svou rodinu. O tebe Petere a o Tonyho. Jste pro mě důležití a nechci vás vystavit nebezpečí. Proto jsme tady. Chceme, abys nás ujistil." Tý jo, tak to byl doják. Táta Steve se na mě celou tu dobu upřeně díval a držel Tonyho za ruku. Chápal jsem, proč se bojí, přeci jen už Loki párkrát dokázal, že se s ním měří špatně, ale i tak jsem byl přesvědčený, že se změnil. Neublížil by nám, slíbil to. „Když jsem byl na Asgardu, viděl jsem věci, co se nedají zahrát. Loki je jiný, než býval, není už nebezpečný pro nás. Slíbil, že se bude chovat slušně, navíc musí tak jako tak. Na Asgardu odpočítává každou minutu, než si ho odvedou na popravu. Mě ani tátovi od něj nic nehrozí." Usmál jsem se na ně a oba je objal. Udělali jsme jedno velké klubíčko a vzájemně se svírali. Když mě pak pustili, dřepl jsem si před ně a vzal je za ruce. „Pokud mi nechcete věřit, pak nemusíte. Mám u Heimdalla a Thora domluvené, že se můžu vrátit na Asgard. Chtěli byste si s Lokim promluvit osobně?" Tentokrát jsem se díval hlavně na Tonyho. Chvíli přemýšlel, pak se na mě podíval. „Neměl by ses na tohle zeptat spíš Thora?" „Nemusím." Dobře vím, že tohle by mi dovolil. Táta přikývnul a stiskl mou dlaň o něco silněji. „Máme si vzít obleky, nebo budou stačit rifle?" Zasmál jsem se a objal je. Teď už je mám téměř v kapse, jde to vidět. Myslím, že už se rozhodli a tohle podstoupí jen jako ujištění. „Stačí rifle."

O čtvrt hodiny později už jsme stáli na střeše Toweru a koukali do oblak. „HEIMDALLE! Pusť nás! Otevři Bifrost!" Asi za půl minuty se ozvala velká rána a z nebe se snesl duhový paprsek světla. Tak a hurá na Asgard. Vzal jsem oba své otce za ruce a nechal se pohltit světlem.

„Co to sakra bylo?!" Táta Steve se zděšeně ohmatával a kontroloval i nás dva. „Klid tati, jen jsme tady." Tony si z přenosu nic nedělal, spíš ho zaujala nádhera paláce. „Všude je tady zlato. To je neuvěřitelné." „Naše věž je tase ze železa skla a vibránia. Je to jen kov, tak netrojčete a pospíchejte, ať to stihneme nepozorovaně." Objal jsem Heimdalla a pak už se rozeběhl k paláci po duhovém mostě. „Čekej na nás!" Tátové mi byli v patách. Jen jsem se zasmál a běžel dál. V paláci jsem pak zamířil bližším schodištěm rovnou do hlubokého sklepení po stovkách schodů. „Víš, kam jdeme?" „Neboj, jsem si jistý." Vedl jsem je tmavým vězením ke konci, kde byla jedna čistá a prosvícená cela. Loki byl zrovna začtený do nějaké knihy, seděl ve zdobeném křesle. Tedy alespoň doufám, jelikož s jeho uměním iluzí se to nedá vždycky poznat. „Vy dva jděte tady do téhle věci, přenese vaše „tělo" na opačnou stranu cely. Jsem hned za vámi." Tátové kývli a vlezli do toho podivného přenášedla, co jsme ho použili posledně. Jen co se za nimi zavřely dveře, prošel jsem fyzicky sklem do cely. „Petere? Co tady děláš? Je s tebou i Thor?" Přispěchal jsem k němu a objal ho. Celý v šoku ztuhnul, než mě taky objal. „Ne, Thor tady není. Přivedl jsem Starka a kapitána Rogerse, chtěli by si s tebou promluvit. Jen netuší nic, však víš. Tak jim hlavně nic neprozraď a chovej se slušně, protože na těchhle dvou záleží tvoje budoucnost. Jsou poslední dva, koho Thorovi chybí přesvědčit." „Spolehni se." Bílou rukou mi rozcuchal vrabčí hnízdo na hlavě a došel před postel, kde normálně vítal své hosty. Tátové se zde ukázali v okamžení. Tak a teď to musí klapnout.

Tak a jsem tady zase! Tahle kapitola nebyla sice moc záživná, ale snad se vám líbila. Budu ráda, pokud se mi ozvete a dáte třeba i hvězdičku!

Vaše Tiranis!