Peter

Z toho, jak se ti tři do sebe pustili, mi bylo špatně. Jak jen můžou? To se ani jeden z nich nestydí? U Tonyho pochopím, že se občas chová nepřiměřeně a Thor je někdy vznětlivý, ale Steve byl vždycky ten klidný a vyrovnaný. Rozhodně neházel štítem po svém dobrém příteli a manželovi, jen aby oba zmlkli a nepomlouval by nikoho, pokud by neměl dost informací! Co se to s nimi všemi stalo?! Musel jsem na čerstvý vzduch a alespoň na chvíli zase utéct od všech problémů. Hned mě napadlo, kam si to namířím. V pokoji jsem na sebe hodil oblek a ještě s maskou v zubech jsem vyskočil na parapet. Stačilo jen zapnout si kuklu a skočit z okna. Vžžžžžum a už jsem letěl městem na stříbřitých lankách. Na most to netrvalo ani dvě minuty. „Spidey!" Slyšel jsem ten křik ještě před tím, než jsem přistál. Od oblíbeného místečka už na mě mával můj kamarád v červeném. „Ahoj Deadpoole, jak se máš?" „Skvěle. Už vím, kde najdu Francise, takže budu brzy zase fešák." Zasmál jsem se a sedl si vedle něho. „Tak to ti držím palce, i když si myslím, že i tak vypadáš dobře." „Netušíš, o čem mluvíš." „To netuším, tak mi dovol to pochopit. Sundej si masku." „Ne." Posmutněle jsem sklonil hlavu. „Ani když si ji sundám taky?" „Tím tuplem ne. Alespoň takhle nemám komplexy. Až bych zjistil, že jsi k sežrání, tak bych se cítil ještě blbjejc." Kývl jsem a dále už nenaléhal. Tak jako vždycky jsem si to s ním bezvadně užil a byl rád za pouhou jeho přítomnost. Když jsme se pak v noci loučili poblíž mého domova, dohodli jsme se, že si zajdeme ven normálně. „Uvidíme se zítra? Rád bych tě vzal třeba na zmrzlinu." „T-tak jo, proč ne? A v kolik?" „V jednu tady?" Deadpool se pod maskou usmál, že to šlo vidět i na venek. Byl jsem rád, že mám kamaráda, se kterým bych mohl trávit čas, když má Ned tak málo volného času. „Budu čekat." Kývnul a pak už se mi ztratil v postranní uličce. Jak to sakra dělá, že jsem v jeho přítomnosti jako strnulý a nedokážu rozumně přemýšlet? Už zase jsem měl v palici úplně vygumováno. No nic, však spánek to zase zpraví. S vidinou měkké postele jsem se tak vyhoupl na nejbližší střechu.

S ladným doskokem snožmo jsem proskočil otevřeným oknem do pokoje a konečně si sundal masku. Občas bych byl raději, kdyby i Pool žádnou neměl a já mohl dýchat normální vzduch. Ale to bychom věděli své pravé identity a to já nesmím dopustit, bohužel. Co mě to vůbec napadlo mu nabízet, že si ji sundám?! Já jsem ale idiot! Až teď mi dojdou následky svých činů? No tak to jsem tedy zodpovědný strážce města, to tedy vážně. „Ehm ehm." Zamrzl jsem v pohybu. Sakra, někdo je v mém pokoji! Jak to, ž ejsem si ho nevšimnul?! Kdo to sakra je? „Nechceš nám třeba něco vysvětlit Petere?" Uf, to jsou jen tátové. Sakra, oni vlastně neví o Deadpoolovi! „N-ne?" „Aha, takže ty tvoje pochůzky nejsou dost podstatným tématem k hovoru?" Steve se na mě mračil a se zkříženýma rukama na hrudi vypadal opravdu nabroušeně. „O-o čem to mluvíte?" „Ty nevíš? Tak to ti tam budu muset asi přidělat mříže, aby sis vzpomněl, ne?" I táta Tony vypadal naštvaně. „Proč jsi nám neřekl, že máš holku Petere? My bychom to pochopili. Nemusíš se přece krást po nocích z domu." Holku? Cože? O čem to zase mluví? „Ehm, co?" „Hele, buď nám to řekneš sám, nebo si tady Tony najde kamerové záznamy z toho mostu, co jsi na něm dneska byl, tak co?" Rychle jsem se snažil vymyslet nějakou výmluvu. A jo! Vlastně, proč bych jim nemohl hrát na stejnou notu? „Jasně, mám holku. Byli jsme spolu s............( sakra jaké jméno?!) NÍ na mostě a povídali si." „S ní? A Její jméno?" Sakra! Jméno, jméno, nějaké holčičí. Holky ze školy. Koho tak znám? „MJ! Jo jasně! Jmenuje se MJ." Oba tátové se zatvářili dost pochybovačně, ale nakonec kývli. „Tak ji od nás pozdravuj, ano? A teď bychom mohli probrat mnohem důležitější věci." „J-jaké?" Z představy dalšího zpovídání se mi stáhl žaludek. „Chtěli bychom si s tebou promluvit o Lokim."

Nechce se mi moc vykecávat, tak  prostě jen poprosím o hvězdičky a komentíky.

Vaše Tiranis!